Radim Pouzar: Řekl jsem, že pokračovat budu jedině tehdy, když se bude trénovat

V čem jste Hlubokou přehráli?

Myslím, že jsme navázali na předchozí zápasy v Třeboni a v Týně nad Vltavou, v nichž jsme na tom byli herně velice dobře. V utkání proti Hluboké si všechno sedlo, navíc jsme se vyvarovali hrubých individuálních chyb, které by soupeř mohl potrestat. Dařilo se jednotlivcům i celému týmu a bylo z toho vítězství 3:2.

Až na jednu chybu, kterou jste udělal právě vy. Kromě těch dvou penalt z toho byla snad jediná šance Hluboké za celý zápas...

Byl jsem v těžké situaci a brankář Teringl si křikl o balón. Já jsem viděl jeho, ale protihráče jsem přehlédl a pěkně jsem mu namazal. Hráč Hluboké to naštěstí nevyřešil dobře a poslal míč vedle. V tu chvíli se mi ulevilo. Byla by škoda dostat z toho gól, protože jsme hráli opravdu dobře a Hluboké jsme byli minimálně vyrovnaným soupeřem.

Říkáte, že na góly raději nahráváte, a to se vám podařilo proti Hluboké hned dvakrát…

V prvním případě jsem zahrával standardku a v těch jsme silní. Kluci měli dobrý náběh do volného prostoru a mně se podařilo skórujícího Ondru Tlamsu hezky trefit. Při druhém gólu se otevřel prostor pro Filipa Peigera, jenž mimochodem odehrál výborné utkání, balón jsem mu prostrčil mezi dvěma obránci a on to výborně zakončil.

Svůj parádní výkon jste nakonec okořenil rozhodujícím gólem…

Kopali jsme rohový kop a Honza Šindelář byl ve vápně faulován. Penaltu jsem kopal naposledy někdy v březnu, takže to pro mě za stavu 2:2 vůbec nebyla jednoduchá situace. Proto jsem rád, že se mi podařilo vstřelit vítěznou branku.

Trenér Jiří Nárovec měl z jarní části sezóny docela obavy. Zpočátku se zdálo, že oprávněné, pak jste se ale chytli a nyní jste pro soupeře tvrdým oříškem?

Do jara jsme šli po nepovedené zimní přípravě a na začátku se nám opravdu nedařilo. Řekl bych ale, že zhruba od poloviny jarní části sezóny jsme začali hrát opravdu dobře. Máme vyvážený tým. Začínají se prosazovat kluci z dorostu, máme silnou střední generaci i zkušené čtyřicátníky, jako jsem třeba já nebo Honza Šindelář. Máme to dobře poskládané.

Zmínil jste dorostence. Na teprve sedmnáctiletém Jiřím Tomanovi je vidět, že se zlepšuje v každém zápase…

Jirka Toman je velkým talentem a ještě bych zmínil Davida Bočka. Oba mají předpoklady, aby to dotáhli do vyšší soutěže a nezůstali v krajském přeboru. Věřím, že třeba Jirka Toman by pro nás mohl být už v příští sezóně klíčovým hráčem. Mladým klukům bych přál, aby pro ně byl Rudolfov jen přestupní stanicí.

Prý jste také po zimní pauze zvažoval, zda vůbec budete pokračovat?

Na rovinu jsem řekl, že nechci ztrácet čas s línými hráči na úkor rodiny. Řekl jsem, že budu pokračovat, jedině když se bude poctivě trénovat. Povedlo se nám přistoupit na rozumný kompromis v trénincích a zbývá mi čas i na rodinu, takže jsem spokojený.

Nelitujete tedy vašeho rozhodnutí hrát za Rudolfov dál? Co vás těší?

Nechci to zakřiknout, ale jsem rád, že mi slouží zdraví. Pak mám radost, že se vylepšil rudolfovský sportovní areál. Je to zásluha vedení města, předsedy oddílu Petra Maroše a místní školy. Taky jsem rád, že v oddíle můžeme pracovat s velkým počtem dětí.

Nyní jste na desátém místě. Jak jste spokojeni, má Rudolfov na lepší umístění?

Určitě nemáme špatný tým, jen bychom potřebovali trénovat ve větším počtu hráčů. Myslím, že kolem šestého místa bychom se mohli reálně pohybovat. Potřebnou kvalitu mohou v budoucnu přinést i dorostenci. Jen si musí uvědomit, že jejich cílem by nemělo být skončit v dorostu nebo hrát za béčko okresní přebor.