Byl to blázinec, jaký jsem ještě nezažil, říká o duelu v Oseku Matyáš Stuchlík

Dražice obvykle moc gólů nedostávají ani nedávají. Asi nejste zvyklí na takovou divočinu, jakou jste odehráli s Osekem...
Byl to velký blázinec, takový zápas jsem ještě nezažil. I zkušený Marian Horka říkal, že takový zápas během své bohaté kariéry nepamatuje. Bylo to jak na houpačce, nejprve jsme vedli, pak o dva góly prohrávali a nakonec nadvakrát vyrovnali. Nevím, kdy naposledy jsme dali pět gólů. Na druhou stranu pět obdržených branek, to není dobrá vizitka. Ale aspoň jsme uhráli remízu.

Co vám na to říkal trenér? Trenéři obvykle podobné zápasy moc rádi nemají?
Na lavičce byli asi všichni na infarkt a moc pozitivně to v poločase nehodnotili. O přestávce jsme měli hlavy dole a ani jsme moc nevěřili, že po tolika obdržených gólech s tím můžeme ještě něco udělat. Řekli jsme si ale, že to zkusíme a nakonec jsme byli s bodem spokojeni.

Nechtělo se vám moc bránit?
Osek má specifické hřiště, stačí tam nakopnout míč za obranu. V tomto ohledu je tam hra rychlejší.

I o vašem hřišti v Dražicích se hovoří jako o specifickém. V čem je hřiště v Oseku jiné?
Tam je hřiště ještě užší a navíc je z kopce.

Byla to pro vás, jako pro autora čtyř branek, životní zápas?
Čtyři góly v jednom zápase jsem nikdy nedal. Po proměněné penaltě jsem byl v ráži a podařilo se mi dát ještě jeden gól, který znamenal vyrovnání na 5:5. Podle počtu vstřelených gólů i podle průběhu zápasu to byl zážitek, na který jen tak nezapomenu.

Několik zápasů jste chyběl v sestavě. Proč?
Měl jsem výron a asi pět zápasů jsem kvůli tomu vynechal. Jsem rád, že jsem se vrátil a vynahradil si to góly v posledních zápasech.  

Proti Oseku nastoupil Jakub Stuchlík. To je další člen vaší fotbalové rodiny?
Bratranec po dlouhé době nastoupil v základní sestavě. Před zápasem jsme se vzájemně povzbuzovali. Jeden druhému jsme věřili, že dáme gól. To se nám splnilo a s Jakubem jsme dali všech pět gólů.

A co váš bratr Lukáš? Jak se mu líbí u protinožců?
Voláme si každý týden a kromě toho nás hecuje přes sociální sítě. A přestože je v Austrálii desetihodinový časový posun, sleduje naše zápasy živě. Klidně i od půlnoci do dvou ráno.  Už se těšíme, až si zase s Lukášem zakopeme.

Jak hodnotíte v Dražicích podzim?
Po tom špatném rozjezdu, kdy jsme prohráli pět utkání v řadě, jsme byli hodně dole. Dokázali jsme se však vzchopit a porazili jsme Táborsko, Milevsko, počítá se i remíza s Týnem, který měl na podzim výbornou formu. Mohli jsme uhrát v některých zápasech víc bodů, i tak ale můžeme být v konečném účtování s podzimem spokojeni. I s ohledem na to, že jsme měli hodně zraněných a sestavu jsme složitě lepili na každý zápas.

Co bude dál? Budete ještě trénovat nebo už máte volno?
Domlouvali jsme se, že budeme chodit do naší dražické haly zahrát si fotbálek. Každý pátek, až do konce roku. Po novém roce pak zahájíme přípravu na novou sezónu.  

V minulém rozhovoru jste říkal, že celá vaše rodina žije fotbalem a že se pokaždé těšíte na víkendové zápasy. Jak budou u Stuchlíků vypadat soboty a neděle bez fotbalu?
Bude nám určitě chybět. Sám moc nevím, co se nyní bude o víkendech dít. Určitě budu mít víc času na kamarády, přítelkyni a rodinu. Mám rád víc sportů a určitě ten volný čas nějak vyplníme. Kromě toho studuji, takže se budu věnovat taky učení.