Nebyl to ideální stav a i to mě přimělo k návratu do Roudného, říká po rakouské anabázi Tomáš Hřebejk

Co vás přimělo k návratu do Roudného?

Už od chvíle, kdy jsem odešel do Rakouska, jsem byl v kontaktu s Honzou Rezkem a bavili jsme se o tom prakticky každý půlrok. Takto jsme si volali i v prosinci, a protože se sešly okolnosti, naznal jsem, že je vhodný čas udělat změnu. Věděl jsem, že v Roudném je výborná parta, hezký areál a dobří trenéři, a proto jsem se rozhodl pro návrat.

V jakém rakouském klubu jste působil a jak se vám tam líbilo?

V Echsenbachu jsem byl skoro čtyři roky a když jsem tam nastupoval, hráli jsme Gebietsligu. První dvě sezóny se nedohrály kvůli covidu a v té následující jsme sestoupili. I v nižší soutěži jsme hráli o záchranu. Problém byl, že se tam neustále točili hráči, takže skoro každý půlrok se tvořil nový tým. Měnili se i trenéři a ani fotbalová kvalita už nebyla na takové úrovni. Nebyl to ideální stav a i to mě přimělo k návratu do Roudného.

Potkal jste se v minulosti s některým z nynějších spoluhráčů na hřišti?

Všechny kluky znám minimálně od vidění a se spoustou z nich jsem se potkal, když jsem z Roudného odcházel. Do áčka tehdy nakukovali kluci jako Viktor Kadlec, Dan Zíka, Láďa Vávra nebo Matyáš Zachař, bylo jich ale víc. Třeba s Martinem Vlkem jsem hrál i divizi, další hráče znám ze sálovky.

Jistě víte, co můžete čekat i od trenéra Cepáka…

Nikdy jsme spolu nepracovali, ale známe se, protože v době, kdy jsem tu byl, trénoval béčko. Potkávali jsme se, ale přímo mě netrénoval, a to ani v mládeži.

Na poslední působení v Malši však asi nebudete vzpomínat rád. Sestup z krajského přeboru byl docela šok, ne?

To jsem zažil a nevzpomínám na to v dobrém. Sezonu předtím jsme zachránili divizi, do nového ročníku se ale Roudné nepřihlásilo a hodně hráčů odešlo. Kádr se rozpadl a následující sezónu v krajském přeboru jsme dohrávali s dorostenci. Neměli jsme sice úplně špatný tým, vůbec si to ale nesedlo a vše vyvrcholilo nečekaným sestupem. Bylo to pro všechny obrovské zklamání.

Byl to hodně strmý pád, zvlášť když ještě rok předtím hrálo Roudné divizi. Jak jste vnímal situaci, za jaké Malše divizi opustila?

Nepočítali jsme s tím, že nebudeme hrát divizi a byl to pro nás docela šok. Z divizního kádru zůstalo asi šest hráčů a zbytek týmu se obměnil.

Nyní ale přicházíte do úplně jiného mužstva než z jakého jste odcházel?

Kluci se otrkali, získali zkušenosti a současný kádr Malše má obrovskou kvalitu. Na tréninky chodíme skoro ve dvaceti lidech, což jinde není obvyklé. Po svém příchodu jsem byl překvapený, kolik je tady šikovných kluků. Nečekal jsem, že Roudné bude mít tak výborné mužstvo.

Má podle vás Roudné ambice na návrat do divize?

Uvidíme, co bude. Předpoklady Roudné má, protože je tu hezký stadion a výborní fotbalisté. Divize je ale hodně náročná soutěž, hlavně kvůli cestování. Je to samozřejmě fotbalově kvalitnější soutěž, ale zabere hodně času.

Co říkáte na zimní přípravu? Je jiná než v Rakousku?

Oproti Rakousku je rozdíl velký. Tam chybí umělé trávníky a je super, že v Roudném jsou v tomto ohledu podstatně lepší podmínky. Celou zimu díky tomu můžeme trénovat a hrát zápasy na kvalitním povrchu. Nyní trénujeme třikrát týdně a díky větší kvalitě kádru mají tréninky větší náboj než v Rakousku, kde se trénovalo dvakrát v týdnu. Tréninky jsou samozřejmě také náročnější a celkově výživnější.