Po první obdrženém gólu jsem moc nevěřil, že to otočíme, říká o utkání v Dražicích třeboňský střelec Martin Průcha

V posledních kolech se ve vás probudil střelec. Čemu za to vděčíte?
Těžko říct, to je těžká otázka. Možná jsme si se spoluhráči začali víc na hřišti rozumět, taky je to jistě i o štěstí.

Na začátku jara to Třeboni nešlo, ale nyní už jste v top formě?
Já jsem na začátku jara nehrál, protože jsem byl nemocný či zraněný. Od té doby, co jsem nastoupil, se ale cítím dobře a začalo mi to tam padat.

...a začalo to jít celému týmu. S vaším příchodem se Třeboň zvedla?
To bych úplně neřekl (smích). Řekl bych, že kluci odehráli dobré zápasy i beze mě, jenom měli dost smůly. Třeba s Jankovem odehráli vyrovnaný zápas, přesto prohrávali 3:0. Utkání však ještě dokázali zdramatizovat a Jankov potrápit až do konce.

Dražice mají pověst výborně bránícího mužstva, i když v poslední době se jim nedaří. Je těžké dát tomuto soupeři tři góly?
Těžké to bylo, protože hlavně na začátku jsem byl z domácích obránců dost rozladěný. Stopeři Dražic byli hodně důrazní. Když jsme dostali první gól, napadlo mě, že to budeme mít velice těžké. Přiznám se, že jsem moc nevěřil, že to otočíme.

Přesto vás ale domácí neuhlídali...
Dražice ve druhé půli ve snaze vstřelit branku otevřely hru a vepředu se nám naskytlo víc prostoru. Tak padl třetí gól. Od Honzy Kubaty jsem dostal dobrou přihrávku a mohl jsem jít sám na gólmana. Pak už stačilo jenom zachovat klidnou hlavu.

Z kterého gólu jste měl největší radost?
Asi z toho prvního, protože do té chvíle to s námi nevypadalo dobře. Myslím, že ten první gól vývoj utkání otočil.

Před dvěma roky se vám podařilo nastřílet Čimelicím čtyři góly a bylo to poprvé, co se vám takový kousek v jednom utkání povedl. Jak to máte s hattricky?
Určitě to můj první hattrick teď v sobotu nebyl. Tři góly jsem dal už někdy před pěti roky Dačicím. A pak se mi to povedlo, myslím, ještě jednou, ale už si nevzpomenu, proti komu to bylo.

Kolik budete muset přispět do klubové kasy? Snad méně než za ty čtyři góly před dvěma roky...
Ještě mi to nespočítali, ale určitě k tomu hattricku přičtou tento rozhovor. Ani ty čtyři góly Čimelicím nebyly levné. Už si nepamatuji, kolik mě to přesně stálo, ale vyšlo mě to docela draho. Za tři góly to snad bude o něco méně (úsměv).

Daří se nyní Třeboni naplňovat představy, jak by mělo jaro v podání Jiskry vypadat?
Jsme rádi, že jsme poslední dva zápasy vyhráli, ale budeme to potřebovat potvrdit nyní proti Milevsku. Bude to důležitý zápas, pokud se chceme dotáhnout na manšafty před námi. Pak nás čekají přední týmy, jako Osek nebo Olešník, a body už nebude lehké získat.

Je vaší výhodou, že domácí zápasy hrajete, jako jediní, v neděli dopoledne?
Doufám, že se na mě nikdo v Třeboni nebude zlobit, ale já to za výhodu nepovažuji. Víkendy jsou potom takové rozházené a ani si nemůžeme zajít s kamarády na pivo, když v neděli hrajeme. Raději bych hrál v sobotu odpoledne.

Převážnou část podzimu jste chyběl v sestavě. Proč?
Byl jsem na studijním pobytu Erasmus v Portugalsku a moc se mi tam líbilo. Fotbal jsem si moc nezahrál, o to víc jsem ale studoval a poznával zemi.

Jak těžký byl potom návrat do krajského přeboru?
Bylo to těžké, protože po návratu z Portugalska jsem dostal covid, takže když jsem se pak konečně mohl zapojit do přípravy, začínal jsem jako když od nuly. Bylo znát, že jsem předtím dva měsíce nesportoval.

Když vezmeme covidové restrikce, studijní pobyt, nemoci a zranění, tak jste toho za poslední dva roky vlastně moc natrénovat nemohl?
Moc ne, ale chodili jsme si aspoň zaběhat a připravovali se individuálně, když to šlo. Hůř covid dopadl na hráče v okresních soutěžích. Mnozí z nich zjistili, že jim fotbal vlastně až tolik nechybí a některé týmy se rozpadly.

To ale nebyl váš případ, vám fotbal chyběl?
Ne, můj případ to rozhodně není. Já jsem se na fotbal těšil po celou dobu, co jsme byli v karanténě. Jsem rád, že opět můžeme normálně hrát fotbal každý týden.