Jiří Orlíček se stal slávistou. Povede mužstvo od Malého jezu

Na mysli má přitom samozřejmě situaci okolo koronaviru. S vedením Slavie je domluvený, plány na zimní přípravu jsou na stole, nad tím vším ale visí velký otazník. S týmem se má nový trenér poprvé sejít sedmého ledna 2021.

Mužstvo by mělo trénovat třikrát týdně a o sobotách hrát přátelské zápasy na umělé trávě v Třeboni. V plánu je pět utkání, domluvené jsou zatím duely se Strunkovicemi, Planou a Roudným. „V úterky a čtvrtky bychom chtěli běhat v okolí Maláku. Na pátky plánujeme tréninky na umělce na Složišti, na soboty pak přáteláky. Když ale sleduji, jak počty nakažených stále rostou a jaká se přijímají opatření, nedovedu si moc představit, že v lednu budeme moc začít s tím, co jsme si naplánovali,“ přidělává covid Orlíčkovi vrásky na čele.

Bez práce trenéra byl Jiří Orlíček jen půl roku. Po nuceném odchodu z Týna (více zde) navštěvoval zápasy jako divák a o novém angažmá nepřemýšlel. Až přišla nabídka od červenobílých. „Nemohu říct, že by mi trénování nějak scházelo, protože jsem docela dost vytížený v zaměstnání. Je to ale pro mě nová výzva. Taky mi vyhovuje, že budu v Budějovicích a nebudu muset nikam dojíždět,“ kvituje Jiří Orlíček.

Než na nabídku kývl, sháněl si o svém novém působišti informace. Na podzim sledoval slávisty ve dvou mistrovských utkáních a promluvil si i s dosavadním trenérem Pavlem Janků. „Překvapilo mě, že Slavia nastupovala s úplně novým týmem. Znal jsem asi jenom dva hráče. Dozvěděl jsem se, že má poměrně široký kádr, ale někdy prý bývá těžké dát ho na tréninky a zápasy dohromady. Na prvním místě je práce, škola a pak až zábava. Navíc fotbal není pokaždé prioritou,“ zjistil Orlíček.

Priority jsou dnes jinde

Příjemným poznatkem pro něho je, že Slavia má vlastní dorost a v případě potřeby tedy bude mít kam sáhnout. Nevýhodu naopak vidí v tom, že u Malého jezu není umělka a možnosti tréninku v zimním období jsou tak omezenější.

Konkrétní cíle pro zbytek sezony prý vedení klubu nemá. „Bylo mi řečeno, že je tady parta kluků, kteří mají fotbal rádi, a chtěli by se posunout trochu nahoru. Slavia nemá takovou hráčskou kvalitu, jako měl Týn, kde jsem předtím působil, věřím však, že se záchranou bychom neměli mít starosti,“ doufá čerstvý šéf lavičky.

Stále mu ale dělá starosti realita současné doby. „Pokud se nezačne v lednu trénovat, těžko se bude moct v únoru hrát. Taky si moc neumím představit, že hřiště s umělým trávníkem, která máme k dispozici, budou stačit k odehrání všech zápasů,“ má obavy Orlíček.

Z postu trenéra vždy vyžadoval stoprocentní přístup k tréninkům. Přesto nejel vlak. To stejné očekává i od hráčů Slavie. Zároveň ale vnímá, že doba se změnila a dnešní hráči jsou jiní než v dobách jeho aktivní kariéry. „Vím, že někteří kluci pracují nebo studují v Praze a není pro ně jednoduché být pokaždé včas na tréninku. K tomu mají rodiny. Trenér musí občas ze svých nároků na hráče slevit,“ uvědomuje si realitu kouč. Mrzí ho jen, že na to doplácí ti poctiví, kteří chtějí obětovat fotbalu maximum. A to nemluví zdaleka jen o Slavii. Podobné problémy se řeší takřka ve všech klubech na podobné úrovni.

Jiří Orlíček je sám zvědavý, jak bude vypadat doba po koronaviru. „Hlavně, abychom měli s kým hrát. Přeji si, aby hráči to těžké období přečkali a u fotbalu vydrželi. Bylo by smutné, kdyby se manšafty ze soutěží odhlašovaly, protože nejsou hráči,“ uzavírá.