Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Josef Jodl se oddal černobílému dresu a stal se symbolem klubové věrnosti

 
čtvrtek, 4. července 2024, 09:11

Zápasy českobudějovického Dynama pravidelně sleduje klubová ikona Josef Jodl, který v pondělí oslavil 73. narozeniny. Dorazil i na přípravu do Temelína, kde se černobílí střetli s Jihlavou. V klubu pod Černou věží strávil v různých funkcích přes třicet let. „Dynamo je můj život,“ říká někdejší kapitán.

Černobílým barvám byl Josef Jodl věrný téměř sedmnáct sezon. Za ta léta prožil s týmem ze Střeleckého ostrova jak boje ve třetí a druhé lize, tak památný postup v pětaosmdesátém roce mezi ligovou smetánku. S kapitánskou páskou dovedl Dynamo do ligy po 37leté odmlce. Na fotbalovém trávníku si vysloužil pověst tvrdého a nekompromisního obránce.

Na hřišti si člen Síně slávy Dynama a Jedenáctky století dokázal zjednat respekt. „Stávalo se, že se z klubů ptali, jestli nastoupí Jodl, Havel, Melka, takový měli strach. Do té obrany se báli vlézt. Dneska bychom to asi hrát nemohli s těmi kartami. Hrál jsem fotbal, jak jsem ho hrál, zdravě, důrazně. Chodil jsem do soubojů přímo a rovně čelem, zranění vznikají většinou, když někdo uhne. Kdo byl první, vyhrál, kdo přišel pozdě, měl smůlu,“ vypráví řízný stoper.

Už v šestnácti letech hrál coby benjamínek za mateřský SK Čtyři Dvory. Dvouletou vojnu si odkroutil pod někdejším skvělým plejerem Františkem Házlem v Hraničáři Č. Budějovice. Jako nejlepší střelec krajského přeboru se vydal na zkušenou do druholigového Jablonce. V říjnu 1972 přestoupil do Dynama a pod koučem Viktorem Lavičkou, další osobností Dynama, postupně přešel z útoku do obrany, kterou před ním dirigovali Karel Knesl s Ivanem Novákem.

S Dynamem prožil kus života. Rád vzpomíná na památné okamžiky. „Na postup do první ligy s trenérem Přenosilem v roce 1985. Nebo když sem přijela Sparta. Lidi tu viseli ze stromů a stožárů. Vmáčklo se sem přes jedenáct tisíc diváků. A hráli jsme s Grigou, Strakou, Skuhravým, Bergerem bez gólů. A nemůžu zapomenout ani na pohárové finále v Třebíči,“ vyjmenovává fotbalové vavříny dlouholetý kapitán, jehož tým trénoval na škváře v Rožnově a o dnešních podmínkách si mohl nechat jen zdát.

V jihočeské metropoli se dlouho hrála třetí liga. Pomohla reorganizace. „V sedmdesátém sedmém jsme postoupili do druhé ligy a hráli jsme pořád na špici. V osmdesátém pátém se povedlo postoupit, i po tom, co se stalo s Brnem. V premiérovém roce se nejvyšší soutěž podařilo zázračně zachránit,“ říká k postupné cestě mezi elitu, do níž naskočil až ve 34 letech a připsal si za dvě sezony 42 startů a vsítil 3 góly. Kvůli prasklé achilovce vynechal ligový podzim 1986. O rok později pověsil kopačky na hřebík.

Na Střeleckém ostrově si vyzkoušel i další role. Od řidiče autobusu, vedoucího údržby, trenéra a na závěr hlavního pořadatele na ligových zápasech. Jeden a půl roku působil ve funkci asistenta trenéra u prvního mužstva (v 1. lize zaskakoval na podzim 1991) a tři roky vedl divizní béčko, které dovedl k premiérovému postupu do ČFL (1992). Kvůli zdravotním problémům odešel již v padesáti letech do důchodu.

Dynamu stále drží palce a na ligu se snaží chodit pravidelně. Důchodu si užívá na chatě v Lipí.

Napsal(a) Michal Průcha | Foto Jan Škrle, archiv Jihočeského fotbalu