Směrem dopředu nám to šlape, lebedí si čtyřgólový snajpr Václav Hegenbart

Po podzimu byly Čimelice na sedmé příčce, ale na jaře se šplháte stále výš, abych to řekl tělocvikářskou terminologií. Dobrá zimní příprava?
„Hlavně nám pomohla zimní pauza. Všichni se uzdravili a odpočinuli si. Příprava se nám až na výbuch s devatenáctkou Písku také povedla. I mně osobně. Asi jsem se na stará kolena zbláznil, ale už v přípravě jsem dal dvakrát pět gólů.“ (smích)

Prohráli jste jenom jedno utkání, a to na půdě vedoucí Želče. Tam asi moc týmů vyhrávat nebude. A zbytek dosavadního jara patřil vám. Brzy jste se otřepali a zdolali Novou Včelnici i Katovice. To asi byl boj.
„V Želči jsme nehráli dobře. Mají tam silný a dobře organizovaný tým, přes který se těžko prosazuje. Velikonoční dvojzápas jsme zvládli. Hlavně s Katovicemi. Zápasy s nimi mají vždy náboj. To, já osobně, mám rád.“

Naposledy jste si smlsli na Dačicích, dokonce na jejich trávníku. Předpokládal jste tak snadný průběh, vždyť Dačice, i když jsou na posledním místě, dokážou kousat.
„Vůbec ne. Je mi jich trochu líto. Ale na nich bylo jasně vidět, co s fotbalistou dělá psychika. Po prvním gólu svěsili hlavy a úplně nám vyklidili hřiště.“

Vy sám jste vzal domácím náladu hned v prvním poločasu čtyřmi góly během pár minut. Několik jich bylo nohou, pak dokonce i hlavičkou. A to jste říkal, že nejste zvláštní hlavičkář. A pentle bývá pro střelce vždycky obtížná. Každý to bere jako jistotu. Zavzpomínejte, prosím, zalistujte v poznámkách.
„Při prvním gólu ke mně brankář odhlavičkoval míč, tak jsem ho obloučkem poslal do prázdné brány. Druhý jsem dal hlavou po rohu. Třetí mi připravil Radek Převrátil před prázdnou bránu. No a kdo by si nevěřil na penaltu, když už dal tři góly.“ (smích)

Jaká byla v Dačicích atmosféra, když jejich tým o tolik prohrál a nevede si dobře?
„Chtěl bych poděkovat fanouškům v Dačicích. Ale i našim, kteří podnikli dlouhou cestu, aby nás podpořili. A především fanouškům domácích, kteří celý zápas fandili a podporovali své mužstvo i za nepříznivého stavu. Vytvořili skvělou atmosféru. Bylo krásné, když po zápase skandovali mé jméno. Klobouk dolů a víc takových na všech hřištích!“

Sebevědomí týmu asi roste. Důležité je to nejspíš pro tvořivé fotbalisty, kteří organizují hru. Z toho pak nejspíš můžete těžit vy vepředu.
„Teď hrajeme poctivý fotbal a směrem dopředu nám to šlape. Vytváříme si dost příležitostí. Teď v Dačicích i proti Včelnici. Koncovka ale pořád není ideální. Je to ale lepší, než kdybychom si šance nevytvářeli.“

Trenér vás teď při trénincích šetří, abyste měli síly do dalších bojů. Byla by škoda zničit pohodu přetažením dřinou.
„Trénujeme pořád stejně. To by Tomáš nedopustil!“ (smích)

V sobotu přivítáte pro každého neznámé béčko Táborska. Nikdo nikdy neví, kdo proti němu nastoupí. Na podzim jste s ním dokázali remizovat na jeho půdě. Brali byste ten výsledek i tentokrát?
„Táborsko je nevyzpytatelný soupeř. Záleží, s kým přijede a jak se mu bude chtít. My ale chceme vyhrát a potěšit naše fanoušky.“