Soutěž chceme vyhrát, dál ale nekoukáme, říká trenér Lhenic Ivo Čech

Podzim máte slušně rozehraný. Jak jste s jeho průběhem spokojený?
Výsledky a postavení v tabulce vypadá určitě dobře, slovo spokojenost ale moc rád nemám. Navíc jsme měli problémy s kádrem, někdy to nebylo úplně příjemné. 

Nebyla to s odstupem času škoda a chyba, když jste předloni odhlásili účast v I. A třídě?
Určitě ne, reálně jsme vyhodnotili situaci a hráči si k tomu řekli svoje. Popravdě, měl jsem respekt i z I. B, protože to mužstvo je jiné. Počet hráčů, kteří tu tehdy hráli a nyní z různých důvodů nejsou, se blíží deseti a to je obrovský zásah. Museli jsme zrušit béčko, není návaznost z mládeže, protože dorost nemáme. Prostě přišla doba, která se víceméně ve Lhenicích dala očekávat, to je realita. Čas nejde zastavit a hráčský věk také ne. 

Jak těžce se shání hráči do I. B třídy?
Těžce, ale to asi bude v dnešní době podobné všude.

Nasbírali jste dvaatřicet bodů a ztratili jste pouze ve třech zápasech. Překvapením na váš účet byla jediná porážka v Záblatí. Náskok mohl být ještě větší...
Soutěž je vyrovnaná, hodně záleží na přístupu hráčů, což jsme si mimo jiné ověřili už v I. A třídě. Konkrétně v Záblatí to z tohoto pohledu nebylo z naší strany úplně v pořádku. 

Bude největším postupovým rivalem druhá Sedlice, nebo počítáte, že některý z týmů zaútočí ze zadních pozic?
Předně, my se o postupu nebavíme, nebyl to náš předsezónní cíl, a myslím, že na tom se nic nezměnilo. Což ale neznamená, že každý zápas nechceme vyhrát. Aspoň já to tak mám. Na této úrovni jsou hodně vidět hráči se zkušenostmi z vyšších soutěží, zrovna Sedlice má v týmu několik kluků, kteří tam hráli ještě krajský přebor. Musím říci, že v zápase s námi celý druhý poločas hrála Sedlice o deseti a hrála velmi dobře. Velmi slušně u nás hrály také Sousedovice, které po špatném začátku stoupaly tabulkou a rovněž mají zkušený tým. Hodně fotbalový je i Vacov, který má určitě větší ambice. A samostatnou kapitolou je strakonický Junior, ten se postupovými snahami myslím netajil už před začátkem soutěže. Ale já bych nerad na někoho zapomněl, každý soupeř v této soutěži je těžký.

Představte nám opory lhenického týmu.
Opory jsou všichni, kdo mají chuť věnovat fotbalu svůj čas a energii tak, aby to mělo smysl, a jsou ochotni pracovat pro tým. V dnešní době to platí obzvlášť. Znáte mě a víte, že nikdy žádné jednotlivce nevyzdvihuji. Hraje a vítězí i prohrává kolektiv. I v tabulce střelců je to vidět. Na čele nikdo z našeho týmu není, ale mně to až tak nevadí, byť bych byl docela rád, kdyby se tam i od nás někdo protlačil.  

Dojde v zimě k nějakým změnám v mužstvu?
Byl bych nejraději, kdybych mohl pracovat s kádrem, který mám k dispozici. Bohužel však k nějakým ztrátám dojde. Měli jsme v týmu dva starší hráče, kteří měli vážnější zdravotní problémy a pro jaro s nimi počítat nemůžeme. Ostatní kluci, kteří laborovali v průběhu podzimu se zraněními, se snad dali dohromady. Doufám, že už teď pracují na tom, aby se mohli na jaře plnohodnotně zapojit. Nejvíc mě mrzí, že v rozehrané soutěži oznámil konec Kamil Ryšánek, což je pro nás velká ztráta. Ale nedá se nic dělat a nezbývá než to respektovat. O případných příchodech je předčasné se v tuto chvíli bavit.  

Jak se budete připravovat v zimní přestávce?
Zvolili jsme formu individuální přípravy a společně se sejdeme poprvé až 10. února. Poté se budeme připravovat dvakrát týdně a na víkendy máme domluvená přátelská utkání s kvalitními soupeři. Zahrajeme si s Rudolfovem, Kaplicí, Vimperkem, Roudným a se Čtyřmi Dvory. 

Po divizi, krajském přeboru a I. A třídě trénujete i nejnižší krajskou soutěž. Jakou má podle vás úroveň?
Tak to se mi hodnotí opravdu těžko, neměl jsem žádnou zkušenost ani představu, takže fakt nevím. Jako v každé soutěži jsou mužstva z čela tabulky přibližně srovnatelná s kvalitou týmů ze spodních pater tabulky vyšší soutěže. Podle mého názoru je na této úrovni dost znát, když mužstvo alespoň trochu smysluplně trénuje. Potom to ve spojení se zmiňovanými zkušenostmi a přístupem hráčů může být předpokladem úspěšných výsledků.  

Neláká vás znovu trénovat ve vyšších soutěžích?
To je hezká otázka. Přiznávám, že každý rok se nějaká nabídka objeví. Ze Lhenic ale pocházím, a přestože jsem se na lavičce po odchodu pana Mareše ocitl víceméně nečekaně ze dne na den, tak odejít odsud není úplně jednoduché, jestli se to dá pochopit. Já nikdy trenérské ambice neměl, přišlo to tak nějak samo a navíc jsem dnes asi už taky trochu i lenivější. Ale říká se, nikdy neříkej nikdy a nikdy neříkej navždy.   

Dlouho jste trénoval v Jankově. Jezdíte se tam občas podívat, co říkáte na jeho výsledky?
Pravda, osm let je dost dlouho. Moc jsem si to všechno užíval, byly to nezapomenutelné roky a doufám nejen pro mě. Máme na co vzpomínat. Když jsem netrénoval, jezdil jsem tam častěji, teď je to o dost časově náročnější. Pokud chce člověk stíhat i něco jiného než fotbal, nezbývá, než si zápasy spíš vybírat. Takže odpověď je, že občas ano. No a co říkám na výsledky? Asi kluci čekali, že to bude o něco lepší, proběhly tam však nějaké změny v kádru a přidala se zranění. Myslím ale, že se povede kádr ještě trochu zkvalitnit a po kvalitní přípravě se zlepší i herní projev. Ten se odrazí i v posunu tabulkou vzhůru. 

Počítám, že na jaře budete chtít s „peckáři“ postoupit.
My měli za cíl, bavit se fotbalem a přilákat diváky do hlediště. To se nám celkem podařilo. Na vaši otázku jsem vlastně již odpověděl v úvodu, chci vyhrát a je jedno, jestli jednotlivý zápas nebo celou soutěž. Dál se nedívám. Na hřišti jsou hráči a bude záležet na nich, jak se budou chtít připravit a kolik do toho budou chtít až do června dávat. Myslím, že nemáme špatný tým, ale je třeba to dokazovat každý týden. Je třeba lecos si umět odříct, občas se kousnout a chtít víc než ostatní. Tohle totiž ve finále hraje roli. A odvíjí se to už od tréninku. Četl jsem rozhovor s Mírou Říhou a úplně mu rozumím. Trenér může chtít desetkrát, může radit, upozorňovat, co by bylo třeba, ale nakonec stejně vždy záleží na hráčích, pokud je vůbec na tréninku má. Ani ty pauzy nám neprospívají. Věřím, že minimálně moje generace ví, o čem mluvím.