Muž kola Ondřej Prášil pomohl svým hattrickem rozebrat Osek až na šroubky

Říká se, že druhý rok postupu bývá nejhorší. Ustoupí nováčkovské nadšení a soupeři už také lépe ví, jak reagovat na hru. Zdá se, že u vás to neplatí, opět se pohybujete v popředí tabulky. Může to být tím, že Protivín nikam nechvátal a postoupil, až když se vykrystalizoval kádr? Rozhodně nehrál a ani nehraje druhé housle.
„To, jak bude vypadat celá sezona, se ukáže až na jejím samotném konci. Minulý ročník jsme těžili z dobrého vstupu do soutěže a sportovní formu jsme si udrželi po celou podzimní část. Na jaře už jsme měli výsledkové i herní výpadky, přesto jsme byli s prvním ročníkem spokojeni. Tuto sezonu chceme zahájit jako tu minulou. Opřít se o domácí zápasy a přivézt plusové body ze zápasů venkovních. To se nám zatím daří. Co se týká načasování postupu? Je pravda, že se hráčský kádr začal tvořit už v I. A třídě. Přišli Honza Moravec, Lukáš Hála a Marek Hanus. Pro tuto soutěž to bylo dostačující. Dnešní kádr už je zase o něco jiný. Přišli mladíci z FC Písek Dominik Uhlík, Jaroslav Vojík, David Růžička a naposled Jiří Kinkor. Přesto máme více jak polovinu hráčů, kteří spolu hrají už tři roky. To je naše velká výhoda, protože dokážeme vycítit, co můžeme jeden od druhého čekat.“

Vy sám jste trenér, takže určitě dokážete zhodnotit přínos Juraje Kobetiče pro výsledky vašeho týmu.
„Jura je pro protivínský fotbal velmi důležitý. To jak se tým prezentuje ať už po sportovní stránce, ale i mimo fotbalové hřiště je jeho zásluha. A to nejdůležitější? Všichni mu věříme, co nám chce předat, jak máme pracovat na hřišti, v tréninku. I kdyby nám řekl například: postavte se všichni do středového kruhu, protože nám to přinese úspěch, a s ním i výsledek, všichni tam budeme stát jako tým a nikdo si nedovolí zpochybňovat jeho rozhodnutí.“

Naposledy jste zničili Osek osmi zásahy. Nebylo vám trochu líto kolegy Jaroslava Voříška, jemuž se rozpadl tým a on sám musel být připraven nastoupit na plac?
„Samozřejmě, když jste na hřišti, tak chcete soupeři dát co nejvíce branek, zvítězit a vlastně nic jiného neřešíte. Tyto zápasy jsou pro jakéhokoliv trenéra strašně těžké a o to víc, když nemůžete zareagovat ani střídáním, v případě Oseka jedním. Na druhou stranu, pokud se stane takovýto zápas, trenérům to častokrát něco naznačí a ukáže. Pro samotný tým to může být motivace do dalších kol, aby se to neopakovalo.“

Vy sám jste zaznamenal po půlhodině hattrick. Popište, prosím, cestu k tomuhle ceněnému úspěchu.
„První branku jsme vstřelili po nedorozumění mezi stoperem a brankářem. Dokázal jsem se dostat mezi ně a svou příležitost zakončit do branky, kde byl už pouze dobíhající hráč. K mému štěstí střela prošla mezi jeho nohama. Tu druhou začal Míra Vorel únikem po naší pravé straně, přihrál mi do vápna, a já vystřelil kolem Marka Hulínka. U třetí byl pro změnu Honza Moravec, který pouštěl míč mezi nohama a osecký hráč mi nahrál přímo do běhu. Měl jsem čas si v klidu zpracovat míč a brankovou situaci úspěšně vyřešit.“

