Tomáš Pecka po více než roce znovu ve střelecké formě. Odnesl to Olešník

Co s vámi bylo, že jste tak dlouho nehrál?
Byl jsem zraněný. Ještě v předchozí sezoně, kdy jsem hrál za Prachatice, jsem v utkání s Táborskem špatně došlápl a natrhl jsem si přední křížový vaz. Rekonvalescence však probíhala dobře a brzy jsem se mohl vrátit na trávník. Přední křížový vaz už jsem si předtím utrhl jednou, takže jsem měl zkušenosti s léčbou a věděl jsem, co můžu a co ne.

Jak došlo k tomu, že jste se ocitl právě v týmu Huboké?
Už delší dobu jsem byl v kontaktu s kamarádem Jirkou Fundou. Byli jsme spolu na zkoušce v Rakousku a právě on má značnou zásluhu na tom, že jsme spolu skončili na Hluboké. Rozuměli jsme si a já jsem si s ním chtěl zahrát.

A jak jste v podzámčí spokojený? Naplňují se vaše očekávání?
Na Hluboké je dobrá parta a zdejší tým má podle mého názoru na víc než na krajský přebor. Ukázalo se to i v zimní přípravě, kdy jsme byli schopni konkurovat divizním týmům, jako jsou Lom nebo Český Krumlov. Sehráli jsme s nimi velmi dobré zápasy, a jsem přesvědčený, že Hluboká by mohla klidně divizi hrát.

Po zdravotní stránce jste už v pořádku?
Už jsem v pohodě. Již během zimní přípravy jsem se cítil dobře. Řekl bych, že se mi i dařilo, pak ale na mě padla nějaká deka a o to větší mám radost, že jsem se konečně střelecké chytil a dal Olešníku tři góly. Doufám, že forma se vrací. Začínám si věřit a snad to bude fungovat.

Trenér soupeře Roman Chlumecký zmínil, že jste byli na Olešník dobře připraveni. Na co konkrétně jste se připravovali?
Věděli jsme, že Olešník je velice zdatný v kombinaci a spoléhá na mladé běhavé kluky vepředu, kteří jsou velice dobře rychlostně vybavení. Řekli jsme si, že budeme vyrážet ze středového bloku do rychlých brejků. Náš kádr je celkově mladší, a tak jsme věřili, že můžeme Olešník rychlostně přehrát. To se nakonec potvrdilo. Důležitým faktorem také bylo, že jsme hráli zodpovědně v obraně a Olešník do ničeho nepustili. Sami jsme si naopak z těch brejků vytvořili velké množství šancí.

Penalty na Hluboké obvykle kopali jiní. Asi nejčastěji Matěj Otepka, jestli se nepletu. Nyní jste se přihlásil sám, nebo na vás ukázal trenér?
Na Hlubokou jsem přicházel jako jeden z hlavních aspirantů na kopání penalt. Penaltu jsem měl kopat už proti Semicím, tam jsem to ale přenechal Patriku Kösslovi, který ji ale bohužel neproměnil. Tentokrát jsem na ní chtěl jít. Už proto, že jsem sám sobě potřeboval dokázat, že góly dávat umím. Se zahráváním pokutových kopů mám zkušenosti a ani spoluhráči nic nenamítali.

Byl jste nervózní?
Nervózní jsem nebyl, věřil jsem si, že jí dám. I na druhou jsem si pak troufl.

Třetí gól jste dal ze hry. Jak vypadal?
V závěru zápasu jsem presoval gólmana, který ve snaze odkopnout míč mě trefil do prsou, balón se mi příznivě odrazil a já už jsem mohl skórovat prakticky do prázdné brány.

Významnou měrou jste se podílel na porážce klubu, v němž jste v nedávné době hrál…
V Olešníku jsem hrál ještě před dvěma roky. Z Písku mě tam přivedl pan Grobár. V třetiligovém týmu jsem tenkrát moc šancí nedostával a ještě jako dorostenec jsem si v Olešníku zvykal na dospělý fotbal. Působení v Olešníku mi hodně dalo a moc rád na to období vzpomínám. V Písku jsem trénoval a do Olešníku jsem jezdil na zápasy a předzápasové tréninky. I tak mě zdejší skvělá parta vzala mezi sebe a lidé v Olešníku mi hodně pomohli. 

Co říkáte na postavení Tatranu Prachatice, ve kterém jste rovněž působil?
Mužstvo Prachatic doznalo značných změn, neboť jeho kádr opustilo v létě pět fotbalistů. Přesto mě výsledky Tatranu překvapily a mrzí mě, že hraje na spodku. Mluvil jsem s klukama a říkali, že nehrají špatně a že mají akorát smůlu, protože dostávají laciné góly a nedaří se jim je dávat. Sám jsem Tatran viděl hrát na podzim u nás na Hluboké. Prohrál tady 2:1, ale věřil jsem, že to prachatičtí kluci zvládnou a půjdou nahoru.

Myslíte si to i teď, šest kol před koncem?
Teď na jaře, to už jsem za Hlubokou hrál, jsme v Prachaticích 2:0 prohráli. Domácí nás přehráli, ukázali velkou vůli po vítězství. Jsem rád, že se Tatran nyní dotahuje na Jankov a přál bych mu, aby se zachránil. K Prachaticím mám stále dobrý vztah a snad budou hrát krajský přebor i nadále.