Na venkovní hřiště jezdíme bez většího tlaku, pochvaluje si Muž kola Marek Hromíř

Kdyby vám někdo před sezonou řekl, že jako nováček budete po sedmi odehraných kolech jediní bez porážky, co byste mu odpověděl?

Asi bych mu řekl, že je blázen (smích). Ne vážně, myslím si, že jsme do soutěže vstupovali zdravě sebevědomí, ale také s velkým respektem. Přechod do vyšší soutěže není vždy snadný, navíc jsme měli na začátku velmi těžký los. Kdybychom na začátku nezískali potřebné body a trochu se neuklidnili, také to mohlo vypadat úplně jinak. Tým vhodně posílil a určitě je kádr kvalitnější než minulý rok. Jsem nadšený, že se nám takto daří a budeme v tom doufám pokračovat.

Svoji sílu ukazujete především ve venkovním prostředí, kde jste získali deset z dvanácti možných bodů. Vnímáte to, že když někam přijedete, tak už z vás mají soupeři respekt?

Řekněme, že soupeři už o nás ví. Předpokládám, že i trenér soupeře na to hráče před utkáním upozorňuje a možná jdou na hřiště podvědomě s větším respektem, což nám vyhovuje. Na domácí tým je vždy větší tlak a nám ohromně sedí, že máme momentálně bodový polštář a jezdíme na hostující hřiště bez většího tlaku. Je to zatím skvělé, ale kdykoliv se to může zlomit. Proto je třeba neusnout na vavřínech, nadále poctivě pracovat a nenechat se uchlácholit sérií dobrých výsledků.

Naposledy jste brali tři body v Třeběticích, kde jste sice prohrávali, ale nakonec jste skóre otočili. Trenér Václav Beneš mluvil o tom, že v kabině o přestávce zvýšil hlas. Co hlavně vám vytýkal? Co bylo třeba zlepšit?

Je pravda, že první poločas v Třeběticích byl od nás příšerný. Nebudeme si mazat med kolem pusy. Byli jsme všude pozdě, nezachytávali jsme náběhy a celkově nám chyběla agresivita. To nám právě vyčítal i trenér Beneš. Chtěl od nás, abychom začali jezdit po zadku a zařadili vyšší rychlostní stupeň. Na hřišti jsme špatně komunikovali a od toho se odrážely i další situace. Po přestávce jsme sice hned dostali třetí gól a opět jsme prohrávali, ale naše hra se oproti první půli zlepšila, nesvěsili jsme hlavy a dokázali jsme si dojít pro obrat. I když musím přiznat, že pro Třebětice to bylo trochu smolné, hlavně čtvrtý gól. Věřím, že spoustě týmům ještě zavaří a odlepí se ode dna. Přeji jim to, hrají sympatický fotbal a mají skvělé fanoušky.

K obratu jste zavelel krásnou trefou, když jste zpoza šestnáctky zamířil nechytatelně do šibenice. Dal jste už někdy hezčí gól?

Nejsem žádný velký střelec, ale je pravda, že pár podobných gólů za vápnem už jsem dal. Neřekl bych, že byl nejhezčí v kariéře, ale rozhodně byl hodně důležitý. Jsem rád, že nás to nakoplo a dovezli jsme tři body.

Mířil jste přes obránce, nebo jste chtěl hlavně trefit bránu?

Chtěl jsem to hlavně provést co nejrychleji, protože obránce to trochu čekal, že si to budu navádět na pravou nohu do středu. Střílel jsem přes něj, na zadní tyč, potom už mohla nastat euforie. Měl jsem i trochu štěstí, že obránce to nezvládl zablokovat.

Další kolo k vám v neděli zavede Semice. Půjdete do tohoto souboje v roli favorita?

Postavení v tabulce k tomu asi trochu vybízí, takže ano. Nesmíme se bát říkat věci nahlas, půjdeme do tohoto souboje jako favoriti. Navíc hrajeme doma před našimi skvělými fanoušky, které tímto zvu a doufám, že opět dorazí v hojném počtu a poženou nás za vítězstvím. Je třeba ale hrát zodpovědně, Semice se samy neporazí. Musíme jít zápas od zápasu a doufám, že podzim zakončíme, jak nejlépe budeme moci, a zůstaneme v horní polovině tabulky.

Do Strunkovic jste přestoupil v létě ze Sousedovic, které hrají o patro níže. Proč jste se pro tuto změnu rozhodl a svého rozhodnutí určitě zpětně nelitujete, že?

Popravdě, rozhodoval jsem se velmi dlouho. Strunkovičtí mě oslovili již někdy v květnu a pro mě to bylo složité rozhodování. Po mém vážném zranění v Katovicích a pokračujících zdravotních peripetiích v Oseku, kdy jsem pořádně 2,5 roku nehrál fotbal, jsem byl konečně zdravý a v Sousedovicích jsem si fotbal opravdu užíval, i proto, že tam byla skvělá parta. Nakonec ale rozhodly ambice a touha ještě si zahrát krajský přebor. Navíc to mám momentálně blíž z Českých Budějovic, kde bydlím a pracuji. Rozhodnutí takto zpětně určitě nelituji. Týmu se daří náramně, parta je tu taky super, a hlavně i zázemí je tu vynikající. Doufám, že se nám bude dařit i nadále.

Hovořil ve prospěch Strunkovic i fakt, že jste se v mančaftu potkal s klukama, s nimiž jste dříve hrál za Katovice? Ať už je to Michal Požárek, Petr Hovorka, František Funda nebo Jakub Miklas...

Určitě to hrálo svoji roli. Je to vždy příjemnější, když jdete do nového a máte tam některé známé tváře, usnadní vám to aklimatizaci. S klukama jsem se o přestupu bavil, hlavně Poži to měl dost podobné a oba jsme nakonec rádi, že jsme na nabídku kývli. Jsem rád, že nakonec šel i Miky, se kterým jsme dobří kamarádi, a doufám, že jestli se dostane ze svých zdravotních problémů, tak má stále na to patřit mezi nejlepší hráče soutěže. A upřímně v to doufám a přeju mu, aby mu drželo zdraví, protože si také prožil své.