Všechno už mě bolí, když se ale daří, dá se to překonat, říká rudolfovský Jan Šindelář

Aspoň podle výsledku to vypadá, že s Mirovicemi jste neměli skoro žádný problém…

Když to vezmu objektivně, Mirovice u nás moc nebezpečné nebyly. Na našeho gólmana vystřelily asi jen jednou a jinak žádné šance neměly. Mirovice patřily k těm slabším týmům, které u nás hrály. Víme ale, že až přijedeme my k nim, může to být úplně o něčem jiném. Doma jsou Mirovice mnohem silnější, a pokud budou kompletní včetně bratrů Štochlů, může to dopadnout opačně. 

Na lavičce jste přitom měli pouze dva hráče na střídání, z toho jeden byl gólman. Nedocházely vám ve druhém poločase síly?

Bohužel, zápas s Mirovicemi nebyl v tomto ohledu výjimkou, na krajský přebor máme zkrátka úzký kádr. Mladí se nechtějí zapojovat, tak je to na nás starších. Ve druhém poločase to bylo znát, někteří z nás odpadávali a střídání by jistě naší hru oživilo. Naštěstí Mirovice neměly tu sílu nás nějak výrazněji ohrozit.

Navzdory úzkému kádru si ale Rudolfov vede velice dobře. Jste s aktuálním pátým místem spokojeni?

Musím říct, že před sezónou jsme si nemysleli, že budeme mít tolik bodů a že budeme na takové pozici, na jaké se nacházíme. U těch, kteří se zapojují a chodí pravidelně na tréninky, šla výkonnost rapidně nahoru. Hráči, jako například Filip Peiger, se začínají řadit mezi lídry a manšaft táhnou. Tréninky máme kvalitní a je škoda, že nás na ně nechodí víc. Podobné problémy však má mnoho dalších týmů.

Kvůli nezájmu mladších hráčů a slabší účasti na trénincích býval vždycky dost rozladěný i Radim Pouzar. Sám říkal, že skončí, pokud neuvidí zájem také u ostatních. To už rezignoval a smířil se s realitou, jaká je?  

Jasně, že nadáváme oba, protože když je středu zálohy v součtu osmdesát let, tak to není dobré. Musíme běhat za mladé, všechno nás pak bolí a ani tréninky nejsou tak zábavné, když přijde třeba jenom šest lidí.

Zdá se ale, že vás to pořád baví a chuť vám nechybí…

Hrajeme fotbal celý život a ještě z těch mladších let jsme si k němu vypěstovali vztah. Chuť hrát tedy stále máme. Když se navíc daří a máme výsledky, problémy tolik nebolí.

Proti Mirovicím střídal Filipa Peigera, o kterém byla řeč, David Keřka. Ten přitom zastává i post brankáře. Vidíte ho raději mezi třemi tyčemi nebo spíš v poli?

Máme docela vyrovnanou a kvalitní dvojici gólmanů, pokud jsou Tomáš Teringl i David Keřka zdraví. Pokud je nás málo, tak jsme rádi, že David je schopen naskočit do pole a podat výkon, který snese nějaké měřítko. Osobně bych byl ale radši, kdyby se Tomáš s Davidem střídali v bráně podle plánu a abychom na lavičce měli čtyři mladé hráče do pole.

Všiml jsem si, že ve vaší sestavě se dvakrát objevilo jméno Ondřej Hajný…

To je taková rarita, oba jsou z Rudolfova a nejsou přitom vůbec příbuzní. Jde čistě jen o shodu jmen (úsměv).

V této sezóně jste dali už 25 gólů stejně jako Hluboká. To je nejvíc gólů hned po Roudném. To také není pro Rudolfov zrovna typické…

Před sezónou jsme posílili o Martina Fischera a jeho zkušenosti jsou pro náš klub velkým přínosem. Má dobrou střelu a dává góly. Na druhou stranu jich ale taky hodně dostáváme. V této sezóně se nám často stává, že dva zápasy vyhrajeme a v tom třetím utrpíme hrozný debakl. Doufám, že se tohle pravidlo nebude opakovat o víkendu v Dražicích, když jsme teď dva zápasy vyhráli (smích).

Na co si budete muset dát v Dražicích pozor, abyste potvrdili roli favorita?

Měli bychom být papírovými favority, ale znáte to, každý zápas je jiný. Obvykle se nám lépe hraje proti silnějším soupeřům, protože ti papírově horší zalezou, vy je dobýváte a pak z brejku dostanete gól. V Dražicích nás proto určitě čeká těžký zápas. Musíme se na to připravit a hlavně nesmíme v hlavách domácí tým podcenit.

Zmíněné debakly jste utrpěli v Trhových Svinech a doma s Roudným. V těchto duelech jste inkasovali dohromady jedenáctkrát. Co za tím stálo?

Trhové Sviny od té doby nebodovaly, nás ale přejely úplně suverénně a vyhrály naprosto zaslouženě. Roudné má kvalitní mužstvo, prohra 1:6 pro nás byla přesto krutá. Tolik gólů jsme dostat nemuseli. Také Roudné nás porazilo zaslouženě, ale výsledek 1:3 by utkání slušel víc.

V rudolfovském klubu jste aktivní nejenom jako hráč. Jste zároveň v jeho vedení a prý jste byl dokonce jeden čas i správcem místního areálu. Je to tak?

To naštěstí ne, kdybych měl být ještě správcem areálu, to už bych dělal úplně všechno. Jsem ale místopředsedou klubu a těch věcí okolo je i tak hodně. K tomu mám docela náročné zaměstnání, takže volný čas nemám v podstatě žádný. Manželka by vám mohla povídat…(smích)

Vedoucím mužstva jste ale byl také, nebo ne?

Když jsem byl zraněný a bylo nás málo, tak jsem tuhle funkci také zastával. Podle nových pravidel už ale hráč nemůže být zároveň vedoucím. Naštěstí už máme pár lidí okolo, kteří nám pomáhají, takže tuto funkci máme zajištěnou.