- Jihočeský fotbal
- Články
- Krajský přebor - 5. liga
- Partu, jakou máme v Roudném, jen tak někde nemají, říká Filip Navrátil
Partu, jakou máme v Roudném, jen tak někde nemají, říká Filip Navrátil
Roudné – Navrátil se do roudenské Malše vrátil po půlročním angažmá v Rakousku. Odchovanci Lokomotivy České Budějovice hodně chyběla zdejší parta kamarádů. V posledním kole se Filip Navrátil výrazně prosadil proti Semicím, jako jediný v tomto kole vsítil dva góly, a za to jsme ho zvolili Mužem kola. V pondělí s kamarády fandil v Londýně oblíbenému klubu Chelsea na stadionu Tottenham Hotspur.
Pojďme úplna od začátku. Jaké byly vaše fotbalové začátky?
S fotbalem jsem začínal v Lokomotivě České Budějovice a byl jsem tam až do dorostu. V šestnácti jsem poprvé nastoupil za áčko Lokomotivy v I. A třídě.
V Lokomotivě hrál, myslím, i váš strýc Jaroslav?
Je to tak, nedávno jsme to počítali a vyšlo nám, že minimálně deset sezón za Lokomotivu odehrál.
Postupně jste se jako dorostenec přesunul do Dynama?
Bylo to tak, že jsem v týdnu chodil na tréninky do Dynama a za Lokomotivu jsem hrál o víkendech zápasy. V Dynamu jsem prošel týmy U17, U18 a U19 a později za ně nastupoval i v zápasech. Potom jsem se vrátil do Lokomotivy, avšak zhruba po půl roce jsem si poranil meniskus. Po zotavení, kdy jsem asi tři čtvrtě roku stál, jsem zamířil na jednu sezónu do Třeboně.
Třeboň byla vaše druhá štace v dospělém fotbale?
V Třeboni jsem se stále ještě dostával z toho mého zranění. Dobře jsem se znal s Martinem Průchou, protože jsme spolu chodili na střední školu. Třeboň tenkrát vedl pan Kladenský. Ze současného třeboňského kádru si pamatuji právě Průchu, Matouška nebo Kopeckého. To jsou kluci, s nimiž jsem v Třeboni hrával.
Co vás pak přivedlo do Roudného?
Do Roudného jsem šel vlastně za kamarády, řadu z nich jsem potkal právě v Dynamu.
Ve vašem stále ještě mladém věku jste si stihl vyzkoušet i zahraniční angažmá. Jak k němu došlo?
V Rakousku jsem strávil jarní část minulé sezóny a byla to pro mě velká zkušenost. Poznal jsem, jak to chodí jinde. Dostal jsem se do týmu, kde hrál Petr Pasecký. Ten je v Rakousku už asi osm let, odehrál tam 180 zápasů a nastřílel v nich 164 gólů, co jsem se díval na jeho statistiky. Jeho klub hledal útočníka a právě Petr mě oslovil s tím, že by mělo vedení možná o mé služby zájem. Byla to docela už kvalitní soutěž, tak jsem si to chtěl vyzkoušet.
Jaké to v Rakousku bylo?
Odehráli jsme mnoho krásných zápasů. Několikrát jsme hráli za umělého osvětlení a často chodilo třeba i šest set lidí. Fanoušci fotbalem žili a dokázali vytvořit pěknou atmosféru. I spoluhráči byli fajn, určitou jazykovou bariéru mi pomáhal překonávat Peťa Pasecký.
Váš pobyt u našich jižních sousedů však neměl dlouhého trvání. Proč?
Sešlo se několik okolností. Petr Pasecký se odstěhoval do Salzburgu, kde začal pracovat v hotelu, a já bych musel do Rakouska dojíždět sám. K tomu Roudné postoupilo do krajského přeboru a mně parta roudenských kamarádů strašně chyběla. To byl hlavní důvod, proč jsem se vrátil. Takovou partu, jakou máme v Roudném, jen tak někde nemají.
Vrátil byste se i v případě, že by Malše do krajského přeboru nepostoupila?
Myslím, že ano. Klukům jsem držel palce, a pokud to šlo, chodil jsem na každý jejich zápas. A i kdyby jim to s postupem nevyšlo, věřím, že by se nám to povedlo příště.
Jak hodnotíte roudenský podzim v krajském přeboru?
Jsem moc spokojený. Jsme nováčkem soutěže a vstup do ní se nám podařil náramně. Porazili jsme Olešník a zvládli jsme i další těžké zápasy. Prohráli jsme sice v Třeboni a v Hluboké, to však byli velice kvalitní soupeři a na čelních příčkách jsou zaslouženě. Ani my jsme ale nezklamali a sehráli jsme s nimi dobré zápasy. Víc mě mrzí remízy s Týnem, Milevskem, či nedávná se Strakonicemi. Je škoda, že jsme v těchto zápasech body ztratili, i když i tyto týmy hrály proti nám dobře. Samozřejmě máme nějaké rezervy, na nichž s trenéry pracujeme, ale věřím, že na jaro budeme dobře připraveni.
Při zranění Martina Vlka zaskakujete v útoku. Jak jste se s touto změnou srovnal?
Na roli útočníka se dovedu rychle zadaptovat, protože v útoku jsem běžně hrával. Na kraji zálohy jsem hrát také, takže tyto dva posty mi sedí nejvíc. Jsem rád, že si teď mohu v útoku zahrát po boku Viktora Kadlece, který je pro nás takový nadčlověk (smích). Změna je pouze v tom, že dřív jsem si to naváděl na střelu z levé strany a nyní spíš centruji zprava.
Asi vám to ale moc nevadí, protože proti Semicím jste podal výborný výkon…
Dařilo se mně i celému týmu. Můj první gól padl po chybě semického gólmana, který špatně odkopl balón a našel mě přímo na středu hřiště. Než se stačil vrátit na své místo, podařilo se mi to trefit asi z pětadvaceti metrů přesně k tyči. Pak jsem na jeden gól přihrával a Viky Kadlec s Dominikem Šrámkem to dorazili do brány.
Dal jste ale ještě jeden gól…
Ano, od Matyáše Zachaře jsem dostal balón z pravé strany přímo do běhu a z úhlu jsem se trefil s přispěním tyče do sítě. Tento gól už jsem dal z pozice pravého záložníka, protože do útoku mezitím přišel Martin Benda.
Dokopnou jste si udělali s předstihem již po předposledním podzimním kole?
Udělali jsme si jí po utkání se Semicemi, neboť to byl náš poslední domácí zápas. Spojili jsme to s Halloweenem, takže jsme přišli v maskách a porotci, kterými byli trenéři a vedení, vybrali ty nejlepší (úsměv). Pobavili jsme se a byla sranda. Teď nás ještě čeká poslední utkání v Trhových Svinech a věřím, že vyhrajeme.
Sestava 14. kola krajského přeboru
Jan Počinek (Dražice)
Tomáš Pich (Milevsko), Tomáš Antoš (Hluboká), Matěj Votava (Jankov), Michal Huleš (Mirovice)
Tom Bílý (Strakonice), Vojtěch Habr (Třebětice), Roman Nehyba (Třebětice), Lukáš Vojta (Olešník)
Filip Navrátil (Roudné), Jakub Říský (Osek)