Povišer byl předvojem účasti budějovických hráčů ve Slavii
Dravý krajní záložník se šikovnou levačkou, tak si Jiřího Povišera (8. listopadu oslavil 46 let) pamatují budějovičtí fotbaloví fanoušci. V první lize si také zahrál za Slavii Praha a Sigmu Olomouc. Nasbíral před dvě stovky ligových startů a vstřelil 14 gólů.
Černobílý dres navlékl v deseti letech. V dorostu se mu dostalo pozvánky do mládežnické reprezentace a od té doby se v ní usadil natrvalo. Postupně prošel kategoriemi U17, U18 a U19. Už v sedmnácti letech na něj ukázal trenér Dynama Jiří Nevrlý a při debutu v derby u Jordánu na jaře 1988 s VTJ Tábor (4:3) příjemně překvapil a natrvalo si vydobyl místo v základní sestavě.
V zimě 1991 si jej vyhlédla Slavia Praha. Z party jeho generace oblékl sešívaný trikot jako první. Po něm následovali pozdější reprezentanti, o rok mladší Jiří Lerch, s nímž to táhl od žáků, do dorostu přišel z Hluboké Karel Vácha a dalším budějovickým slávistou byl Karel Poborský, který to vzal oklikou přes Žižkov. O Ligu mistrů bojoval se sešívanými Libor Koller.
Povišer nastupoval v jedenadvacítce, pak v olympijském týmu v kvalifikaci na OH v Barceloně. Po roce a půl ve Slavii (1991 – 92) šel na hostování zpět do Dynama a podílel se na famózním podzimu Dynama, 1993 (2. místo). Zahrál si v ligovém výběru v Koreji. Na Hané sháněli náhradu za Radka Látala a tři roky strávil v Sigmě Olomouc (1994 – 97), kde se krátce potkal s Ladislavem Fujdiarem. Dvakrát pomáhal Dynamu při postupu do ligy (1999 a 2002). V Německu v letech 1999 – 2001 hrál za Sachsen Lipsko (III. liga), pak na sezonu a půl se vrátil do Dynama, odkud zamířil na tři roky rakouského Waidhofenu. Na závěr s přestávkami Hluboká (2006 – 2013). V podzámčí si opět zahrál po boku Karla Váchy, na jaře 2012 ji zachraňovali společně s Martinem Vozábalem.
„Všude bylo něco dobrého. S Dynamem jsem zažil jeden sestup a dva postupy. Přišel jsem tu jako sedmnáctiletý do mužského fotbalu, a to bylo fantastické. Ve třiadevadesátém tu byla vynikající parta s Karlem Poborským, Robertem Žákem, Karlem Váchou. Jednu dobu jsme byli i druzí,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů Jiří Povišer. „Skvělé to bylo i ve Slavii. V Olomouci, kam mě vyměnili za Standu Vlčka, jsme uhráli druhé místo za Slavií. Nakoukli jsme i do Poháru UEFA. Trénoval nás tam Karel Brückner. Nemůžu říct, že by se nějaká štace nepovedla.“
Poznal řadu uznávaných hráčů a trenérů. „S trenéry jsem neměl nikdy žádné problémy a snad ani oni se mnou. Rád vzpomínám na Pavla Tobiáše, v kabině bylo dost živo a legrace. Hodně si potrpěl na utužování party. A co se týče fotbalové stránky, tak to byl Karel Brückner v Olomouci.“ Vrcholový fotbal hrál patnáct let. Co staví na první místo v kariéře? „Že jsem se ve federální lize dokázal prosadit v nabitém kádru Slavie a dostat se do olympijského mužstva. V něm byla spousta vynikajících hráčů, jako Nečas, Látal, Kotůlek, Dubovský, Rusnák. Prosadit se mezi takové hráče je určitě jeden z vrcholů mojí kariéry. Vysoko řadím zápasy za ligový výběr a zapomenout nemohu ani na druhé místo s Olomoucí. To bylo moje nejlepší umístění v lize,“ zrekapituloval největší úspěchy.
Od roku 2003, kdy skončil s profesionálním fotbalem, pracuje Jiří Povišer ve firmě bratra Zbyňka. Ta má zastoupení italské továrny Forgital group pro střední a východní Evropu a dodává výkovky z oceli pro různá odvětví strojírenství, od komponentů pro petrochemii až po letecké strojírenství. Spolupracuje s partnery v Itálii, Francii, Slovensku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Estonsku. Občas si zahraje za „staré pány“, obuje brusle na oblíbený hokej a dohlíží na fotbalové kroky syna Lukáše na Hluboké.
