Navrátilec Robert Szó: Trochu jsem se bál, že to budu Olešníku kazit

Po dvou zápasech jste s plným bodovým ziskem první. O vaší dominanci v prvních dvou utkáních svědčí rovněž impozantní skóre 10:0. Jaké jsou vaši pocity z tak vydařeného začátku?
Pocity mám jedině pozitivní, když jsme vyhráli 6:0 a 4:0. Navíc jsme hráli, aspoň si myslím, dobře.

Svůj první gól jste dal Týnu nad Vltavou, tedy vašemu mateřskému klubu. Myslel jste na to, když jste se rozbíhal na penaltu?
Proti Týnu to byla v první půli spíš taková oboustranná oťukávaná. Ve druhé půli nám to tam začalo padat. Možná jsme jim těch gólů nasypali až moc. Mně, jako Tejňákovi, bylo kluků docela líto.

Řadu let jste působil v Rakousku. Letos jste letní přípravu absolvoval s Olešníkem. Byla jiná než v zahraničním klubu?
Byla krátká, ale vyhovovalo mi, že jsem mohl trénovat s týmem. Předtím jsem do Rakouska jezdil jen na jeden trénink týdně. Jinak jsem trénoval doma sám.

Kde všude jste v Rakousku hrál?
V Rakousku jsem byl třináct let a celou dobu jsem působil v jednom klubu. To je tak trochu rarita. Ten klub se jmenoval FCU Winklarn a přišel jsem tam v roce 2007.

Co vás přivedlo zpátky domů?
Za prvé věk a taky rodina. O návratu jsem vážně uvažoval už poslední čtyři roky, ale pokaždé jsem si to prodloužil. Definitivní tečku učinil až covid. Kromě toho jsem si chtěl zase zahrát v Čechách.

Jak došlo k tomu, že jste se ocitl právě v Olešníku?
Původně jsem plánoval, že budu hrát v Temelíně, což je béčko Olešníku. Trenér Roman Chlumecký, který je zároveň mým kamarádem, mě ale přemluvil, abych to zkusil v áčku. Trochu jsem se bál, že jim to budu kazit, protože Olešník patří ke špičce. Ale líbí se mi tu, protože je tu perfektní parta.

Nelákal vás do svých řad taky mateřský Týn nad Vltavou?
Měl jsem možnost jít i do Týna. Já jsem však původně zamýšlel, že budu hrát jen okresní přebor, a proto jsem si vyhlédl Temelín. Nakonec se to ale vyvrbilo tak, že stejně hraji krajský přebor. Teď jsem se přesvědčil, že můžu být ve vyšší soutěži ještě platný.

Mluvil jste o perfektní partě. Jakou má podle vás mužstvo Olešníku kvalitu?
V Olešníku je mix starších hráčů, se kterými se znám, a taky jsou tu mladí šikovní kluci. V Olešníku jsou samí dobří fotbalisté a to se pak hraje dobře, i když už je člověk pomalejší (úsměv). Je to super.

Jaké máte s Olešníkem plány?
Já osobně? Já chci rozhodně s týmem krajský přebor vyhrát!

...a třeba i postoupit do divize?
To nevím, já nehledím dál než do konce podzimu. Uvidíme, jak bude sloužit zdraví. Pokud by Olešník skutečně vyhrál a chtěl postoupit, tak už to bude skoro určitě beze mě.

Jakou pozici v mužstvu vám trenéři přisoudili?
Trenéři mě postavili do středové řady vedle Lafaty. S Davidem se hraje výborně. Jeho v první minutě natáhnete na klíček a ještě v devadesáté minutě běhá (smích). To je taky jeden z důvodů, proč jsem to v áčku Olešníku ještě zkusil. Taky jsem rád, že se na mě jezdí dívat táta. Do Rakouska to měl daleko.

Co plánujete do budoucna? V českých soutěžích už zůstanete?
Takhle dlouho dopředu já nekoukám. Momentálně jsem zdravý, baví mě to, vyhráváme, tak hraji. Nemůžu nyní říct, že budu hrát fotbal ještě další tři roky. Na druhou stranu jsme v Temelíně slíbil, že si tam ještě zahraji. Jestli to bude už v příští sezoně, nebo až v té další, to v tuto chvíli opravdu nevím.

V Olešníku jste momentálně spokojený maximálně?
Ještě bych dodal, že mě hrozně baví tréninky pod koučem Chlumeckým. Já jsem občas tvrdohlavý, takže s některými trenéry jsem měl problém, Roman Chlumecký dělá ale fakt dobré tréninky. Je vidět, že ho to baví.

Jaké jsou jeho tréninkové metody?
Vyhovuje mi, že všechna cvičení děláme s míčem. Zaběhám si a zpotím se přitom dost a nemusíme ani podnikat ty dlouhé otravné běhy bez balonu. Spousta trenérů už zjistila, že není nutné běhat patnáct kilometrů někde po lese.

Není to ale na úkor fyzické připravenosti?
Když je trénink správně vedený, tak kondice určitě neutrpí. Vidím to sám na sobě. Musím to zaklepat, ale po kondiční stránce se cítím dobře připravený.