Zdařile vás následoval i kolega Jaromír Vorel. Vy jste dal gól, on za chvilku také. Přidal jste druhý a situace se opakovala. A nakonec završil hattrick i on. Ofenzivní hra vás viditelně netrápí, brankově je zatím nejúspěšnější. Je to největší deviza vašeho týmu?
„S Mírou Vorlem je to trochu jinak. Protože tu třetí branku dával jeho bratr Zbyněk. Takže v tomto zápase Míra k hattricku nedokráčel, přesto je to bezpochyby rozený střelec a věřím, že svůj hattrick ještě dá. (V zápise mu sudí připsali gól bratra Zbyňka, poz. aut.)  Mezi nejlepší tým nás samozřejmě posunul až tento výsledek, přesto si myslím, že můžeme být do ofenzivní činnosti ještě silnější. Je pravda, že našemu brankáři Markovi Hanusovi s nadsázkou říkám, že nemusí mít strach, protože to nejlepší z útoku v krajském přeboru má ve svém týmu, ale opakuji a zdůrazňuji s nadsázkou. Krajský přebor ukázal, že se jeho úroveň každým rokem zvedá, a je to díky dobrým výkonům všech hráčů. Ještě abych se vrátil k tématu. Útok vychází hlavně z dobré obrany a tam máme také dobré číslo. Takže bych chtěl i poděkovat klukům, kteří za nás brání včetně brankáře Marka Hanuse.“

Vy jste snad vlastně rozený Písečák, hrál jste i za Vodňany. Co, nebo spíš kdo, vás přivedl do Protivína a ne právě do Vodňan?
„Písečák nejsem, byť je to pro mě město, které mi fotbalem dalo a dává hodně. Hrál jsem zde za žáčky a nyní trénuji. Jinak jsem se narodil ve Strakonicích a od narození jsem byl ve Vodňanech. A co mě přivedlo do Protivína? Dostal jsem nabídku z FC Písek, abych trénoval zdejší třetiligový tým. V té době jsem byl hráčem Sokolu Čížová. Časově a pracovně bych nedokázal trénovat třetí ligu a hrát divizi, tak jsem hledal tým, kde bych mohl ještě nastupovat jako hráč. Vzhledem k tomu, že starostou Protivína je Jaromír Hlaváč, což je pro mě, ale i pro celou naši rodinu velmi blízký člověk, rozhodl jsem se pro tento tým. Dnes můžu říct, že to rozhodnutí bylo správné, protože v Protivíně je o fotbal velký zájem. Zažil jsem zde postup do vyšší soutěže a poznal lidi, které jsem neznal a dneska můžu tvrdit, že jsme přátelé s Jurou Kobetičem, nebo Petrem Bečvářem a také s mými spoluhráči.“

Působil jste i v Praze, kde jste naskočil i do nejvyšší soutěže. Pokud jsou mé informace správné, potkal jste se tam i s Michalem Polodnou. Nebo se mýlím? Zahráli jste si spolu?
„S Michalem jsme spolu přišli do Prahy. Já tam byl o rok dříve. Potom Michal přestoupil do Bohemians Praha a já byl ve Viktorii Žižkov. My jsme spolu hráli akorát v žáčcích Písku a půl roku ve Vodňanech divizi. Na závěr kariéry jsme se ještě potkali v Čížové. Jinak jsme se potkávali akorát jako soupeři. Máme spolu jednu příhodu z ligy, kdy Viktorka hrála v Blšanech, a oba jsme byli v základní sestavě. Den před tím jsme si volali a popřáli si „štěstí“. Každý jsme hráli na jiném postu a říkali si: super nehrajeme přímo proti sobě, tak si nebudeme aspoň škodit. Přesto nevím jak, ale ve druhé minutě jsem sváděl hlavičkový souboj v rohu hřiště. Přišla rána, já měl roztrhlou hlavu a Michal obočí. Oba dva jsme byli pět minut za lajnou a doktoři nás dávali dohromady. Takže jsme si fakt neuškodili.“

