Zápasy s nejsilnějšími týmy se nám povedly nejvíc, říká Luděk Zborník

Jihočeským fotbalovým fanouškům ještě nejste tolik známý, můžete ve stručnosti přiblížit vaši dosavadní kariéru?

Za prvé bych chtěl poděkovat za ocenění Muž kola v tak nabyté soutěži plné skvělých fotbalistů. S fotbalem jsem začal přímo na semickém trávníku. Ještě v mladších žácích jsem přestoupil do Písku, kde jsem prošel všemi žákovskými kategoriemi a dva roky jsem hrál dospělý fotbal za B – tým. Písecké béčko hrálo právě krajský přebor. Po půlroční štaci ve Vodňanech, kde jsem hrál I. A třídu, jsem se s kamarády Pavlem Keclíkem a Davidem Buchtelem rozhodl vrátit do Semic. Za tu dobu jsme v Semicích slavili dva historické postupy a celkově si fotbal užívali.

V 58. minutě duelu s Olešníkem jste zvýšil na 3:0. Co se pak stalo, že jste tříbrankové vedení ztratili?

Kluky z Olešníku nakopl gól na 3:1, který padl ani ne za tři minuty od toho mého. David Lafata poslal dva milimetrové pasy za obranu. Pak nám předvedl, že míč si ve vápně umí najít za každé situace a bylo pro nás vymalováno - 3:3. Osobně bych neřekl, že jsme přestali hrát trenérem naordinovanou taktiku, možná se na nás podepsala nováčkovská nezkušenost.

Jak se seběhla akce, ze které jste dal nakonec v poslední minutě vítězný gól?

Moje paměť není jedna z nejlepších, tak doufám, že čtenáře nebudu mystifikovat (úsměv). Na počátku akce jsem přečetl přihrávku na hostujícího útočníka, vypíchnutý míč jsem předal Keckovi (Jakub Keclík) a pokračoval jsem s nabídkou do útoku. Kecka přihrál Hrálisovi (Jakub Hrala), který viděl můj náběh a přízemní přihrávkou mě našel na hranici soupeřových stoperů. Já jsem si míč zpracoval přímo do běhu, až tak překvapivě dobře, že jsem běžel sám na brankáře. Naštěstí pro nás jsem levačkou brankáře hostí překonal.

Jak se vám hrálo na stoperu? Není vaše místo spíš v záloze?

Na stoperu se mi hraje dobře, mám k němu nejlepší predispozice. Je pravdou, že hraji spíše středního záložníka, ale v tomto zápase nám chyběli hned dva naši stopeři, tak jsem je musel zastoupit. Navíc můj fyzický fond není jeden z nejlepších v týmu, proto hrát stopera vždy vítám.

Vaše výhra rozhodla o krajském přeborníkovi. Dorazily k vám nějaké gratulace či slova díků od hráčů z Jindřichova Hradce?

Vím pouze o jednom komentáři na sociální síti. Jinak si myslím, že žádné poděkování nepřišlo.

Jak jste prožíval předchozí, tolik diskutovaný zápas v Jankově?

Abych byl upřímný, byl jsem celým zápasem znechucen. Považuji se za klidnou osobu, ale v tomto zápase jsem si musel říct v sedmdesáté minutě o střídání, protože jsem nebyl schopný být na hřišti s panem rozhodčím Machem. My v Semicích hrajeme fotbal opravdu pro zábavu, abychom mohli vůbec hrát, tak platíme klasické příspěvky na pomoc chodu klubu. Myslím si, že jsme v tomto směru v krajském přeboru raritou. Takže čas strávený tímto zápasem považuji za zbytečný.

Jste v krajském přeboru nováčky. Jak se naplnila vaše očekávání od této soutěže?

Věděli jsme, že adaptace na vyšší soutěž je vždy složitá a chce čas. Měli jsme zkušenost z nedávného postupu do I. A třídy, kde jsme se v první sezóně drželi v druhé polovině tabulky. Takže jsme se chtěli hlavně vyhnout boji o sestupové příčky, což se nám koneckonců povedlo. Všechny týmy mají ve svých řadách kvalitní fotbalisty a celkově jsou zápasy bojovnější, rychlejší, na práci s míčem máte méně času. V některých zápasech jsme s tím měli velké problémy.

Který zápas se vám nejvíc povedl?

Z mého pohledu se nám v této polovině sezóny nejvíce povedly paradoxně zápasy s první trojkou, ve kterých jsme získali celkem sedm bodů. Navíc se současným mistrem krajského přeboru jsme zápas vyrovnali ze stavu 0:2 a na konci zápasu jsem měl ještě velkou šanci vstřelit gól. Bohužel jsem trefil pouze brankáře a zápas skončil remízou.