Připomínáme si 25. výročí úmrtí Josefa Zemana. První velké hvězdy českobudějovického fotbalu

Dal gól Anglii na její půdě před 50 tisíci diváky, trefil se i na mistrovství světa a dalších 89 gólů přidal v I. lize. Hrál s československými legendami Pučem, Nejedlým, Pláničkou, kopal proti anglické ikoně Matthewsovi, ale hlavně byl kovaným Jihočechem, který svou úžasnou kariéru začal a skončil v dresu budějovického S.K.

Josef Zeman se učil do balónu kopat na českobudějovických pláccích, byť se narodil v obci Drunče na Jindřichohradecku, odkud zamířil do S.K. ČB. Už v dorostu ukazoval, že z něho roste rozený střední útočník – centrforvard, s neuvěřitelným čichem na góly. Brzy také jihočeské rybníky přerostl a jako mladík šel pomoci Čechii Karlín v bojích o záchranu první ligy, aby pak jako dvacetiletý hned koncem roku 1935 přestoupil do SK Plzeň.

Hráč s čichem na góly odstartoval svou fotbalovou pouť v českobudějovickém SK. Vynikající střední útočník, centrforvard, jak se dřív říkalo, na sebe upozorňoval již v dorostu, v kabině mužů se ale dlouho neohřál. Zájem o tradičního dodavatele branek projevil SK Plzeň a Zeman se za ligou stěhoval v šestatřicátém roce na Bory. Dlouho se však v západočeské metropoli nezdržel. Odehrál podzim a už se kolem plzeňského mužstva točili sparťanští lanaři. Nutně sháněli hodnotnou náhradu za belgického kanonýra Braineho, který odejel na Vánoce domů a už se nevrátil. Z Plzně si sparťané vybrali právě Zemana.

„Místo antverpské hvězdy zaujal Zeman,“ píše se v knize Železná Sparta. „Hráč rychlý, rvavý, snaživý, nezištný. Uměl vtipně a jemně přihrávat, měl tah na bránu a čich pro góly. Jeho hra nebyla líbivá a efektní, zato byla účelná a jednoduchá. Jeho erbovním heslem byla dělnost a skromnost. Naprosto se nechtěl podobat svému předchůdci, ač musel vědět, že všichni ostatní - hráči i diváci - jej budou dlouho a tvrdohlavě s tímto velmistrem fotbalového míče srovnávat.“

Ale mladík Zeman to neměl v Praze snadné. „Hrát centrforwarda ve Spartě, to byla touha mnoha mladých fotbalistů a lze pochopit, že ten, komu se sen splnil, budil nejednu závist. Stát se však nástupcem Braina, to byl úděl náramně zodpovědný a pramálo záviděníhodný. Fotbaloví fanouškové jsou v jistém směru národem konzervativním a zapomnětlivým. Za pár týdnů nevěděli o tom, že onen Belgičan jim nejednou drásal nervy: i když Zeman střílel góly a vedl útok na zteč a k vítězství, nemohli potlačit sentimentální vzpomínky na kouzla, jaké Braine činil s míčem i se soupeřem."

Zeman ale na diváky nic nedal - hrál svůj fotbal a v rudém dresu nastřílel 155 branek, z toho 78 ligových. Doplatil podobně jako Bican a další na to, že jejich kariéra vrcholila ve zlých časech. Fotbal se sice hrál i za německé okupace, ale mezistátních utkání bylo poskrovnu, o atmosféře doby nemluvě. „Zpočátku po nás chtěli, abychom při nástupu na hřiště hajlovali, ale pak toho nechali. Liga se hrála, padaly góly a lidi chodili.“

Ze Sparty se dostal do národního mužstva a v letech 1937 a 1938 stihl čtyři oficiální mezistátní utkání a dal v nich dva góly. V posledních předválečných zápasech vedl reprezentační útok, v němž hráli Puč, Nejedlý, Říha, Rulc. V národním dresu končil spolu s Pučem a Pláničkou.

Oba góly byly památné. V Anglii 1. prosince 1937 jeho trefu vidělo 50 tisíc lidí, kteří přišli na zápas s Československem. To hrálo poprvé v zemi, kde vznikl fotbal a jehož tým se pokládal za nejlepší anglické mužstvo všech dob. Hrálo se na londýnském stadionu White Hart Lane, byla mlha, viditelnost na hranici snesitelnosti, terén mokrý. A bylo to drama - Angličané vedli 1:0. Puč vyrovnal, pak domácí šli až na 3:1. Nejedlý snížil, ale legendární Matthews zvýšil na 4:2. Pak přišla 65. minuta, Zemanovu ránu gólman Woodley k němu vyrazí zpátky a Zeman blafákem snižuje na 4:3. Vzápětí Nejedlý vyrovná, ale v mlze a a tmě si dal Košťálek v samém závěru vlastní gól. Československo prohrálo 4:5, ale anglický tisk hodnotil jeho výkon velmi vysoko, chválen byl i nováček Zeman.

Na mistrovství světa ve Francii v roce 1938 skóroval Zeman v utkání s Holandskem. Po remíze 0:0 rozhodovalo nastavení, kde byl u všech tří gólů - na první nahrál Košťálkovi, na druhý Nejedlému a třetí dal sám.

Po válce Zemanovu sparťanskou éru ukončilo předčasně zranění. Při pouťáku v Mělníku (13:1) šel sám na bránu, místo střely obcházel brankáře, ten mu padl pod nohy - a skončilo to přetrženými vazy v kotníku. Noha šla do sádry, ale bylo třeba, aby hrál, tak nastoupil, pak zase sádra a tak dokola. Sparta ho nakonec půjčila do Nuslí, pak zachraňoval Pardubice, pomáhal Čechii Karlín, ale srdce ho táhlo domů do Českých Budějovic.

Druhý poválečný ročník SK ČB vyhrál Divizi českého venkova a v kvalifikaci přehrál Nymburk. Poprvé v historii se tak pod Černou věží hrála nejvyšší soutěž. To už mu bylo dvaatřicet. Mezi elitou si Jihočeši nevedli tak zle - remizovali s Bicanovou Slavii 1:1, porazili Bohemians 6:5, Košice 5:3 a Žilinu 3:2. Normálně by se zachránili, ale jedna z tehdy tak častých reorganizací je poslala dolů. Pár let pak ještě hrál, i jako čtyřicátník v rezervě na Šroubárně, v 50. letech trénoval Dynamo a po něm konkurenční Slavoj.

V roce 2009 byl Josef Zeman uveden in memoriam jako první se Zdeňkem Čadkem do klubové Síně slávy Dynama. Zeman nechyběl ani v jedenáctce století, kterou černobílí sestavili při oslavách stoletého výročí (2005). Ocenění za letité služby českobudějovickému fotbalu převzala Zemanova dcera Jana Kučerová.