Výjimečný kousek brankáře Sedlice! Milan Vančát podruhé skóroval

Po úvodní domácí výhře jste dvakrát vyhráli venku. S devíti body jste jistě spokojeni, že?
Spokojeni jsme určitě, když jsem slyšel od určitých lidí předsezónní prognózy, že po třech kolech budeme mít jeden bod, tak jsem byl trošku překvapený, proto jsem rád, že vše vyšlo a třikrát jsme vyhráli.

Vy jste paradoxně jako brankář společně s Dumským nejlepším střelcem mužstva. To jste asi nečekal, ne?
Kdybych to čekal, tak bych byl šílenej (smích). V týmu máme hodně hráčů, kteří umí dávat góly, a myslím si, že v dalších zápasech to určitě prokážou. Ať je to Zdeněk Mikeš, který pravidelně nastupuje v útoku, nebo Jakub Lávička, kterému v posledním zápase chytil gól právě David Dumský, asi chtěl být nejlepší, anebo spousta ostatních hráčů. Jsem přesvědčený, že tenhle primát mě brzy opustí.

V posledních dvou zápasech jste měli možnost zahrávat pokutový kop. Exekuce jste ujal vždy vy. Byl jste určen?
Ano, byl jsem určený. I když se to nerodilo lehce. Nejdříve se na to trenér koukal skrz prsty, ale asi ho přesvědčilo, že jsem pár penalt proměnil už v krajském přeboru před dvěma lety a tak svolil. Teď už se tomu každý zápas jen směje.

Trénujete zahrávání penalt speciálně? Víte dopředu, kam míč kopnete nebo čekáte na pohyb brankářského kolegy?
Zahrávání penalt vůbec netrénuju. Myslím, že se to nedá natrénovat a pokaždé to kopnu, jak se mi zrovna v tu chvíli chce, občas si počkám i na pohyb. Je to vážně různé.

V Božeticích jste kopal penaltu už v první minutě. To jste se na hřišti ani nezahřál...
Většinou se každý hráč zahřeje na rozcvičce, ale při potenci našich střelců při rozcvičování jsem se opravdu nezahřál, první pohyb byl, až když jsem šel kopat penaltu přes celé hřiště.

Jak se nakonec ukázalo, její proměnění bylo hodně důležité, neboť vítězný gól jste dali až v předposlední minutě a vítězství se nerodilo vůbec lehce.
Máte pravdu, vzhledem k průběhu zápasu se to ukázalo jako velice důležité. Domácí hráli velice dobře, až mě svoji kvalitou překvapili. Na větší část zápasu nás zatlačili prakticky před vápno, ale nedařilo se jim vstřelit gól. Nakonec jsme obdrželi první gól v sezóně snad z nejmenší šance, kdy to domácí útočník zakončil snad i tak, jak ani sám nechtěl. Poté jsme měli nějaké šance i my, ale ty největší nakonec měli domácí před koncem, které trestuhodně neproměnili a nakonec David Dumský proměnil nadvakrát stoprocentní tutovku.

Měl jste mezi tyčemi hodně práce?
I přes převahu domácích zase tolik práce nebylo, o něco více ve druhé půli než v první, kdy byli domácí nebezpečnější. Ale nejvíc práce jsem měl paradoxně minulý zápas, který jsme vyhráli 3:0, tam měli domácí nejvíce šancí na vstřelení gólu. O hodně více než my, ale naše obrana momentálně funguje dobře.

Vloni jste skončili třetí. Jaké máte letos cíle v I. B třídě?
Moje osobní cíle jsou vždy ty nejvyšší, ale nevím, jestli se shodují s cílem vedení Sedlice nebo trenéra. Ten by určitě odpověděl, že záchrana bude stačit (smích). Minulý rok jsem v Sedlici nechytal, takže těžko hodnotit, ale myslím, že skončit do 3. místa by bylo hezké.

Které týmy tipujete na přední příčky?
Popravdě si neodvažuji tipovat. Soutěž neznám, jediný tým, který znám, protože jsem v něm působil, jsou Mirovice a i ty zároveň považuju za jednoho z favoritů soutěže. Mají kvalitní tým, který má silné individuality a střelce.

Ještě před dvěma lety jste hráli v Sedlici krajský přebor. Bylo to velké sousto?
Nemyslím si, že to bylo veliké sousto. Sedlice měla kvalitní tým, který bez problémů mohl hrát krajský přebor, spousta hráčů v něm zůstala i dosud, proto jsem se rád vrátil do Sedlice. Nakonec se sice sestoupilo, ale už před koncem sezóny bylo jasné, že Sedlice KP hrát v následující sezóně nebude, takže se žádná tragédie nekonala. Myslím, že spousta kluků nabrala velké zkušenosti, protože soutěž byla velice kvalitní a budou z toho těžit do konce svých kariér.

Stejně jako před vámi Čkyně jste se přihlásili místo do A třídy o stupínek níže. Je to pro vás ideální soutěž?
Momentálně to asi ideální soutěž bude. Vzhledem k počtu hráčů a účastí na trénincích by pro nás byla vyšší soutěž náročná. Ale třeba se vedení Sedlice rozhodne, pokud se zadaří a soutěž bychom vyhráli, zkusit si opět A třídu. To už bude spíš otázka na předsedu.

Kostra vašeho týmu z domácích hráčů zůstala. Parta táhne za jeden provaz?
Určitě ano. Je to nejlepší parta, kterou jsem během své kariéry zažil a jsem moc rád, že jsem ji poznal. Tým se prakticky nemění, což se pozitivně projevuje jak na hřišti, tak i mimo něj, hlavně po zápasech. Já osobně v Sedlici poznal dnes už svého nejlepšího kamaráda, takže se sem budu vždy rád vracet, i kdyby moje fotbalová kariéra pokračovala jinde.