Strakonický Ondřej Šimek odehrál životní zápas. Na Křemelce měl se spoluhráči otevřený účet

Klobouk dolů, dát z pozice stopera tři góly, to se jen tak nevidí. Už se vám takový kousek někdy podařil?
Na stoperu hraji už od přípravky a tři góly jsem dal naposledy někdy v mladších žácích. Byla to ale výjimka, většinou jsem dával maximálně jeden gól na zápas.

Na stopera máte docela slušné střelecké schopnosti. Netáhlo vás to spíš do útoku?
Jelikož jsem docela vyrostl do výšky, trenéři mě posílají do vápna, když se zahrávají standardní situace. Tak tomu bylo už v žácích a dodnes se na tom nic nezměnilo.

Takže po standardních situacích jste dával góly i nyní proti Týnu?
Ano, první dva góly jsem dal po standardkách. V obou případech se míč odrazil ke mně a já to dorážel prakticky do prázdné brány.

A co ten třetí?
Ten jsem dal z penalty. To jsem měl nejtěžší.

Opravdu? Z penalty to byl těžší úkol skórovat?
Dá se to tak říct. Aspoň jsem to tak cítil (úsměv).

Na penalty jste v týmu specialistou vy?
Penaltu zařídil Pepa Šourek. Jak jí rozhodčí odpískal, spoluhráči hned koukali na mě, tak jsem na ní šel.

Zřejmě jste o svých schopnostech proměňovat penalty přesvědčil trenéra i spoluhráče na tréninku?
Než jsem na penaltu šel, ptal jsem se ještě Jirky Mášky, jestli jí nechce jít kopnout on. Ten už předtím dva góly dal. On ale odvětil, že hattrick ještě žádný stoper nedal, tak ať prý jdu já. Na tréninku se penaltám speciálně nevěnuji, ale každý si jich pár kopneme, abychom zjistili, komu jdou nejlíp a mohl by na ně jít i v zápase.

Čeká vás nějaký příspěvek do oddílové pokladny?
Kluci říkali, že to nebude nic levného. Byly to moje první góly za muže a ještě k tomu byly tři (smích).

Týn, stejně jako Strakonice, hraje na spodku tabulky. Berete vítězství nad tímto soupeřem tak, že jste udělali důležitý krok k záchraně?
Výsledky jsme dosud neměli dobré, ale narazili jsme na silné týmy, které by se měly pohybovat v horních patrech tabulky. Zatím to tak nebereme, že šlo o záchranářský duel, každopádně jsme si ale připsali důležité tři body. Na domácí půdě to bylo povinné vítězství.

Jak jste první výhru v soutěži oslavili?
Hned po zápase nám oznámili, že máme na Křemelce otevřený účet, takže jsme tam zůstali do pozdních večerních hodin a pořádně to oslavili.

Můžete přiblížit vaši dosavadní kariéru?
Za Strakonice kopu už od svých čtyřech roků. Nikde jinde jsem nehrál.

Jaké máte plány do budoucna?
Dokončil jsem gymnázium ve Strakonicích a nyní nastupuji na vysokou školu do Prahy. Věřím ale, že na fotbal si čas najdu. Mám domluvené tréninky na Chodově a o víkendech se budu do Strakonic vracet na mistráky. Chodov jinak hraje pražskou I. B třídu a už nyní se s nimi připravují moji strakoničtí spoluhráči Funda se Zoubkem.

Fotbal má ve Strakonicích bohatou tradici. V minulosti se zde hrála i Česká fotbalová liga. Chtěl byste Strakonicím pomoci vrátit se po letech do republikových soutěží?
S vedením i mezi spoluhráči jsme se o tom bavili, musíme ale dělat postupné kroky. Teď se potřebujeme hlavně v klidu udržet v krajském přeboru, abychom si v příštích letech mohli dávat vyšší cíle.