Parádní volej Martina Petra vytouženou výhru nepřinesl

Domácí zápas s Osekem neprobíhal nějak moc zajímavě. Všechno zajímavé se odehrálo až v posledních minutách. Jak jste prožíval zápas vy osobně? Určitě jste už odehráli kvalitnější duely.
Jak říkáte, zápas s Osekem moc krásy nepobral, takže to byl zápas bez velkých emocí a na vše nám stačilo vlastně posledních pět minut. Jinak určitě oba týmy odehrály lepší zápasy.

Radost a zklamání, to jsou asi dvě tváře jednoho osudu. Vám fotbalový osud ukázal obě, a to sakra rychle. Nejprve se podíval váš tým do té příznivější části i díky vám. Mimochodem, krásná rána z voleje. Bylo blízko k vítězství, vždyť běžela 88. minuta. Můžete popsat svoje pocity před vedoucím gólem i po něm?
Tak před gólem jsem si říkal, že už zápas asi skončí bezgólovou remízou, jelikož už byl téměř konec. Ale pak se povedlo gól dát, takže radost byla v tu chvíli obrovská. Bohužel pro nás trvala jen na chvilku.

S Osekem už to byla vaše několikátá branka po sobě? Kolik už jich bylo a kdo na vaše střelecké schopnosti doplatil? A ještě se zeptám, který z těch zásahů pohladil nejvíc vaší duši?
Byla to už čtvrtá branka v řadě a postupně to bylo Roudné, Čimelice, Krumlov a Osek. Určitě mě nejvíc potěšil gól v závěru s Krumlovem, ale radost mám z každého gólu, jelikož nevím, který může být poslední. A hlavně to je zásluha spoluhráčů, teď hlavně Hejlika (Hejl, pozn. aut.), který mi připravil tři góly krásnými centry.

Jenže pak jste v euforii zapomněli hlídat Hocha, který v nastavení vyrovnal. To by se asi člověk nejraději neviděl, že?
Obrovská chyba při bránění standardky. Zřejmě jsme si mysleli, že už jsme zápas vyhráli, a nemůže se nic stát. Za to nás Hoch potrestal.

Milevsku se nedaří podle představ, schází dlouholeté stálice. I když na druhé straně, loni jste byli po desátém kole na dvanácté příčce, letos vám patří devátá. Ale při vašich kvalitách máte určitě vyšší cíle. Na jaře jste váleli.
Řekl bych, že podzim je hodně podobný tomu loňskému, jen letos nám chybí pět opor, a na výkonech to je znát. Ale dá se říct, že něco zlé je k něčemu dobré. Dostávají šanci mladí kluci, na kterých to bude brzo stát. Věřím, že do konce podzimu se někdo uzdraví, a nějaké body ještě nahrajeme.

Určitě byl v minulosti velikou ztrátou odchod Ondry Kosobuda do Želče.
S Ondrou jsem se potkal až v Želči. Jinak ho znám odmala, bydleli jsme kousek od sebe. Takže taková osobnost by chyběla i v jiných týmech a myslím, že i ve vyšší soutěži.

Myslím, že vy sám už patříte k oporám Milevska delší čas. Možná máte někde na těle vyražené inventární číslo. Nebo se mýlím?
Do Milevska jsem se vrátil před rokem po delší pauze, takže inventární číslo by měl mít hlavně náš zrzek a kapitán Jirka Kosobud, který tady hraje celou kariéru.

Jak se odvíjela vaše fotbalová kariéra? Žil jste vždy fotbalem, nebo byly ve hře i jiné sporty? Eventuálně například vědecká kariéra.
Dalo by se říct, že odmala pro mě byl fotbal číslo jedna, takže jsem začal u nás v Sepekově, pak se posunul do Milevska. Moje cesta šla dál po dalších klubech, teď se kruh uzavírá. Jsem zpět v Milevsku a už se blíží i návrat na rodný trávník v Sepekově.

V sobotu zamíříte na Rudolfov. Co tam asi na vás čeká? Na koho si dávat majzla? Rudolfov potřebuje bodovat, asi si vaše defenziva užije.
Rudolfov je v podobné situaci jako my, takže čekám důrazné utkání, které rozhodnou detaily. Určitě si musíme dát pozor na Pouziho a Šindu (Pouzara s Šindeláře, pozn. aut.). Věřím, že neodjedeme s prázdnou, když tyhle hráče uhlídáme.