Suverénní Strunkovice zůstávají i přes povedenou první polovinu při zemi

Mluvíte ve Strunkovicích o krajském přeboru zase o něco častěji?

Jak kdo. Víte, já na ty zápasy KP jezdím, takže mám-li mluvit za sebe, tak o něm moc nemluvím. Samozřejmě ta vzdálená vyhlídka tu je, ale že bychom se v kabině neměli o čem jiném bavit a rozebírali, jaké by to bylo v KP, to opravdu ne. (smích)

Podruhé za sebou jste vyhráli podzimní část I. A třídy. To už opravdu není náhoda.

Dovolím si možná nesouhlasit, protože ty dva podzimy se hodně lišily. Zatímco ten loňský byl herně i výsledkově výborný a připomínalo to spanilou jízdu. Ten letošní, ač se zdá na pohled suverénnější, mohlo a šlo více o shodu náhod. A taky jsme měli pořádný štěstí. Shrnuli to - první kolo v Blatné strašidelnej výkon, kde jsme to urvali, ale lepší jsme rozhodně nebyli. Planou jsme doma doslova udolali, v Sousedovicích otočka skóre a zase se štěstím výhra a čtvrté kolo v Hrdějovicích jsme nastoupili i s náhradním gólmanem v poli. Pak už se to zvedlo. Ty naše začátky jsou už tradičně pomalejší. Takže si myslím, že kdyby nepomohla náhoda a štěstí, tak se tu bavíme o ničem jiném, než jste se mě ptal v předchozí otázce.

Změnilo se složení mužstva oproti minulé sezoně?

Po půl roce se vrátil Petr Beneš. Jinak hrajeme plus mínus ve stejném složení. Občas nám jde pomoci někdo z béčka.

Je někdo z týmu, koho byste chtěl vyzdvihnout?

Zdeněk Vojtíšek. Naše jistota v brance. Super kluk do kabiny, pozitivní. Jeho přístup k tréninku, k zápasu je příkladný. Profík. A pak samozřejmě Roman Žurek. Jsme kamarádi a kolikrát jen pár lidí ví, co pro mužstvo dělá a jak složité je kolikrát skloubit jeho další aktivity s tím, aby mohl být s námi. Je pro nás v současné době klíčovým hráčem a proto mu vždy vyjdeme se vším vstříc. Bylo a bude to tak vždy.

Vloni jste měli stejnou bilanci, 11 výher a jen dvě ztráty za remízy. Přesto jste nepostoupili. Myslíte, že vloni byla větší konkurence?       

Myslím si, že ano. Domnívám se, že odchodem Roudného a Mirovic je ta soutěž slabší.

Teď ale vedete o rovných deset bodů. Navíc pronásledovatelé se nevyvarují ztrát, takže partie je rozehrána velice slibně.

Ano, souhlasím s vámi, špatná výchozí pozice to není. Ale máme těžký los. A nikde není psáno, že pronásledovatelé nemohou být stoprocentní, zatímco my můžeme několikrát ztratit. Deset bodů se zdá být hodně, ale stačí dvakrát klopýtnout, přijde nervozita a není z náskoku nic.

Kdo vás během podzimu nejvíce potrápil?

Blatná, to bylo v prvním kole. Nebyl to pohledný zápas ani z jedné strany. A potom Zlatá Koruna. To bylo snad nejlepší mužstvo za poslední roky, proti kterému jsme doma hráli. O to více si vážíme, že jsme ho těsně porazili.

Co říkáte na celkový průběh soutěže a podzimní tabulce? Více se asi čekalo od exkrajských Prachatic.

V průběhu celého podzimu tam byla řada výsledků, které myslím málokdo čekal. Tedy my jsme na ně, přiznám se, tajně čekali (smích). Jinak to výsledné postavení tak nějak odpovídá až na výjimky tomu, jak to má asi být. Čekal jsem více od Borku a příjemným překvapením je tým z Kamenného Újezdu. Co se týče Tatranu, viděl jsem jej na podzim několikrát a pokaždé hrál velmi dobře a většinou byl i lepší než soupeř. Asi i v Prachaticích čekali, že budou jinde. Proč tomu ale tak není, mi nepřísluší hodnotit.

Prachatický okres nemá v přeboru zástupce. Jak si navzájem vycházíte vstříc?

Je to určitě škoda a svědčí to o více věcech. Ale o tom třeba až jindy. Co se týče vztahů, pokud jde o mládež nebo naší „benfiku“, nevidím tam žádný problém, naopak funguje to dobře. Pokud ale vezmu vztah některých týmů k nám jako k áčku, tam cítím někdy až nenávist, zlobu, nepřejícnost. Někdy je to až za hranou. Přitom my nikomu nic neděláme, snažíme se soustředit sami na sebe a o nikoho se nestarat. Něco se ve Strunkovicích povedlo, drží si to nějakou úroveň, sami si uvědomujeme, že to nemusí být napořád. Ale k současné podobě kádru vedla spousta několikaleté práce. Živě si pamatuji, když jsme nastupovali s Vencou Benešem před šesti lety k týmu a zachraňovali tady B třídu. Takže zdravá rivalita určitě ano, ale zároveň i trochu respektu. Nikdo z nás přece nemůže za to, že se tomu druhému nedaří. Přitom tady jsou týmy, které mají dobrý potenciál, leckde i výborné zázemí se dostat výše. A já si i přeji, aby se tak stalo. Pomůže to celému okresu. Čímž se velkým obloukem dostávám k první části vaší otázky.

Koho považujete za největšího konkurenta v bitvě o postup?

Planou. „Zlatka“ samozřejmě tam může být také.

Budete v zimě posilovat? Kádr nemáte moc široký.

No asi bychom měli (úsměv). Bavíme se s pár lidmi, ale zatím je od srandy ke konstruktivní debatě trochu daleko. Ne vážně, musíme někoho přivést, víme všichni, že nás je málo. Paradoxně více než my v kádru to řeší ostatní týmy.

Kdy začnete se zimní přípravou a jaký bude její průběh?

Zahájíme v druhé půlce února. Pět šest týdnů kvalitní přípravy. Nechceme, aby to bylo zbytečně dlouhé. Vyrazíme na kondiční soustředění do Soběšic a přátelsky si to dáme na Složišti s Roudným, s R. Otepkou domlouváme termín proti Hluboké a generálku sehrajeme s Protivínem.