Jaroslav Šmerda: Ještě pořád se chodíme proběhnout

Dříve strážil branku Jihlavy, Tábora či Písku. Dnes je již v důchodu, v listopadu roku 2017 oslavil 75. narozeniny, ale na fotbal rozhodně nezanevřel. Jak se k němu ale Jaroslav Šmerda dostal? „Jako žák jsem hrál českou házenou. Když jsem odešel do Jihlavy na učiliště, viděl jsem plakát a přihlásil jsem se na nábor do fotbalového týmu. Tenkrát se přihlásilo třicet hráčů, na druhý trénink přišlo už jenom patnáct lidí a nakonec jsme zůstali tři, kteří jsme celé tři roky na škole v Jihlavě hráli dorosteneckou ligu a za krajskou jedenáctku,“ popsal Jaroslav Šmerda své začátky.

Když se rozhodovalo o tom, na jakém postu bude nastupovat, zasáhla možná vyšší moc. „Trenér se ptal, kdo co umí a mě vylétlo z pusy, že chytám, tak mě postavil do brány a od té doby mi to zůstalo,“ vysvětluje brankář, který však neměl žádné předchozí zkušenosti s gólmanským řemeslem, a to ani z české házené.

Setkání s nejpopulárnější kolektivní hrou na naší planetě bylo pro Jaroslava Šmerdu osudové. Závodně ho objevil až po základní škole, ale už ho nedokázal opustit. „Pocházím z Humpolce. Z dorostu z Jihlavy jsem se vrátil domů, kde jsem byl do vojny. První rok vojenské služby jsem strávil v Táboře, chytal jsem za béčko Dukly a druhý rok jsem přešel do Písku. Po vojně jsem se opět na rok stavil doma. Když jsem se oženil, přišli za mnou chlapi z Písku, kteří dělali do Spartaku a ukecali mě. Přišel jsem do Písku v roce 1964 a jsem tady dodnes. Hrával jsem divizi za muže. V dorostu to byla již zmíněná dorostenecká liga. Vzpomínám také na čtyři zápasy za výběr kraje proti Dolnímu Rakousku,“ rekapituluje svou kariéru, která však ještě nekončí. „Ještě pořád se chodíme proběhnout. Je to potřeba,“ dodává Jaroslav Šmerda.

„Tenkrát jsme trénovali třikrát v týdnu a dostávali jsme pořádně do těla. Měli jsme trenéry, kteří nám nic neulehčovali, ale dnešní fotbal je s tím naším nesrovnatelný. Sleduji především brankáře a je to něco úplně jiného, než bylo za nás. Dneska jsou všichni ti kluci urostlí a mají naprosto odlišný styl,“ ví gólman staré gardy FC Písek, že kopaná je dnes již úplně jiný sport.

Technika i dovednosti hráčů se neustále zlepšují, Jaroslav Šmerda však vnímá i jiný rozdíl: „V dnešním sportu mi chybí taková ta opravdová parta. My jsme opravdu měli partu v pravém slova smyslu. Po zápasu jsme zašli na pivo, a i když se někdo zdržel třeba jen krátce, šli jsme vždy všichni. Chodily s námi i ženy, které tvrdily muziku. Bylo to pěkné a myslím si, že nám to pomáhalo i potom na hřišti."