Jednou jsem nastoupil a zaplatím takovou pokutu, směje se Muž kola Zbyněk Stráský

Zápas s Protivínem byl váš první v sezóně. Vstřelil jste rozhodující branku a my jsme vás vyhlásili Mužem kola. Co tomu říkáte?

Takže já jsem byl na jednom zápase, a ještě budu muset platit pokutu, že jsem dal gól a navíc se stal hráčem kola? Super, to tedy pěkně děkuji (smích).

Už víte, kolik budete muset zaplatit do klubové pokladny?

Zatím ne, protože v šatně byla velká euforie a já jsem hned po zápase zmizel domů. Zatím jsme to tedy neřešili, předpokládám ale, že to kluci nenechají jen tak (smích).

Po vítězství, které znamenalo zisk krajského titulu, jste spěchal domů?

Manželka měla nějakou oslavu a musel jsem hlídat děti. Slyšel jsem ale, že oslavy byly velkolepé. Já čekám na dokopnou, a těším se, že tam to oslavíme ještě jednou.

Jak vůbec došlo k tomu, že jste nastoupil v mistrovském utkání za hlubocké áčko?

Už vloni jsem se kvůli práci, rodině i věku rozhodl, že fotbal přenechám mladším. Ve čtvrtek mi ale volal pan trenér Otepka, že mají v áčku velikou marodku, a jestli bych nechtěl přijít nějakým způsobem pomoci. Takovou nabídku bych nedokázal odmítnout.

Nakonec jste se stal hrdinou zápasu. Jak jste se na hřišti cítil?

Zápas s Protivínem jsem zvládl díky své vůli, možná i zkušenostem a především díky spoluhráčům, kteří to odběhali za mě (úsměv).

Protivín hraje na jaře v docela oslnivé formě. Překvapilo vás, že to byla hra prakticky na jednu bránu?

Měli jsme informace, že soupeř k nám přijede v nekompletní sestavě, takže jsme tušili, že bude hrát spíš odzadu podobně jako většina mužstev, která přijedou na Hlubokou. Ostatní týmy tady většinou brání, a to se dalo čekat i od oslabeného Protivína.

Popište nám vaši vedoucí trefu z 86. minuty.

Gól padl po standardní situaci, kdy jsme vyhráli hlavičkový souboj. Brankář míč vyrazil pouze před sebe, já jsem stál nejblíže a dorazil to do prázdné brány.

Naskočit do utkání v krajském přeboru jistě vyžaduje nějakou přípravu. Jak se ve formě udržujete vy?

Od té doby, co jsem ukončil aktivní fotbalovou kariéru, se snažím udržovat v kondici prostřednictvím jiných sportů. Pravidelně každý týden se věnuji tenisu a beachvolejbalu.

Fyzická připravenost vám tedy nechybí, jak jste ale na tom po fotbalové stránce?

Nedá se říct, že bych fotbal zcela vypustil. Občas jsem chodil na tréninky a párkrát jsem si kopnul za béčko. Balón mi tedy není úplně cizí.

Trenér Rudolf Otepka vás přirovnal k reprezentačnímu hokejovému obránci Janu Ščotkovi. Ten během hokejového mistrovství světa sledoval dění z hlediště, pak ale nečekaně naskočil do finálového duelu a výrazně přispěl k zisku titulu světových šampionátů. Díval jste se na hokej?

Sledoval jsem to. Viděl jsem každý zápas, fandil jsem a hrozně mě to bavilo. Bylo moc hezké vyhrát po tolika letech titul. Trochu se k tomu dá přirovnat i náš úspěch s Hlubokou, protože i my jsme vybojovali postup do divize po hodně dlouhé době.

Hluboká prožívá opravdu výjimečnou sezónu. Krajský titul získali jak fotbalisté, tak i hlubočtí hokejisté. Jejich kapitán Josef Miler se občas ukáže také na fotbale. Jste jedna velká sportovní rodina?

Někteří mladší kluci z áčka možná ano. Já osobně se s hokejisty pozdravím, že bych s nimi ale udržoval kontakt, to ne. Výsledky hlubockých hokejistů samozřejmě sleduji, přiznám se ale, že jsem nebyl ani na jednom jejich zápase.

Jak se těšíte na příští ročník? Je šance, že byste si mohl zahrát divizi?

Nepočítám s tím, že mě trenér Otepka ještě osloví. Já jsem si divizi před lety vyzkoušel, tuhle soutěž by ale měli hrát mladší a běhavější kluci.

Pamatujete období, kdy se na Hluboké hrála divize?

Divizi jsem hrál za Kaplici, na Hlubokou jsem přišel, až když se tu hrál krajský přebor. Kaplice hrála divizi asi šest let. Přišel jsem tam jako osmnáctiletý někdy v sezóně 2001/2002. Tehdy tam chodilo na fotbal hodně diváků a panovala skvělá atmosféra. Z Kaplice jsem odcházel asi po třech letech, když sestoupila z divize.

Jak tedy bude vypadat vaše příští sezóna?

Pokud mi to rodina a čas dovolí, budu dál chodit hrát za béčko. To, že na konci sezóny přišla možnost nastoupit v základní sestavě áčka a navrch jsem dal tak důležitý gól, to byla souhra okolností a náhod. Hluboké ale vždycky rád pomůžu, pokud to bude možné.