Olešník se zachránil a má políčeno na zajímavá jména

Jste spokojený s umístěním nebo jste očekával víc?
Mančaft měl určitě na víc než na třináctou příčku. Olešník jsem znal a věděl jsem, že tým je kvalitní. V kraji by měl účinkovat v jedné z klíčových rolí na hrotu. Ale svoji roli tentokrát sehrálo to, že jsme museli dohánět nepovedený začátek sezony. Tam uteklo zbytečně moc bodů.

Co se dělo?
Podzim nezačal zrovna podle očekávání. Body jaksi nepřibývaly, chlapci to nějak podcenili. Předešlý ročník odehráli velice úspěšně, takže asi z toho žili. Jenže si neuvědomili, že musí začít znovu dřít, aby si vydobyli dřívější pozice. A začátek tím pádem utekl.

Jenže ne za všechno asi mohli hráči sami, těch okolností bylo zřejmě víc.
To je pravda. Rozpadla se stoperská dvojice, takže chyběla jistota v obraně. Soupeři to okamžitě vycítili a svoje útoky vedly hlavně středem obrany. Celkem laciné góly otřásly morálkou a přestalo se dařit ve všech řadách. To se muselo zákonitě projevit i na výsledcích. Bohužel to nejvíc bolelo na těch domácích.

To se nakonec podařilo zlomit.
Povedlo se stabilizovat defenzivu, hlavně návratem Hellera, a celkově zvýšit chuť bojovat nejenom za Olešník, ale hlavně za svoje jméno. Začalo se dařit i proměňování šancí. To všechno dohromady vedlo ke šňůře neprohraných utkání a zisku důležitých bodů. Tím jsme udrželi kontakt se středem tabulky.

Takže, jaké byly plány po podzimu? Pořád bylo co dohánět.
Zimní příprava byla poctivá. Sice jsme prohráli v prvním jarním kole s Katovicemi, ale potom následovala série úspěšných zápasů. A to přesto, že nás pořád pronásledovala řada zranění, stejně jako na podzim. Ale tentokrát se s tím kluci srovnali líp, i když jsme lepili sestavu, jak jsme mohli. I tak ale bylo vidět, že nejsou zvyklí bojovat o záchranu, bylo to pro ně něco nového.

Co vás během sezony nejvíce trápilo?
Za prvé to byl rozpad stoperské dvojice, to přidělalo problémy už Milanu Borovému, který vedl tým přede mnou. Naštěstí se časem Heller vrátil, a tu největší díru znovu zacelil. Jak jsem už řekl, i nezvyk zažívat tlak při boji o setrvání v soutěži. A v neposlední řadě zranění.

U mužstva jste prožil první sezonu. Jaká byla z vašeho pohledu?
Myslím, že svůj hlavní úkol jsem splnil, Olešník v soutěži zůstal a chystá se vrátit tam, dlouhodobě patří, tedy na špic tabulky.

Kdo tým v sezoně táhl, na které hráče jste se mohl spolehnout?
To byli bezesporu ti zkušenější, Roman Chlumecký, Pomeje, Heller, Nýdl. Přišel i Martin Šahajda, ale bohužel se zranil, takže neměl moc šancí pomoct. Stejně jako Rabiňák. Ale v nové sezoně už to bude o něčem jiném. Třeba Chlumecký mi bude pomáhat jako asistent.

Který zápas byste vybral za nejvydařenější a který se naopak vůbec nepovedl?
Každopádně ty dobře zvládnuté jsme odehráli zápasy v Milevsku nebo v Protivíně. Na druhou stranu bych postavil Osek, ten nám vůbec neseděl jak doma, tak i venku.

Jaký dojem na vás udělala kvalita a celková úroveň soutěže?
Myslím si, že určitě šla nahoru. Pomohly tomu i exdivizní týmy, i když nedosáhly na výsledky, které si představovaly. Ale časem si zvykly a přispěly ke kvalitním utkáním. Svoji dlouhodobou trpělivou práci prodaly i celky z Táborska, hlavně Soběslav a Želeč. A nejde nepřipomenout i Čimelice nebo Katovice s Protivínem.

Kdy začínáte s přípravou a s kým se během ní střetnete?
Poprvé se sejdeme 12. července a připravovat se budeme doma. V Olešníku máme všechno, co potřebujeme. Navíc hned vedle areálu je bazén, takže i tam se chlapci budou moct ochladit, aby se moc nepřehřáli. Do těla dostanou samozřejmě pořádné dávky fyzičky, máme co napravovat. Věřím, že to tak vezmou a na další sezonu se s tímhle vědomím poctivě připraví.

Jaké budou hráčské změny v týmu?
Samozřejmě, chceme náš kádr zkvalitnit. Takže jednáme s několika hráči, snad se mi podaří je získat. Jsou to velice zajímaví fotbalisti. Uvidíme.

S jakými plány půjdete do příští sezony?
Ty jsou naprosto jasné. Vrátit Olešník tam, kam patří nejenom hráčsky, ale i historicky, tedy k těm nejlepším. A pevně věřím, že kluci pro to udělají všechno.