Trefil jsem to pěkně k tyči, říká mirovický Matěj Štochl k vítězné trefě

čtvrtek, 31. srpna 2023, 12:27

Mirovice – Matěj Štochl (34) už toho ve fotbale zažil docela hodně. Ligu hrál v Příbrami, nezapomenutelné zážitky má ale především z působení v Bohemians Praha. V současné době hraje za Mirovice a právě on byl hlavním strůjcem vítězství v posledním kole nad Třeběticemi. Mirovice vyhrály díky hattricku bývalého klokana 4:3. Matěje Štochla jsme zvolili Mužem kola.

Jaký byl zápas s Třeběticemi? Diváci viděli sedm gólů, vaše vítězství, asi se jim muselo utkání líbit?

Věřím, že pro diváky to atraktivní bylo, horší už pro nás hráče na hřišti (úsměv). Pro oko diváka to ale musel být hezký zápas, protože padaly góly a některé z nich byly opravdu hezké.

A pro vás hráče?

Do stavu 3:1 to bylo dobré, když jsme pak ale dostali dva góly na 3:3, naše psychika dostala pořádně zabrat. Pro nás to ale mělo šťastný konec a o to byla pro nás výhra radostnější, než kdyby utkání skončilo 3:1. Kluci z Třebětic zřejmě pociťovali pravý opak, na druhou stranu Třebětice byly jedním z nejlepších týmů, jaké jsme potkali.

Vaše psychika dostala po vyrovnávacím gólu pořádně zabrat, ale třeba konkrétně vy jste se z toho šoku dokázal vzpamatovat docela rychle, když jste za dvě minuty dal vítězný gól…

Spoluhráč mi prostrčil balón mezi několika hráči a mě napadla jediná myšlenka, vystřelit zpoza vápna. Trefil jsem to pěkně k tyči.

Ze čtvrtého gólu jste měl největší radost? Byl nejdůležitější?

První dva góly byly taky důležité, ale ten můj třetí nás opět posadil na koně, protože předtím jsme ztratili dvoubrankový náskok. Z gólu na 4:3 jsme měli největší radost.

Soutěž je teprve na začátku, už nyní se ale ukazuje, že v Mirovicích to žádný tým opravdu nebude mít lehké, jak ostatně předpovídal i váš trenér. V čem spočívá vaše síla v domácím prostředí?

V Mirovicích je o něco menší hřiště, než je obvyklé, a většina soupeřů, která k nám přijede, se chvíli srovnává s jeho rozměry. My jsme na to zvyklí, takže nám jeho menší velikost relativně vyhovuje. Možná i proto, že náš tým patří věkovým průměrem mezi nejstarší v soutěži. Na našem hřišti si zkrátka víc věříme, domácí prostředí dělá své. My naopak máme problémy na větších hřištích soupeřů, byť mě osobně se na nich hraje lépe.

To se zřejmě ukázalo i v Třeboni, kde jste vysoko prohráli. Tam jste navíc svému mužstvu vy i váš bratr Jakub citelně chyběli…

To jsme byli ještě na dovolené, proto jsme se zapojili až nyní. Je pravda, že v Třeboni je hřiště větší, stejně jako třeba v Olešníku nebo v Hluboké nad Vltavou. Mně se na nich hraje lépe, protože mám větší volnost a mohu se víc rozběhnout. Jako celek se ale náš tým fyzicky cítí lépe na menším hřišti.

V I. A třídě jste skončili druzí. Byli jste vy hráči jednomyslně pro, aby se postoupilo do krajského přeboru?

Diskutovali jsme o tom. Říkali jsme si, že pokud z naší skupiny budou postupovat dva týmy, že do toho půjdeme. Asi bychom nechtěli jít do krajského přeboru jen kvůli tomu, že se z něj někdo odhlásí. S postupem jsme souhlasili i my starší hráči, protože mužstvo doplnilo několik šikovných mladých kluků, kteří mají ambici nás postupem času nahradit. Samotný postup je pro Mirovice úspěchem a věřím, že máme na to, abychom se pohybovali v klidném středu tabulky.

Dlouhodobě se potvrzuje, že nováčkové nehrají v krajském přeboru druhé housle. Věříte, že to bude i případ Mirovic?

Nejlepší týmy z I. A třídy mají na to, aby se v krajském přeboru prosadily. Podívejte se třeba na Roudné, které bude podle mého názoru hrát o nejvyšší příčky. O prvenství si to v krajském přeboru rozdá, odhaduji, zhruba pět mužstev. Ostatní budou usilovat o ten střed.

Řadu sezón jste účinkoval i v první lize. Jaký máte největší zážitek?

Největší zážitky jsem měl v pražských Bohemians. Do vršovického Dolíčku chodilo na fotbal hodně lidí a tím, že tribuny byly blízko hřiště, panovala tam skvělá atmosféra. Když jsme se tam navíc sešli s bratrem Jakubem, bylo to super. S Bohemkou jsem zažil návrat do první ligy a na tu euforii po postupu z druhé ligy nezapomenu.

Jak došlo k tomu, že jste se spolu s bratrem ocitli v Mirovicích?

Oba dva máme manželky z Mirovic (úsměv). Bráchova žena sice není přímo z Mirovic, ale chodila s tou mojí do školy a jsou celoživotními kamarádkami. Když jsem končil v lize, neměl jsem už žádné velké ambice. A protože v Mirovicích je celá rodina ze strany mé ženy, měl jsem tady i kamarády. Právě oni mě oslovili, jestli si nechci za Mirovice ještě kopnout. Já jsem souhlasil, protože je zde výborná parta a navíc tu mám díky manželce příbuzné.