Zlepšení v závěru podzimu je příslibem lepšího katovického jara
Katovice - Vloni zažili Katovičtí fantastický podzim. Po patnácti kolech byli jen o skóre na druhém místě za vedoucím Sokolem Lom. O tom se může Katovicím letos jen zdát. Kádr Otavy značně omladil a ke změně došlo i v realizačním týmu. Katovice si udržely kvalitu v domácím prostředí, venku to ale nebylo ono a výsledkem je desáté místo. O letošním podzimu jsme pohovořili s trenérem Lubošem Vašicou, který po konci minulé sezóny přišel z nedalekého Oseku.
Jak jste spokojený s desátým místem?
Na začátku soutěže jsme předpokládali, že budeme v tabulce výš a hlavně jsme doufali ve větší bodový zisk. Moje představa byla dvacet tři až dvacet pět bodů. Soutěž je ale vyrovnaná a my jsme navíc měli smůlu, že jsme se museli po většinu podzimu obejít bez zraněného hrotového útočníka Michala Požárka. Nakonec ale můžeme být i s tím desátým místem spokojení.
Oproti loňsku jistě chyběl i výborný střelec Vladimír Uher. V domácích zápasech vám v nouzi pomáhal Jindřich Kadula, který vloni kvůli vleklým zdravotním problémům skončil. Co jste říkal na stav hráčského kádru?
Samozřejmě, mužstvo prochází velkou přestavbou. V létě odešlo šest zkušených fotbalistů, které nahradila pětice mladíků. Ti sbírají zkušenosti a mužstvo se postupně sehrává. Musíme se obalit trpělivosti, být pracovití a výsledky se dostaví. Ostatně, už se to ukázalo v posledních pěti kolech, ve kterých byl herní projev podle našich představ a navýšil se i náš bodový zisk. Věřím, že tohle mužstvo se bude jenom zkvalitňovat.
Málo bodů jste přivezli především z venkovních utkání. Čím to bylo?
Je pravda, že venku se nám tolik nedařilo, co jsme zřejmě podědili z minulého ročníku (úsměv). Často se nám stávalo, že jsme dostali hloupý gól, kluci znervózněli a už neměli síly na obrat. Venku jsme přitom odehráli řadu velmi dobrých zápasů, chyběly nám ale větší zkušenosti a klid. Projevila se i zmíněná absence Požárka. Bez hrotového útočníka jsme vepředu neudrželi balón a naše obrana tak byla přetížená. Z toho vyplynuly chyby, které soupeři trestali.
Taky je pravda, že proti nejlepším týmům v soutěži jste hráli na jejich hřišti.
To je taky fakt. Třeba v Sokolově jsme odehráli výborný zápas, byla škoda, že jsme za stavu 2:1 neproměnili velké šance. Smůlu v koncovce jsme měli také v Hořovicích, kde jsme jinak hráli velice dobře, přesto jsme ale prohráli. Mrzí nás také zápas v Klatovech, kde jsme v poločase vedli o dva góly, ve druhé půli jsme ale dostali zbytečný gól a neustáli jsme to. I tam jsme ale mohli ještě ze stavu 2:1 pro nás přidat další góly. Opět jsme ale své šance neproměnili a byli za to potrestáni. Nedá se říct, že venku nás soupeři přehrávali. Nehráli jsme vůbec špatně, jen výsledkový efekt to nemělo. Jednoznačně nás přehrály vlastně akorát Mariánky.
Když už jsme u hodnocení jednotlivých zápasů, zřejmě vás budou mrzet ztráty s mužstvy z konce tabulky. O Klatovech už řeč byla…
Z naší strany to bylo špatné v Českém Krumlově. Možná to byla i moje chyba, protože jsem chtěl něco změnit a zkoušel jsem nové rozestavení. Nejvíc mě ale mrzí Domažlice, to byl z naší strany jednoznačně nejslabší zápas. V tomto utkání jsme dělali obrovské chyby a zcela jsme propadli.
Zato doma jste až na utkání s Komárovem potvrdili svoji sílu.
Určitě, doma jsme silní a nikoho se nebojíme. Prohráli jsme akorát s Komárovem, přestože jsme si vytvořili šance snad na tři zápasy. Remizovali jsme s Příbramí, když nám neuznali regulérní gól v nastaveném čase. Bod jsme ztratili také s Aritmou, náš výkon byl ale fantastický. Opět tomu scházel jen gólový efekt.
V první části podzimu jste si často stěžoval na malé nasazení a nedostatečný důraz v osobních soubojích. To byla hlavní příčina nepříliš přesvědčivých výsledků?
To jde ruku v ruce s mládím, ti mladí kluci v soubojích se zkušenějšími protihráči prohrávali. Nejspíš měli až přílišný respekt a ostych.
Postupně nasbírali zkušenosti, a proto šly vaše výkony v závěru podzimu nahoru?
Ano, bylo to i tím. Mužstvo se sehrálo a v závěru podzimu se nám podařilo dát dohromady silnou sestavu.
Jak se podařilo nováčkům do mužstva zapadnout?
Největší pokrok udělali bratři Michal a Martin Kynkorové, kteří se zlepšovali zápas od zápasu. Velmi dobře si od začátku vedl Jan Sigmund a velké zlepšení nastalo také u Jakuba Brabce. Cenné zkušenosti nasbíral po příchodu z dorostu i Martin Souhrada.
V divizi už působíte jako trenér delší dobu a nyní jste se do ní s Katovicemi vrátil. Jak se soutěž v průběhu času změnila?
V divizi působím už asi osmou sezónu a soutěž se za tu dobu nezměnila. Řekl bych ale, že se omladila, hodně týmů snížilo svůj věkový průměr. To je asi největší změna oproti minulosti.
