Pořád ještě stíhám. Hlavně, aby mi vydrželo zdraví, přeje si autor hattricku Michal Sokolt

Jistebnice z dosavadních čtyř odehraných zápasů tři vyhrála a v jednom remizovala. Očekával jste takhle výborný vstup do sezóny?  
Nedá se říct, že bych takhle výborný vstup do sezóny očekával. Věděl jsem však, že nemáme špatný manšaft a udělali jsme všechno proto, aby se nám vstup do sezóny povedl.

Skvěle se vede i dalšímu nováčkovi, Třeběticím. Naznačuje to, že kvalitativní rozdíl mezi I. A a I. B třídou není zas tak propastný?
Třebětice mají kvalitního trenéra Marka Černocha, který dal mužstvo do kupy, a je vidět, že výsledky jeho práce se dostavily. My jsme ale u nich dokázali vyhrát, i když nás v úvodu domácí dost potrápili a byl to pro nás těžký zápas. Myslím, že Třebětice doma moc prohrávat nebudou.

Dobře, ale zkuste porovnat obě soutěže…
Nechci nikoho urazit, ale dosud jsme narazili, kromě Třebětic, na týmy z dolních pater tabulky. Zatím jsme nehráli s mužstvy, která mají vyšší kvalitu. Těžko se to tedy nyní hodnotí. Hodnocení bych nechal až na konec podzimu, až se utkáme se všemi soupeři.

Jak se vy osobně cítíte?
Cítím se překvapivě výborně. Je to zřejmě i tím, že se nám daří a únava se pak vstřebává lépe. V mém věku na sebe musím dávat pozor, protože z případných zranění se člověk dostává hůř než mladý hráč. Musím to zaklepat, ale zatím to zvládám dobře.

Změnil se v Jistebnici po postupu do vyšší soutěže tréninkový cyklus? Dostáváte víc zabrat?
V letní přípravě jsme trénovali třikrát týdně, ale nyní už jsme přešli na dva tréninky v týdnu plus víkendové zápasy. Stejně jsme to praktikovali i v I. B třídě. Přiznám se ale, že tréninky moc nestíhám, přesto to zvládám. Jsem vděčný za to, že mi slouží zdraví.

Jakých úspěchů si za svoji bohatou kariéru nejvíc ceníte a kam řadíte postup s Jistebnicí?
Postupu Jistebnice do I. A třídy si velice vážím. Je to výsledek dobré práce klubu za poslední roky, a jsem rád, že jsem k tomu ve svém věku přispěl. Dosáhli jsme úspěchu, na který budu dlouho vzpomínat. Nedá se to ale srovnat s úspěchy, kterých jsem dosáhl za mého působení v Rakousku, kde jsem podobnou radost zažil během své kariéry víckrát. V Rakousku jsem prošel soutěžemi srovnatelnými s naší I. A třídou až druhou ligou.

Co vás, kromě fotbalu, ještě naplňuje?
Mám docela náročnou práci. Jsem pořád na střechách, takže na nějaké další koníčky, jako třeba rybaření, nemám čas. A ani by mě to nebavilo. Baví mě ale prakticky všechny sporty. Hrál jsem volejbal, tenis, ale úplně nejraději jezdím na kole. Na horském kole jsem absolvoval i nějaké závody.

Měl jste hned jasno, že budete pokračovat i po postupu do I. A třídy?
Váhal jsem, protože v minulé sezoně jsem laboroval se zraněním, takže jsem se rozhodoval, jestli budu dál hrát nebo ne. Pak se ale zranil útočník Honza Stoszek, další spoluhráč přerušil kariéru, takže došlo k tomu, že hned v prvním kole v Lišově jsem nastoupil v základu. Sedlo to mě i celému týmu, a protože se daří, nebyl zatím důvod sestavu měnit. Honza Stoszek se mezitím doléčil a v posledním utkání už jsme spolu nastoupili v útoku.

Jinými slovy, do fotbalového důchodu se ještě nechystáte…
Myslím, že pořád ještě stíhám, důležité ale bude, aby mi vydrželo zdraví. Mám dohodu s trenérem Hešíkem, že pokud se mu něco nebude líbit, řekne mi to na férovku jako každému jinému. Myslím si, že i když jsem starší, je třeba mladým dokázat, že do týmu patřím. A když to nepůjde, nemá cenu lámat to přes koleno. První mistrovský zápas mi ale vlil optimismus do žil.

Jak dlouho ještě budete fotbal hrát?
Přítelkyně se mě ptá každý rok, kdy už s fotbalem skončím. Řekl jsem jí, že budu hrát do padesáti, což je za čtyři měsíce. Je ale možné, že ještě budu pokračovat dál. Uvidíme, jak mi bude sloužit zdraví, jak budu zvládat práci a rodinu. Právě rodina byla kvůli fotbalu často na druhém místě a touto cestou bych jí chtěl poděkovat, že mě vždy podporovala a stále podporuje. Nemůžu v tuto chvíli s jistotou říct, jestli v těch padesáti opravdu skončím. Nevím, možná budu hrát do jednapadesáti. Fotbal mi musí dávat smysl a musí mě bavit. Rozhodně nechci být na obtíž.