Musel jsem přítelkyni slíbit, že budu opatrnější, usmívá se mirovický zadák Jakub Brabec

Utkání proti Strakonicím pro vás skončilo v momentě, kdy jste po jednom ze soubojů spadnul nekontrolovaně na záda. Co se tam stalo? Byl jste až příliš vysoko na to, abyste zvládl situaci ukočírovat?

Šel jsem tak trochu zbytečně do souboje. To se u mě občas stává, ale já mám tyhle situace, kdy můžu vyskočit co nejvýš, prostě rád (smích). Tentokrát jsem ale vyskočil asi až moc vysoko… Zaškobrtl jsem nohou o soupeře a spadl rovnou na kostrč.

Po dopadu jste zůstal bezvládně ležet na hřišti. Co se vám v tu chvíli honilo v hlavě a vnímal jste, co se děje kolem vás?

Tenhle moment už nikdy nechci zažít. Prvních pár sekund jsem nemohl hnout žádnou částí mého těla. V tu chvíli jsem se fakt bál. Po chvíli jsem začal cítit nohy i ruce, a to se mi trochu ulevilo. Až z videa jsem viděl, jak se ke mně všichni rozběhli mi pomoct. Za to všem spoluhráčům i protihráčům děkuji.

Jaké byly první prognózy lékařů?

Popravdě jsem se toho v nemocnici moc nedozvěděl. Zjistili, že tam nic není zlomené, a tak jsem dostal pár injekcí na uvolnění a s receptem na prášky na bolest mě poslali domů.

Je reálné, že ještě naskočíte na podzim do hry?

To popravdě netuším. Zlepšuje se to každým dnem, ale ještě nějakou dobu to nebude ono. Chci ještě klukům na podzim pomoci, ale uvidíme.

Podobnou situaci jste už zažil v minulé sezoně, kdy jsi oblékal dres Katovic. V Komárově jste rovněž po pádu na záda putoval rovnou do nemocnice. Neplánujete teď být v soubojích trochu opatrnější?

Rád bych řekl ano. Přítelkyni jsem to doma musel i slíbit, ale znám se, takže o tom dost pochybuji. Na hřišti jsem prostě jiný člověk než mimo něj.

Jak jste se vůbec v Mirovicích zabydlel? A co říkáte na úroveň jihočeského krajského přeboru ve srovnání s divizí, kterou jste si zahrál za Sušici, Klatovy a Katovice?

V Mirovicích je mi skvěle. Je to tady takové dost rodinné. Všichni jsme fakt jedna parta… Na hřišti i mimo něj. To jsem ještě nezažil. Začal jsem tam také učit na základce, takže se tam pomalu začínám cítit jak místní. Snažím se nám vychovat nějaké nové kusy do sestavy, přece jenom nám pár lidí trochu stárne (smích). Jinak úroveň jihočeského přeboru musím pochválit. Místy to je za mě i fotbalovější než divize, ale určitě to je zas méně atletické.