Zemřel dlouholetý trenér Jiří Janda. Rukama mu prošli Žák, Kubata a Ondrášek

Za příchodem Jiřího Jandy do Strakonic stál místní patriot Jiří Stiegler. „Jirku jsem přivedl do Strakonic v roce 1970 z Plzně. Trénoval jsem ČZ a on se stal miláčkem diváků. Přes tři stovky chodily jenom na něj. Bavil je. Vysloužil si přezdívku Rivelino. Škoda, že musel předčasně skončit. Strávili jsme spolu hodně času nejen na hřišti, ale také ve fabrice. Dokonce jsme pracovali na jednom oddělení. Byl férový, upřímný. Jako trenér měl co dát, všude byl oblíbený. Bohužel poslední roky byl dlouhodobě nemocný,“ vzpomíná na Jandu nejlepší jihočeský rozhodčí. Nutno dodat, že Janda připomínal bájného Brazilce Rivelina (mistra světa 1970) nejen hrou, ale i podobou.

Výraznou stopu po sobě zanechal Jiří Janda v Blatné. „Pomohl mi k jednoduššímu přechodu ze hřiště za lajnu, do role trenéra. Pamatuju na něj jako na neskutečně soutěživého člověka plného energie. Chtěl hrát fotbal pro lidi, možná proto jsme si za jeho krátkého působení v Blatné lidsky sedli,“ říká trenér Blatné Michal Čadek. „Trenére, máme na co vzpomínat. Díky za všechno.“

Významnou roli sehrál v kariéře útočníka Zdeňka Ondráška. „Pana Jandu jsem poznal v Blatné, kde trénoval áčko a dal mi první šanci,“ vybavuje si premiéru mezi muži útočník polské Wisly Krakov. „Nejvíc jsem si s ním zažil na internátu ve Strakonicích. Dlouhé roky tam dělal vychovatele. Každý den jsme hráli fotbálek. Byl to nejvtipnější člověk, kterého jsem znal. Strašně hodný, milý a pozitivní,“ charakterizuje Jandu bývalý kanonýr Budějovic. „Doufám, že je mu teď lépe. Nikdy nezapomenu trenér - příteli. Odpočívejte v pokoji,“ vzkazuje tam nahoru Ondrášek.

Trénoval i Pavla Nedvěda
S Jiřím Jandou jsme naposledy hovořili o jeho bohaté kariéře v roce 2003, kdy se čerstvě ujal kormidla TJ Osek v I. A třídě. „Do Strakonic jsem odcházel s tím, že jim v divizi na dva tři měsíce pomůžu a vrátím se do Plzně. Jenže při zápase v Prachaticích jsem si urval meniskus a dal se na trenérskou dráhu. Ve Strakonicích jsem se oženil a nakonec usadil natrvalo,“ popisoval strakonické začátky. Odchovanec Škody Plzeň nakoukl na půl roku do ligového škodováckého kádru a třikrát nastoupil za dorostenecký výběr ČSR.

Jandova trenérská dráha byla bohatá. „Ono toho bude,“ smál se před lety majitel trenérské jedničky. Začínal se Stieglerem u strakonického dorostu Zbrojovky. S Volyní postoupil do kraje, v letech 1979 – 81 byl asistentem trenéra ve 2. lize v Příbrami, kde to znal z vojny. Poslední tři měsíce byl hlavním trenérem Příbrami a v sestavě se to jenom hemžilo bývalými ligovými hráči (Jurkanin, Rosický, Barát, Frydrych). Skamarádil se s Jaroslavem Starkou, pozdějším bossem příbramského fotbalu. Dalšími štacemi byly Strakonice, juniorka Škody Plzeň, VTJ Stod, Slovan Plzeň, Vodňany, divizní Svéradice, v Německu vedl tři kluby, v Přešťovicích slavili postup do KP, dvakrát působil ve Čkyni, v Oseku a Blatné.

V plzeňské juniorce pod ním nastoupil mladičký Pavel Nedvěd. „Byli tam Karel Rada, Šmejkal, Bečka. Asi čtyřikrát hrál jako hodně mladý Nedvěd. V tu dobu mi říkal trenér Žaloudek, že jednou bude hrát za Spartu. Já si myslel, že ne. To přiznávám,“ uznal, že v případě majitele Zlatého míče se zmýlil.

Všechny tréninkové jednotky měl zaměřené na střelbu. Rukama mu prošli Robert Žák, Eduard Kubata a Jaroslav Ložek, kteří to dotáhli až do první ligy. Zklamání prožil jen minimálně. „Nikde mě nevyhodili. Odešel jsem, když jsem viděl, že to není k tomu.“

Poslední rozloučení s Jiřím Jandou proběhne v pátek 6. ledna 2017 v 11.15 na hřbitově ve Strakonicích.