Senátor Tomáš Fiala: Přeju čtenářům pevné zdraví, jasnou mysl a hodně sportovních úspěchů

Letos jste navštívil celou řadu sportovních podniků. Od fotbalu až po házenou. Které utkání na vás udělalo největší dojem?

Letos mě mimořádně potěšili baskeťáci - písečtí Sršni. Tedy jejich postup z 1. ligy do Kooperativa NBL. Viděl jsem několik jejich mačů v play-off, paráda. A velká bomba bylo jejich, byť nakonec těsně prohrané, utkání v poháru s Nymburkem. To se úřadující mistr na jaře hodně nadřel proti mančaftu, který v té době v nejvyšší soutěži ještě nebyl…

Jste známý svým vztahem ke sportu. Stále aktivně sportujete?

Do třicítky jsem hrával basket, kraj, II. I národní ligu, za studií jsem byl i v univerzitním výběru. Ale celoživotním sportem je mi, stejně jako celé naší rodině, tenis. Před šedesátkou jsem ještě pár zápasů v deblu v nižších soutěžích ČTS odehrál, nyní amatérsky, ale pravidelně zhruba dvakrát týdně. Tenisových přátel mám v jižních Čechách i po celé republice spousty. Rád vyjedu na kolo i na běžky a sjezdovky.

Jste také velkým fandou fotbalu. Často navštěvujete zápasy Katovic, Strakonic a dalších klubů. Co jste říkal na výkony předních mužstev z vašeho regionu?

Katovičtí se letos trochu trápili, koncem podzimu to bylo lepší. Bylo vidět, že zranění útočníků, resp. některé odchody, znamenaly problém. Těším se ale na jejich jaro, Katovice hrají pěkný přímočarý aktivní fotbal. Okresnímu městu velikosti Strakonic by ovšem divize slušela, ta cesta do ní ještě bude zřejmě nelehká. KP je dobrá a docela vyrovnaná soutěž. No, a potěšily mě Sousedovice, sledoval jsem jejich postup z B třídy, dokonce i některá venkovní utkání – a mám radost z jejich dobrého tažení jihočeskou I. A třídou. Na malou obec prostě dost dobrý, ale oni mají velkou mládežnickou základnu, dětem i dorostu se hodně věnují. Za to palec nahoru!

Ve svém senátním obvodu se od počátku výkonu mandátu podporujete četné občanské aktivity. Co vám udělalo největší radost?

Asi největší radost mám z hasičů, profesionálních i dobrovolných. Ochrana zdraví a majetku je prioritou, ale rád podporuji jejich soutěže, rád se pak něco dozvím na jejich výročkách. Soutěže profíků jsou už pak velkým sportovním výkonem. Hodně rád jim říkávám: „….pojďme se poznat při soutěžích, při zásahu nám to pak půjde líp“. Moc mě osobně potěšilo ocenění - medaile krajského ředitele HZS.
Hodně velkou radost mám i ze spolupráce s Českou obcí legionářskou v regionu, i jejich ocenění k 28. říjnu v Písku mi udělalo velkou radost.

Musel jste během roku řešit nějaký zásadní problém?

Občas při hlasování v Senátu bohužel musím vybírat ze dvou možností, kdy mi třeba ani jedna plně nesedí.
Na podzim se konal protest mladých lékařů, to vyžadovalo spoustu jednání s kolegy, nakonec jsme se dobře domluvili, výpovědi z přesčasové práce jsme ve Strakonicích neměli, ale hlavně nedošlo k odkladu péče a výkonů u pacientů. Z toho jsem měl radost největší.

Rovných dvacet let jste úspěšným ředitelem strakonické nemocnice. Jak to jde časově skloubit s funkcí senátora? Zbývá vám ještě nějaký volný čas?

Určitě ano, ale hodně se to provazuje, především víkendy jsou zaplněny akcemi v regionu, a k tomu je třeba se mezitím projet na kole, zajet na Šumavu, na rodinnou chalupu, jít na tenis… Dá se to zvládnout. Ve všední dny je přeci hlavně v létě jasno dlouho do večera (usměje se), tak i na tenisovém dvorci je balon vidět.

Funkce senátora s sebou přináší také možnosti, jak pomáhat domovskému regionu, otvírat dveře na různých úřadech a ministerstvech. Jak lehký, nebo naopak těžký úkol to je?

Spolupráce s vedením Jihočeského kraje je výborná, dá se leccos vyřešit. S mnoha starosty jsem navštívil různé úřady i ministry, setkával jsem se s pochopením a snahou. Je to o komunikaci.

Co Vás čeká v nejbližší době?

Ve zdravotním výboru Senátu, jehož mám čest být místopředsedou, se jistě budeme věnovat něčemu ve smyslu „rekonstrukce“ či „novému nastavení“ českého zdravotnictví. Akce kolem lékařských služeb, resp. přesčasů tuto nutnost odhalila. Ministerstvo změny připravuje a bude nutná konkrétní oponentura.
V akciové společnosti Nemocnice Strakonice dokončíme rekonstrukci ústavní prádelny i vzduchotechniky, budujeme klimatizace na pacientských pokojích. I zdravotnických zařízení se týká energetika – proto instalujeme na střechy fotovoltaiku.
A osobně, soukromě: v lednu určitě na pár dní vyrazíme s vnoučaty na lyže a s tenisty odehrajeme ve strakonické hale další ročník Memoriálu Miroslava Boučka nejstaršího.
Všechny nás čeká rok 2024, vyhlídky české ekonomiky resp. snižování inflace nejsou špatné – všem vašim čtenářům přeju pevné zdraví, jasnou mysl a hodně sportovních úspěchů.