Úzký kádr Třeboně trápí marodka. Nový kouč Petr Skála poznává hráče za pochodu

Pár dní před startem krajského přeboru jste se stal trenérem Třeboně, je to pro vás velká změna?
Takový je život trenéra. Nikdy neví, co bude, protože situace se mění ze dne na den.

Předpokládám, že jste měl jiné plány...
Skončil jsem v béčku Dynama a říkal si, že si dám od trénování pauzu. Jako trenér jsem začínal v Třeboni, byl jsem v Dynamu, a kromě koronavirové pauzy jsem trénoval vlastně pořád. Volno jsem měl pouze čtrnáct dní v létě a čtrnáct dní v zimě, takže trénování jsem obětoval všechno ostatní. Když jsem tedy skončil v béčku Dynama, myslel jsem, že si trochu odpočinu a pak zase budu v trénování někde pokračovat.

Jenomže všechno je jinak...
Bohužel se udála nemilá věc, že můj kamarád a trenér Jiskry Karel Kladenský onemocněl a nebude schopen vést mužstvo dál. Můj bratr Luboš, který je předsedou oddílu, mě oslovil, domluvil se s vedením Dynama, a tak se stalo, že jsem se ocitl v Třeboni.

Tedy v místě, kde jste vlastně s trénováním začínal, jak už jste zmínil...
Ano, v Třeboni jsem začínal, žije tady moje maminka i bratr a jezdím sem na chalupu. Hrál jsem tady už jako žák a v Třeboni se tedy cítím jako doma.

Takže vaše rozhodnutí jít do Třeboně nebylo těžké?
Kdepak. Jsou zde výborné podmínky pro fotbal. Je tu krásný areál se třemi hřišti. Všechny jsou navíc osvětlené. Nachází se zde rovněž umělý trávník, takže v zimě nemusíte nikam dojíždět. V Třeboni se pracuje dobře. Tedy až na to, že je stále méně hráčů.

Když jste u rybníka Světa před lety začínal, bylo to asi jiné než dnes.
To bylo samozřejmě úplně jiné, ale na druhou stranu je třeba říct, že tu hráli velmi kvalitní fotbalisté. V Třeboni jsem se věnoval brankářům v době, kdy tady trénoval Jindřich Dejmal a pak jsem dělal asistenta Jiřímu Juráskovi. Hráli jsme ČFL a později divizi.

V té době hráli v Třeboni opravdu dobří fotbalisté, ale tehdejší hřiště se nedá s tím současným srovnávat, že?
To je pravda, jeden čas jsme hráli i na škváře. V Třeboni ale hrála spousta kluků, kteří začínali v Dynamu. Hrál tu Marek Fojtík nebo bratři Šulcové a řada dalších velmi dobrých fotbalistů. Bylo by obtížné všechny jmenovat. Dnes je to obráceně. V Třeboni je pěkné hřiště, ale ti fotbalisté už tu nejsou.

Jak dlouho jste u současného mužstva?
V úterý to bylo teprve čtrnáct dní.

Moc času na seznámení se s hráči jste tedy zatím moc neměl?
Zdejší prostředí znám, protože jsem do Třeboně na fotbal jezdil při každé vhodné příležitosti. Informace mám od mého kamaráda Karla Kladenského, který už nemůže pokračovat v trénování a pak taky od syna Jakuba, který v Jiskře chytá. Nyní mužstvo poznávám jako hlavní kouč z dalších úhlů.

Stihli jste odehrát i nějaké zápasy?
Odehráli jsme dva zápasy, v Nové Vsi (2:1) a doma proti Kaplici (2:1).

Jak se vám mužstvo líbí?
Jedná se o mladý manšaft a je plus, že většina kluků jsou místní odchovanci. Bohužel se nám zranili tři hráči základní sestavy, takže kádr je poměrně úzký. Je ale vidět, že hráči chtějí a co se týká přístupu k tréninkům nebo zápasům, nemohu jim nic vyčítat. Ukázalo se to i v obou přípravných duelech, které kluci zvládli dobře. Věřím, že zranění se brzy uzdraví a že budeme mít kádr zase kompletní.

Jaké jsou ambice týmu v nadcházející sezoně?
Čekám, že budeme hrát o záchranu. Neplánuji, kolik bodů nasbíráme, protože potom je všechno, jak už to obvykle bývá, jinak. Přál bych si, abychom hráli dobrý fotbal a brali body, i když je jasné, že to pokaždé nevyjde. V přeboru je spousta silných týmů s řadou dobrých a zkušených fotbalistů. My máme naopak mužstvo mladé a nezkušené. Jediným zkušenějším hráčem je snad akorát můj kluk Kuba.

Je reálné, aby v dohledné době navázal třeboňský fotbal na úspěchy z přelomu tisíciletí, kdy Třeboň působila ve třetí lize?
To bude těžké. Problém je, že nejsou hráči. Mnoho z nich odchází do Rakouska a tady pak kvalita chybí.