Před 60 lety dobyla táborská Dukla slávistický Eden
Psal se rok 1964 a Dukla Tábor, jihočeský vojenský fotbalový tým, válela pod vedením trenéra Josefa Vojáčka ve 2. lize, moravské skupině B, až nad očekávání úspěšně. V tabulce se pohybovala na předních místech a stadion Míru na břehu Jordánu, kde byli vojáci doma, se stal skoro nedobytnou tvrzí.
Mimochodem, část své vojenské služby si tu tenkrát odbýval i slavný trnavský střelec Josef Štibrányi, díky jehož brance Československo na mistrovství světa v Chile 1962 porazilo 1:0 hvězdné Španěly.
Slavia nad sestupovou propastí
Skalní příznivci pražské Slavie, pamětníci té doby, na tehdejší časy naopak nevzpomínají vůbec rádi. Především - slávisté museli hrát pod vládnoucím režimem jim vnuceným názvem Dynamo Praha a za druhé, sešívaným to vůbec nešlo. I když měli v sestavě Jana Lálu, spoluhráče Jozefa Štibrányiho z naší veleúspěšné „chilské“ reprezentace.
V ročníku 1963/1964 se sešívaní docela vážně museli ohlížet na suterén druholigové tabulky, protože ze 14 účastníků skupiny B sestupovalo hned pět (!) týmů a Dynamo Praha bylo v té sestupové bryndě nepěkně namočené.
Dne 7. května 1964 nastoupila na trávník stadionu ve vršovickém Edenu právě Dukla Tábor a pár tisícovek nejvěrnějších slávistických duší věřilo, že se sešívaní konečně zmátoří, vyhrají a připíší si dva body, tolik potřebné k vytoužené záchraně. Hrozící pád do krajského přeboru Prahy, tehdy třetí nejvyšší soutěže našeho fotbalu, by byl pro klub, jehož dres kdysi oblékali světoznámí fotbalisté Plánička, Puč, Vytlačil, Ženíšek, Franci Svoboda, Bican a další, bez přehánění osudnou tragédií.
Na Eden padl temný stín…
Mladíci od Jordánu, kteří si v husitském městě kroutili dva roky povinné vojenské služby, na to ale ani v nejmenším nebrali ohledy. Tehdejší sekretář Dukly Tábor JUDr. Miroslav Gründl na ten památný mač vzpomínal takto: „Po půltuctu nastřílenému KPS Brno (Dukla vyhrála doma 6:1 - pozn. autora) jsme jeli na Slavii a vyhráli jsme tam 2:0! Branky dali Kamír, ten se trefil proti svému mateřskému klubu, a Čaban. Za Duklu už chytal Václav Zajíček, pozdější brankář VS Tábor a o něco déle doktor práv.“
Na Eden toho 7. května 1964 padl temný stín a davy zklamaných slávistických fanoušků, mezi kterými nechyběl například herec Karel Effa, jeden z vůbec nejvěrnějších fandů Slavie, se trousily ze stadionu s těmi nejčernějšími obavami o osud svého milovaného klubu. A taky proklínaly Vaška Kamíra, slávistického odchovance, který v dukelském dresu svoje sešívané „načal“ prvním gólem…
Budiž připomenuto, že Dukla Tábor touto výhrou 2:0 oplatila Dynamu podzimní domácí porážku na Svépomoci 0:1.
Záchrana na poslední chvíli
Ovšem vážné obavy slávistické veřejnosti se nakonec přece jen nenaplnily. Dynamo Praha v závěru 2. ligy konečně zabralo, a byť horko těžko, přece jen se zachránilo. V konečném žebříčku obsadilo 8. místo, tři body od pásma sestupu.
Dolů z B-skupiny padaly Slavoj Praha, Dukla Písek, Spartak Brno ZJŠ B (rezerva Zbrojovky), Jiskra Úpice a Baník Ratíškovice.
Tábor nejúspěšnější na jihu Čech
Dukla Tábor nakonec obsadila znamenité 4. místo, za - do 1. ligy postupující - Jiskrou Otrokovice, za VCHZ Pardubice a TJ Gottwaldov (Zlín). Stala se tak vůbec nejúspěšnějším jihočeským týmem, protože Dynamo ČB, které ve skupině A obsadilo také 4. pozici, získalo o jeden bodík méně…
Závěrem podotkněme, že v ročníku následujícím, tedy 1964/1965, se vršovický klub slavných tradic až nečekaně vzmohl. Už pod navráceným názvem Slavia Praha, s řadou posil v sestavě, svedl ve 2. lize úspěšný souboj o prvenství se Škodou (Viktorií) Plzeň a natrvalo se vrátil do 1. ligy.
A Dukla Tábor? Vedla si zase úspěšně, ke spokojenosti svých fanoušků, kterých tehdy na stadion Míru chodily tři, někdy i čtyři tisícovky. Ve skupině A si pohoršila jen o jeden stupínek a skončila pátá.
