Se synem v týmu. Otec Pavel Vařil dohlížel na Patrika

Tomu, že se otec se synem sešli spolu v jednom mužstvu v krajském přeboru, hodně napomohla marodka v obranné řadě A-týmu Malše. „V úterý se mě trenér Pavel Cepák ptal, zda bych jim vypomohl. Chyběli mu obránci. Odpověděl jsem, že nemám s tím problém,“ líčí Pavel Vařil, jak došlo na nominaci na derby s Olešníkem, za který válí dlouholetý kamarád Robert Szó. „Olešník nehrál vůbec špatně, tak vysokou porážku si nezasloužil,“ hodnotí sledovaný duel s nečekaným výsledkem 0:3.

V zápise o utkání figurovali oba Vařilové, na hřišti se však minuli. Nejstarší syn Patrik, věkem ještě dorostenec, odehrál úvodních 54 minut, jeho otec naskočil do hry v samém závěru. „Třeba někdy příště. Věřím, že k tomu nejspíš v béčku letos dojde,“ odhaduje Pavel Vařil, kdy se objeví společně na trávníku v mistrovském střetnutí. Pro spoustu tátů je to nesplněný sen.

K Malši teď jezdí Pavel Vařil daleko častěji. A důvodů najdeme hned několik. „Vozím tam i druhého syna Nicolase. Hraje za starší žáky v Týně, trénuje v Roudném a od příští sezony by tam měl přejít do mladšího dorostu,“ vypráví o blížícím se třetím transferu Vařilových do roudenského klubu. Další už nepřibude. „Máme ještě holčičku,“ směje se táta a velký fotbalový nadšenec. Ještě u toho stíhá trénovat v týnské Olympii mladší žáky.

Do Roudného přestoupil Pavel Vařil teprve nedávno. Hráčem Malše se stal oficiálně až 22. března. „Líbila se mi vize klubu. Pracuje kvalitně s mládeží a dává mi to smysl. Dostal jsem od Libora Šolce nabídku pomáhat u béčka s přechodem dorostenců do mužů jako hrající asistent Michala Rybáka. To mě oslovilo. A baví mě to i na hřišti,“ říká hrající asistent na postu stopera v oblastní I. B třídě.

Na rok a půl okusil Vařil nejstarší zahraniční angažmá v rakouské II. Klase. „Byla to vydařená štace,“ ohlíží se za angažmá v celku USV Perwang, kde střílel v útoku gól za gólem. „Přišel jsem v zimě a z posledního místa jsme se vyhoupli na druhé. Další rok už chtěli postoupit, ale skončili jsme zase druzí. Mužstvo se pak sloučilo se sousední vesnicí a já i přes řadu dalších nabídek už nechtěl sám cestovat takovou dálku. Byly to tři hodiny autem k Salcburku,“ uvádí k působení v Rakousku.

S výjimkou zmiňovaných let 2016 – 2017 strávil celou kariéru v mateřské Olympii Týn nad Vltavou, kde sbíral zkušenosti pod taktovkou matadorů a místních fotbalových ikon Zdeňka Hrdiny (současný místopředseda klubu), Roberta Szó a Vladimíra Blümla. „Na Týn nedám dopustit, prožil jsem tam krásné roky. Vždycky mu budu přát to nejlepší,“ svěřuje devětatřicetiletý Pavel Vařil.

Když se vracel z Rakouska, Olympie byla jasnou volbou a znovu měla ve Vařilovi svého kapitána. „Zrovna se tu hrála A třída. Vrátil se i Vláďa Dobal. V covidu jsme postoupili zpět a první rok v kraji hráli pěknej fotbal. Dařilo se nám,“ vypráví o své poslední kapitole v mateřském klubu. „Kvůli zdravotním potížím jsem to zkoušel i v brance. Párkrát byl za béčko a skončil,“ doplňuje.

Staršího syna Patrika sleduje okem přísného otce. Debut v základní sestavě malšanů si po zimním přechodu z dorostu do A-týmu odbyl paradoxně na trávníku mateřského oddílu. „Neměl to jednoduché, ale zvládl to. Přišla se na něj podívat celá rodina. Dává tomu něco navíc a vrací se mu to,“ říká Pavel Vařil na adresu svého nejstaršího nástupce.