Na prvním místě je rybaření, prozrazuje Zdeněk Zmeškal, posila vzduchotechniků

Jak došlo k tomu, že jste se v rozehrané sezoně ocitl právě v Milevsku?
V Sedlčanech se hraje divize a kvůli práci jsem nestíhal tréninky. Ne, že by byly náročnější než v Milevsku, ale byly četnější. Slyšel jsem, že v Milevsku je dobrá parta, takže jsem oslovil předsedu klubu. Přijel jsme se podívat na trénink, a domluvili jsme se, že to zkusím. V Sedlčanech mám dobré vztahy, takže mi vyšli vstříc.

Odkud do Milevska dojíždíte?
Bydlím v Solenicích, což je asi patnáct kilometrů od Příbrami. Je to přímo u přehrady Orlík. Dům v Solenicích jsme koupili s manželkou, protože oba rádi rybaříme a máme kladný vztah k přírodě. Zdejší lokalita se nám strašně líbí. Do Milevska i Sedlčan to mám zhruba třicet kilometrů.

Říkal jste, že v Sedlčanech se trénuje častěji. Jak často?
V Sedlčanech se trénovalo třikrát týdně a pro mě bylo těžké do tréninkového procesu naskočit, protože jsem rok nehrál fotbal. Přibral jsem patnáct kilo, a to je znát. A do toho práce.

Prý jste vášnivým lovcem ryb…
Rybařině se dokonce věnuji závodně a o víkendu odjíždím na mistrovství Evropy. Pokud to klapne, tak za dalších čtrnáct dní bych měl jet na mistrovství světa, které se koná na Balatonu. Rybaření je můj koníček a zároveň i životní styl. Baví mě ještě víc než fotbal, který už mě tolik nenaplňuje jako dřív.

Skutečně? Fotbal pro vás není na prvním místě?
Ve fotbale jsem toho hodně zažil a už mi trochu schází chuť i energie, abych pravdu řekl. Fotbal hraji, abych se taky hýbal, ale hraji ho spíš ze setrvačnosti, než že bych do něho byl nějaký zapálený. Možná je to dáno i věkem.

Tvrdíte, že jste dlouho nehrál, na hřišti to ale znát není. Góly dáváte v každém utkání...
To je dáno i tím, jakým systémem hrajeme. Pokud bychom měli hrát na jednoho útočníka, což mi nevyhovuje, tak těch gólů tolik dávat nebudu. Třeba za Uhelné sklady Praha jsem nastřílel jednačtyřicet gólů. Věděli jsme o sobě, hráli jsme útočný fotbal, a to já přesně potřebuji.

Takže zatím všechno klape?
Trenér i předseda mi sedli lidsky výborně, takže jsem v Milevsku spokojený. Doufám, že to tak bude pokračovat a vláda nám fotbal nezruší.

Jak byste charakterizoval sám sebe?
Jsem spíše zápasový typ než tréninkový. Jiní kluci vypadají dobře v tréninku, ale v zápase to pak není ono. Já naopak ožívám při zápasech.

Jak to bylo s vašimi hokejovými začátky?
Kariéru hokejisty jsem měl nastartovanou slibně a hokeji jsem se věnoval jedenáct let. Navštěvoval jsem sportovní třídu a mými spolužáky byli David Krejčí nebo Jirka Hudler. Hrál jsem za HC Olomouc a do svých sedmnácti let jsem působil v mládežnických reprezentacích.

V kariéře jste vystřídal hodně klubů. Jste fotbalistou, který potřebuje změnu?
Vždycky jsem byl hráčem na prodej a kluby za mě inkasovaly peníze. Sloužil jsem jako taková kasička. Druhá věc byla ta, že pak často nebyly dodrženy podmínky, které jsme si domluvili, a já pak nedostal třeba tři měsíce výplatu. To byl samozřejmě problém, když jsem se fotbalem živil. Byly i kluby, kde jsem se nesnesl s trenérem, a taky jsem se párkrát stěhoval. Proto jsem byl takový cestovatel.

Kde jste byl spokojený nejvíc?
Rád vzpomínám na Leoše Kalvodu v HFK Olomouc. Úplně nejvíc mi ale dal trenér Vladimír Skalba, který teď trénuje Spoje. Vedl mě už ve Frýdku Místku a hodně mi dala po sportovní stránce jeho stabilizační cvičení. Rád vzpomínám taky na pana Mošničku v Ďáblicích. Celkově se mi víc líbilo tam, kde to nebylo o profesionálním fotbale. Líbí se mi v amatérských klubech, kde se neřeší peníze a není tam taková rivalita mezi hráči. Spíš mi vyhovuje rodinné prostředí.

Jak dlouho, předpokládáte, vydržíte v Milevsku?
Já žiji přítomností. Máte nějakou představu, pak to ale nemusí vyjít, takže takhle já neuvažuji. Vím jen, že do profesionálního prostředí už se vrátit nechci. V Milevsku se mi líbí a jsem spokojený, všechno se ale bude odvíjet od toho, jak mi bude sloužit zdraví a jestli mi vydrží fyzická kondice.