Vraťme se na chvilku do Písku. Trochu na něj trpím, studoval jsem tam na průmyslovce. Vy ale musíte krotit bandu fotbalistů. K tomu často potřebujete schopnosti nejenom diplomatické, ale občas i nesmlouvavě tvrdé. Nesnadná role. Je to tak?
„Nesnadná role je to v tom, že v krátkém období musíte poznat charakter, osobnost, temperament a další faktory, které hráče ovlivňují v jeho výkonu, v jeho chování v tréninku, na hřišti i mimo hřiště. Dneska už víme, že nejde všechny fotbalisty, ale nejenom fotbalisty naházet do jednoho pytle. Dnešní přístup k hráči už je hodně individuální. Čím dříve toto trenér dokáže vypozorovat, dostat se k hráči, tak je vše rychlejší a jednodušší. Pokud ne, potom se může stát i to, že nikdy z hráče nedostanete to nejlepší co v něm je. Samozřejmě zdali hráči neplní své povinnosti tak už nastává otázka „chceš, nechceš“, ale ani na tomto není nic špatného. Celý fotbal a práce v něm je o respektu a chuti pracovat od všech členů týmu a celého klubu.“

Písek má vyrovnanou bilanci, co se týče vítězství a porážek. Jedete ven a za týden přivítáte Jirny, takže přibudou čárky na plusové stránce?
„Tento týden zajíždíme do Dobrovic, tým Jiren přivítáme až za týden. Nám se podařilo v posledních dvou kolech zvítězit, přesto ke spokojenosti máme ještě daleko. Tím, že se nám nepovedlo dobře vstoupit do začátku sezony, tak je pro nás každý zápas hodně důležitý a je jedno jestli hrajeme doma nebo venku. Takže bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo přivézt nějaké body právě z Dobrovic a je pravda, že by byly plusové.“

Jaké má Písek ambice? Stejné jako Protivín?
„O ambicích Písku se napsalo celkem hodně. Postup do druhé ligy atd. Cílem FC Písek je předvádět dobrý fotbal, samozřejmě hrát v horních patrech tabulky, ale že bychom měli projet celou sezonu bez ztráty kytičky, tak to není. Tým se kvalitně doplnil, ale začátek soutěže nám ukázal, že jména zápasy nevyhrávají. Věřím, že se každým zápasem budeme zlepšovat a sportovní forma hráčů bude ještě lepší než do této chvíle. Protivín? Jen navážu na úvodní otázku. Nás teprve konfrontace s lepšími týmy bude čekat, a pokud obstojíme, můžeme dělat nějaké závěry. Jinak cíl je setrvat v krajském přeboru i pro příští rok.“

Působíte ve dvojjediné roli. V Písku jako trenér a v Protivíně jako hráč. Pokud je mi známo, tak někteří soupeři Protivína změnili termín utkání na dobu, kdy jste musel fungovat u třetiligového celku. Možná jste ani neokusil měkkost třeboňského trávníku. Nebo se opět mýlím?
„Je pravda, že Třeboň je tradičním soupeřem, který svůj domácí zápas mění s termínem zápasů FC Písek. Zase na druhou stranu, kluci i Jura jsou na to adaptovaní a body přivážejí i od týmů, které si svůj zápas mění. Já třeba vidím více kvalitnějších hráčů, ať už v Protivíně, nebo i v jiných klubech, a nevšiml jsem si, že by si někdo měnil utkání třeba, když hraje proti lídrovi soutěže, kde je asi to nejlepší - nyní proti Olešníku. To, že mám takovýto primát, že jsou schopny týmy přesvědčit hráče, diváky a lidi, kteří se pohybují kolem mistrovského utkání, že přijede čtyřicetiletý táta od rodiny a změnit svůj tradiční výkop, je povzbuzující, ale zase taková „hvězda“ nejsem.“

V sobotu odpoledne zamíří Protivín na Perštát, což určitě bude jedno z nejzajímavějších utkání víkendového kola. Jak se těšíte na souboj s rudolfovským, taktéž ofenzivně naladěným týmem?
„To je právě zápas, ve kterém nenastoupím z důvodu souběhu zápasů FC Písek a FK Protivín. A odpověď je o otázku výše. Věřím, že tento zápas kluci zvládnou. Oni toho jsou schopni i beze mě.“