Václav Palivec slaví životní jubileum. Nejvíc si cení vyřazení Bohemians v poháru a účast amatérů v Izraeli

Začněme pěkně popořádku. Kdy jste začal s fotbalem?
K fotbalu mě přivedl otec, když jsem měl sedm roků. Hrál jsem za Spartak Strakonice. Táta byl zároveň mým vzorem.

Hrál jste pouze fotbal, nebo jste se věnoval i jiným sportům?
Až do vojny jsem hrál kromě fotbalu za Strakonice také basketbal.

Během aktivní hráčské kariéry jste prošel několika kluby. Jakou nejvyšší soutěž jste hrál?
Za ČZ Strakonice jsem si zahrál divizi. Později, když mi bylo dvacet devět, jsem se přestěhoval do Katovic a zde jsem hrál pod vedením trenéra Kučery krajský přebor. Postoupili jsme do něj z I. A třídy.

Který zápas vám navždy utkví v paměti?
Byl to můj první zápas mezi muži. Jako sedmnáctiletý jsem nastoupil za Spartak Strakonice v krajském přeboru proti českobudějovické Lokomotivě. Vyhráli jsme 1:0 a já dal jediný gól.

Na které trenérské štace bude vzpomínat nejraději?
Je těžké říct, kde se mi nejvíc líbilo. Na všechny manšafty, ve kterých jsem působil, vzpomínám v dobrém. Celkem třikrát jsem byl ve Střelských Hošticích, se kterými jsme postoupili z okresního přeboru až do I. A třídy. Životním zápasem pro mě, jako pro kouče, bylo pohárové utkání proti Bohemians Praha. To jsem vedl Svéradice a klokany jsme porazili 2:1.

A dostali jste se až do čtvrtfinále, kde už jste na ostravský Baník nestačili. Pro obec, která má jen několik málo set obyvatel, to přesto musel být svátek...
S Baníkem jsme prohráli 1:4. To víte, na ty zápasy se sjeli lidé z celého okolí. Na stadionu jich bylo asi dvanáct set. To byla sláva, pak se to rozebíralo v hospodě.

Svéradice dnes hrají I. B třídu, v té době ovšem předváděly své umění ve třetí lize. Čím to bylo, že se zde fotbal hrál na konci osmdesátých let na tak vysoké úrovni?
Předně tam byl člověk, který fotbalu fandil. Jmenoval se Pavlovský. Do Svéradic také chodili hrát fotbalisté Plzně, kteří měli zkušenosti z vyšší soutěže. Nejznámějším z nich byl brankář Josef Čaloun. Hrál tam také syn plzeňské legendy Františka Plasse.

S amatérským výběrem Jihočeského kraje jste se dostal na turnaj do Izraele. Jak k tomu došlo?
Tohoto úspěchu jsem dosáhl jako trenér. Trénoval jsem se svým asistentem Františkem Řezníčkem amatérský výběr Jihočeského kraje, jehož základ tvořili hlavně fotbalisté z Jankova, a v Písku jsme v roce 2007 vyhráli celostátní soutěž. Tak jsme se dostali do Izraele. Hrálo se tam bez diváků, zážitek to byl přesto krásný.

Dnes se hrají zápasy bez diváků kvůli riziku šíření koronaviru normálně. Vy jste to zažil před lety v Izraeli. Aby se ale někdy nedohrála sezona, jako tomu bylo letos na jaře, to jste, předpokládám, nikdy nezažil… 
Něco takového v minulosti nepamatuji a nezažil to myslím nikdo. A bude hůř, lidé jsou nezodpovědní.

Zmínil jste, že vaším vzorem byl otec. Co jste od něho okoukal?
Především jeho přístup k fotbalu jako takovému. Otec se vždy jako trenér choval dobře k hráčům a vycházel dobře s lidmi v oddílech, kde trénoval. Tohle mám po něm.

V čem je dnešní fotbal jiný než dřív?
Změnila se metodika trénování. Dnes už v žácích se to snaží někam hnát. Dřív se málokde trénovalo třikrát nebo dokonce čtyřikrát týdně, ta zátěž nebyla taková. Proto dnes zejména mladých hráčů ubývá a fotbal hrají spíš starší ročníky. Vidím to na okrese, jak fotbal na některých vsích skomírá. Vliv ale mají i nové sporty, jako například florbal, které fotbalu začínají ve větší míře konkurovat.

Máte ještě nějaké jiné koníčky kromě fotbalu?
Rád jezdím na kole, ale většinu času mi sebere fotbal. Máme partu, se kterou jsme projezdili půlku Evropy. Ještěže mám manželku, která je mi oporou. Bez rodinného zázemí bych tak dlouho asi u fotbalu být nemohl.

Jak vypadá situace ohledně tréninků ve vašem současném působišti, v Blatné?
V pátek jsme v Blatné absolvovali po covidové pauze první trénink. Dostal jsem krásný dárek. Jednak dárkový koš a od předsedy oddílu pak také jamajský rum.

Podzim se začne dohrávat od 6. února, pak naváže bez přestávky jarní část. Co tomu říkáte?
Bude to náročné odehrát dvaadvacet zápasů v řadě. Hráči navíc chodí do práce, čeká nás kus práce.