Vycházka za historií Budějovic vedla tentokrát do fotbalového centra Dynama na Složišti

Průvodci byli fotbalový historik Michal Průcha a publicista Zdeněk Zuntych. Ti si na pomoc pozvali pamětníky, trenéra Dynama Jiřího Vlčka a někdejšího místopředsedu představenstva Miroslava Varadyho, kteří pamatují dobu, kdy se „měsíční“ krajina s úložištěm popílku měnila v chloubu klubu i města.

„Řadu let jsme neúspěšně hledali prostory pro sportovní centrum mládeže, protože nebylo kde trénovat. Buď šlo za socialismu o zemědělskou půdu, nebo se po roce 1989 zase naráželo na restituce. Až v roce 1997 mi Zdeněk Valenta, kolega z teplárny, říká, tak zkuste složiště. Přišel jsem s tím na vedení klubu a krůček po krůčku se ta zdánlivě nereálná myšlenka začala prosazovat,“ říkal Jiří Vlček čtyřem desítkám návštěvníků, mezi nimiž převažovaly ženy, na úvod. V té době pracoval jako údržbář v teplárně a zároveň byl i šéftrenérem mládeže Dynama. A později také prvním správcem areálu. Prostě očitý pamětník a ideální průvodce.

Podobně jako Miroslav Varady, který připomněl práci legendárního předsedy Zdeňka Čadka, s nímž řadu let klub vedl. „Je to zázrak, co všechno se podařilo. Bývalo to nejhorší místo ve městě, nejdřív popílek, pak navážky odpadu. Začínali jsme tam s pilou a se sekerou, a dnes, poté, co se sehnaly peníze a státní dotace, je to zelený park,“ citoval jeho slova a přidal řadu postřehů. V té době byl ještě celý projekt na začátku. Dnes tento tréninkový komplex pokládá za druhý nejlepší v zemi, po tom sparťanském v Praze na Strahově.

11 hektarů pozemků

Tréninkové centrum mládeže Složiště má zhruba 11 hektarů a provoz zahájilo 5. ledna 2004. Tedy po pěti letech, kdy si SK České Budějovice JČE pozemky v roce 1999 pronajal od města na 99 let za symbolickou korunu ročně. Začínalo se kácením náletů keřů a stromů, rovnáním terénu. Pak ale došly peníze. O první etapě tak lze mluvit až od roku 2000, kdy se vybudovaly příjezdové cesty a první dvě travnatá hřiště a vrt na vodu, hluboký 64 metrů.

Pak následovaly další etapy, během nichž vyrostla travnatá hřiště tři a čtyři, další s umělým povrchem i osvětlením. To bylo otevřeno v roce 2004, v roce 2012 došlo pak k výměně povrchu za umělou trávu IV. generace. V roce 2005 byla zprovozněna přetlaková hala, která v roce 2013 prošla zásadní modernizaci. Nyní má rozměry zhruba 70 x 40 metrů a je určena jen pro fotbal. I zde leží umělý „koberec“ IV. generace Tím odpadly problémy s pronájmy hal a tělocvičen i jak v zimě zajistit přípravu. V areálu stojí také dvoupatrová budova se šatnami, klubovnou, regenerací a zázemím pro trenéry. A také parkoviště a komunikace. U jedné z ploch vyrostla tribuna pro 350 sedících diváků.

O správní dvoupatrové budově Miroslav Varady řekl, že její základy jsou bezmála stejně vysoké jako objekt sám a přirovnal je k základům Jaderné elektrárny Temelín. „Šlo o velmi náročné stavbařské dílo, u jehož zrodu stál Ladislav Kurz, velký fanoušek Dynama a někdejší ředitel Českobudějovických pozemních staveb,“ připomněl. Objekt byl zprovozněné počátkem roku 2004. Do té doby se na tréninky jezdilo ze Střeleckého ostrova, kde měl klub zázemí.

„Už nám tu ale začíná být těsno. Zvláště správní budova je už malá a kabin je v ní málo. Další budova by se velmi hodila,“ říkal Jiří Vlček, když hosty prováděl vnitřkem objektu. Kvůli podloží by ale musela stát nejspíš někde v zadní části areálu, aby jí bylo možné postavit. Všude pod povrchem jsou totiž tuny popílku.

12 metrů popílku

.Původně se zde těžil ne příliš kvalitní hrubý maltový písek, z něhož se v Mladém a okolí postavilo hodně domů. A právě z vytěžené pískárny se v letech 1965 až 1982 stalo úložiště popílku a rozdrcené škváry. Ten, po smíchání s vodou, se sem dopravoval potrubím z Novohradské ulice, kde teplárna počátkem 60. let zvýšila výkon vysokotlakých kotlů K9 a K10. Tím vzrostla i spotřeba uhlí a tedy i popelovin.

„Vrstvy popílku dosahují minimálně 12 metrů. Celkem ho zde je uloženo 1,5 až 2 miliony m3,“ čteme slova Miroslava Šimsy, který v teplárně pracoval až do roku 2007 jako vedoucí vodního hospodářství a správce odkališťě, na sběratelské kartě, kterou pro pořádající agenturu připravili Michal Průcha se Zdeňkem Zuntychem. Složiště v Mladém popisuje jako vodní dílo se třemi hrázemi. Když se uzavřelo, postupně se zaváželo různými, hlavně stavebními, odpady. „V roce 1983 vichr rozpoutal obrovské prachové bouře a JČE, které tehdy teplárnu vlastnilo, začalo rychle popílek zavážet pískem, aby se zabránilo prášení. Buldozery terén srovnávaly a vznikla plocha, s níž si nikdo nevěděl tady. Stále totiž šlo o vodní dílo, kterým bylo až do poloviny 90. let. Rekultivace přišly na řadu až po listopadu 1989, ale týkaly se jen západní části, kde se založil lesopark,“ pokračují vzpomínky Miroslava Šimsy.

Když v roce 1994 po rozdělení JČE vznikla samostatná společnost Teplárna České Budějovice, většina složiště přešla bezúplatně na město. Teplárně zde zůstala jen skládka vytěžených zemin ze stavby poslední hráze odkaliště u Srubce, které se připravovalo od roku 1982 a dnes je už rovněž uzavřeno.

Chlouba klubu i města

Na Složišti vedle mládežnických celků SK Dynama působí také Jihočeská fotbalová akademie Karla Poborského a jediný jihočeský klub s prvoligovou historií tak zde má odpovídající zázemí. Bez něho by nebylo v jedenadvacátém století myslitelné dělat fotbal na potřebné úrovni. Mládeží počínaje, muži konče. „Na většinu investic jsme si finance dokázali sehnat sami a také je sami a s podporou místních firem a města realizovat. Toho si velmi vážím,“ uvedl Radomil Procházka, předseda dozorčí rady klubu a jeden z tvůrců přeměny „skládky“ v chloubu klubu a bezesporu i města, ve sběratelské kartě.

Historie města České Budějovice nabízí netušené příběhy. Jedním z nich je bezesporu i přeměna „měsíční“ krajiny s úložištěm popílku mezi čtvrtěmi Suché Vrbné a Mladé na sportovní areál Složiště. Ten se stal nejen novým fotbalovým centrem, ale také oázou klidu, příkladem úspěšné rekultivace území a také lidského odhodlání měnit věci a prostředí k lepšímu.