Vladimír Uher se uvedl v píseckém dresu. Gól a výhra byly dárkem k narození syna

U břehu Otavy se během léta objevilo několik perspektivních mladíků. Věkový průměr přišel upravit třicetiletý útočník Vladimír Uher, strakonický odchovanec, jenž sbíral zkušenosti nejprve v krajském přeboru a sedm let patřil k lídrům A-mužstva Katovic, které poslední čtyři sezony míchalo karty v horní polovině divizní tabulky.

Angažmá v Písku mu poskytlo satisfakci za přístup k fotbalu. „Úplně přesně tak to beru,“ usmívá se. „Mezi spoluhráči v Katovicích jsem našel několik kamarádů pro život a nebylo pro mě snadné říct těm klukům, že odcházím. Ale chápali to. Všichni věděli, jak jsem to měl nastavené celé ty roky. Dělat věci poctivě. Potom mohu čekat odměnu. Bohužel, tohle trochu postrádám u mladých fotbalistů,“ krčí rameny.

Nedá se úplně říct, že svoji premiéru ve třetí nejvyšší soutěži odstartoval raketově. Do prvních dvou zápasů ve žlutomodrém dresu naskakoval z lavičky. Domácímu publiku ale předložil skvělou vizitku. „Pro mě je cenné, že tady vůbec mohu být. Nejsem vůbec naštvaný, že jsem nešel do utkání od začátku. Chci být platný pro mužstvo, užívat si to a zůstat zdravý. Hlavně, abychom dělali dobré výsledky a bavilo to lidi na tribunách,“ přeje si.

Povedlo se střídání

Gól a nahrávka při výsledku 3:2? Každého by zahřály na duši. „Byl jsem zvyklý dávat góly docela pravidelně,“ pochlubí se. „Celé období strávené v Katovicích bylo úspěšné. Postoupili jsme do divize, kde jsme poslední čtyři sezony figurovali v horní polovině tabulky. Pro městys o necelých patnácti stech obyvatelích to je nádherný počin, taková pohádka. Doufám, že klukům se dál bude dařit. Chodí tam početné návštěvy. Rád bych ty lidi pozval, ať nás přijedou podpořit i do Písku. Nebo aspoň mě,“ vtipkuje.

Úvodních pětačtyřicet minut proti západočeskému Robstavu sledoval Vladimír Uher z lavičky. Písecký tým inkasoval již v 8. minutě po selhání obrany i brankáře. „Chybovali jsme v rozehrávce. Ztratili jsme balon na hranici velkého vápna a soupeř nás potrestal. Ale to se stává. Nemusí nás to mrzet, jelikož jsme v závěru obrátili skóre. Vyhráli jsme první domácí zápas a odnášíme si famózní pocit. Na bodovém kontě už nemáme nulu a můžeme jít se zlepšenou náladou do dalších bojů,“ libuje si.

Úspěch v duelu s favorizovaným Robstavem podepsal nováček v píseckých barvách více než výrazně. „Myslím, že trenérovi se povedlo střídání,“ pomrkává šibalsky nad svým nasazením do druhé půle. „Přimotal jsem se k našemu prvnímu gólu na 1:1. Prodlužoval jsem hlavou dlouhý aut, načež to Martin Voráček krásně zavíral k zadní tyči. Povzbudilo nás to, jenže za pouhou minutu jsme dostali na 1:2, což by se nemělo stávat mužstvu s nějakými zkušenostmi,“ uvědomuje si.

Může to vzít znovu

Svěřenci Milana Nouska ml. naštěstí objevili způsob, jak se oklepat z šoku. Nepoložili se a podruhé smazali ztrátu. Po faulu na Martina Voráčka následoval pokutový kop. Roli exekutora vzal na sebe Vladimír Uher a důrazným nápřahem zařídil stav 2:2. „Věděl jsem, co chci udělat. Trošku mi to uletělo, ale skončilo to v bráně. Takže dobré. V předchozím působišti jsem kopal penalty. Teď jsem navázal na celkem povedenou sérii. Samozřejmě, nic netrvá věčně, ale věnuji se tomu na tréninku a jsem na to nachystaný v hlavě. Můžu to třeba příště vzít znovu,“ pobaveně nabízí variantu pro následující standardní situace.

Dvě minuty před koncem hrací doby zařídil další střídající borec Adam Pech nádhernou střelou levačkou zasloužený tříbodový počin. „Ubojovali jsme to a doufám, že díky vítězství se přijde podívat na další zápas mnohem víc fanoušků než při sobotní dopolední premiéře. Osobně se těším na páteční večerní zápasy. Bude to pro mě zajímavá novinka. V Katovicích se nehrálo pod reflektory,“ srovnává s předchozí štací, která mu vyplnila převážnou část dosavadní kariéry.

V Písku se Vladimír Uher domluvil zatím na půlročním působení. „Po odehraném podzimu si to společně vyhodnotíme. Řekneme si, jestli to je oboustranně prospěšné a trvá-li zájem na mém pokračování,“ vysvětluje svoji pozici čerstvý otec prvorozeného syna Daniela. „Oslavu jsem si nechal až po utkání s Robstavem. Obyčejný člověk to zapije hned, ale my jsme fotbalisti a musíme všechno podřídit přípravě na zápas. Naštěstí nám zůstal volný zbytek víkendu,“ oceňuje teambuilding zvýrazněný kumulovanými důvody k radosti.