Do branky mě postavili už ve Štěkni, říká Muž 15. kola Marek Hulínko

Tedy nic ve zlým, vy jste ale spolek. Nejdřív vyhrajete šestkou s Dražicemi, potom dostanete tu samou porci v Olešníku, roznese vás Jindřichův Hradec, remizujete s lídrem a nakonec zase vyhrajete v Třeboni. Když jsem naposledy viděl trenéra Voříška, vlasy určitě měl. Jak je na tom teď? Co mu to děláte?
Vlasů má tréňa pořád dost, ale každý zápas je jiný. Je pravda, že ne všechno se nám povedlo. Budeme se snažit, abychom ho trápili co nejmíň.

Vlastně podobně na tom může být i gólman. To asi nebaví, tak často namáhat záda, když musí člověk vyndávat balon ze své sítě.
Radost z toho moc nemám jako každý brankář, ale snažím se dělat maximum, abych podržel tým. Taky bych si ty záda nerad namohl. Zdraví máme jenom jedno.

Dá se u vás vůbec odhadnout, jak by mohl následující mač dopadnout? Taktika, jak zmást soupeře, aby nevěděl, co mu připravíte? Nebo jste se jenom špatně vyspali?
S lepším týmem hrajeme lépe než s týmem sobě rovným. Možná je to i trochu psychická stránka a rozhoduje také častá absence spoluhráčů.

Ale pojďme se vrátit ke vloženému kolu, kdy jste vychytal remízu na půdě lídra soutěže ze Želče. Tam jste se asi měl co otáčet, zvlášť po přestávce. Dokonce domácí neproměnili ani penaltu, jak jste je rozhodili. Jak jste se cítil před ní a po ní?
Před penaltou jsem byl se sebevědomím docela dole, pak ale samozřejmě nahoře, prostě dobře.

Přitom jste se potýkali s potížemi a dali jste dohromady družinku, která jen tak tak stačila naplnit zápis o utkání. Dokonce v samotném závěru zase provětral kopačky i trenér Voříšek. Tomu se říká jeden za všechny, všichni za jednoho. 
Jak říkám, příčinou je nepřítomnost spoluhráčů.  Potom je to na těch, kteří můžou nastoupit. A zadařilo se, semkli jsme se.

Oslavy důležitého bodu byly?
Oslavy určitě byly, ale byli jsme hlavně zaskočení z toho, že vezeme domů bod z hřiště velikého favorita.

Dobrá nálada ze čtvrtka zřejmě vydržela až do neděle, když jste dokázali vyhrát v Třeboni. Tam se vás sešlo přece jenom víc. Tam jste dokázal zavřít branku a nic do ní nepustit. Asi další důvod k oslavě.
No jasný! Z výhry venku má radost každý. V Třeboni mají kvalitní tým, o to víc nás to těší.

A teď nám, prosím, prozraďte něco o sobě. Musím se omluvit, že jsem vás v pondělí rušil ve škole. Co je vaším oborem bádání?
Vyučil jsem se kuchařem, to mě baví. Ale momentálně si dodělávám maturitu na SOŠ a SOU Písek, obor podnikání.“

Ale jako fotbalista jste přišel do Oseka z Písku, pokud se nemýlím. Tam jste s kulatým nesmyslem i začínal? Zavedl vás i někam jinam?
Mé úplné začátky jsou ve Štěkni, tam jsem jako šestiletý začínal. Na první trénink jsem šel díky ségře, která hrála také. Po něm jsem doslova prohlásil, že se nebudu honit za kulatým nesmyslem. Pan trenér Čejka mě z recese postavil do brány a v ní jsem taky zůstal. Poté jsem přešel do Písku, kde jsem měl kliku na trenéry gólmanů a jsem za to rád.

Gólman by zřejmě měl mít i gymnastickou průpravu. Tenhle sport vás nelákal? Nebo jiný, třeba šachy. Tam se také člověk moc nenaběhá, stejně jako v brance.
Baví mě sport všeobecně. Rád si zaplavu, zaběhám, zahraju nohejbal a tenis.“

V sobotu přivítáte sezimoústecký Sokol, který už se přece jenom v soutěži aklimatizuje a naposledy zmákl i Milevsko. Má na vás tříbodovou ztrátu, bude se chtít dotáhnout. Asi půjde o hodně.
Bylo by super vyhrát, ale jak říkám,  každý zápas je jiný. Ale jak jste řekl, Sokol se začíná zlepšovat. Ale zahanbit se nechceme nechat ani my. Uvidíme.