Kluci to odmakali a já slízl smetánku, usmívá se Muž 20. kola KP Petr Klíma

Po výhře v Protivíně jste šňůru bez porážky prodloužili na sedm zápasů. Vnímáte, že už jste dlouho neprohráli?
Určitě to vnímáme a nálada je hned lepší, když se vyhrává. Zlepšili jsme se v obraně a nějaký ten gól vždycky dáme, takže se nám na jaře zatím daří dobře.

Jak dlouho vám při současné formě může neporazitelnost vydržet?
Těžko říct. Záleží, jak budeme dodržovat taktické pokyny od trenéra a je to i o štěstí. Teď naposledy v Protivíně nám štěstí přálo. Taky je nutné, aby nám vydrželo zdraví. Když ze sestavy vypadnou tři, čtyři hráči, jako se to stávalo na podzim, tak je to potom složité. Zatím nám to ale klape.

Vraťme se k domácímu utkání s Dražicemi, za které jste si vysloužil ocenění Muž kola. Jaké to bylo sledovat z lavičky marné snažení spoluhráčů?
Počítali jsme s tím, že budeme častěji na míči a že budeme útočit do zabezpečené obrany. Dražice jsou vzadu kvalitní a dlouho se nám nedařilo jejich obranu prolomit. Na začátku druhé půle jsme navíc dostali gól a pak to byl z naší strany zmar. S trenérem jsme se čtvrt hodiny před koncem domluvili, že tam zkusím jít a vyšlo to.

Co vám řekl, než vás poslal na trávník?
Už si to moc nepamatuji, ale zřejmě mi řekl, abych tam vlítl a dal dva góly (smích). Akorát mě překvapilo, že kouč stáhl Martina Bendu a vyměnil vlastně útočníka za útočníka. Čekal jsem, že na to budeme v útoku dva.

Zřejmě jste se ani nestačil rozkoukat, protože na hřišti jste byl jen pár vteřin, když se vám podařilo vstřelil vyrovnávací gól...
Měl jsem i štěstí, protože jsme zrovna kopali roh a já jsem do vápna stačil tak tak doběhnout. Gólman šel do souboje trochu nejistě, ke mně se balón odrazil a potom už nebyl problém dopravit ho do brány. Dostali jsme se do euforie a v tu chvíli jsem věřil, že zápas otočíme.

I při druhém gólu to vypadalo, že jste měl poměrně snadnou práci uklidit míč do brány...
Schönbauer se krásně uvolnil na lajně, odcentroval a posadil mi to přímo na hlavu. Mně už zbývalo jen trefit odkrytou bránu. Kluci to odmakali a já slízl smetánku (úsměv).

V dresu Jankova pamatujete i divizi. Je reálná šance si s Jankovem tuto soutěž ještě zahrát?
Já osobně bych to fyzicky ani časově již nezvládal, ale Jankov na to určitě má dobrý tým, když je schopen porážet manšafty z čela tabulky, jako je Krumlov. Vloni přišli do Jankova mladí kluci, sehráli jsme se a letos nám to docela klape. V tomto ročníku už to nevyjde, protože bodová ztráta je příliš velká, ale v příštích sezónách Jankov může hrát o postup do divize.

Prý jste dlouho pobýval ve světě...
Ze zahraničí jsem se vrátil před třemi roky. Dlouhodobě jsem žil ve Spojených arabských emirátech, Řecku a v Austrálii. Celkově jsem tam strávil sedm let.

V cizině jste pobýval pracovně?
Vystřídal jsem různá zaměstnání a příležitostné brigády. V Emirátech jsem pracoval pro aerolinky. V Řecku a v Austrálii jsem dělal například na hotelové recepci nebo v restauraci. Do Austrálie jsem odjel hlavně kvůli zdokonalení se v angličtině. Musel jsem se uživit, hodně jsem však taky cestoval s batůžkem na zádech.

Jistě jste taky sportoval. Jinak si nedovedu představit, že byste se mohl po takové době vrátit do Jankova a naskočit do krajského přeboru...
Během pobytu v cizině jsem se stále udržoval v kondici. Běhal jsem nebo jezdil na kolečkových bruslích. Ve Spojených arabských emirátech jsem dokonce hrál kromě fotbalu i hokej. Byla to sice druhá liga, ale tamní soutěž má spíš rekreační úroveň. I fotbal jsem hrál jen rekreačně, šlo o přátelské turnaje v rámci firmy. Takže jsem určitě nezahálel, ale dnes už to není ono. Proto taky chodím na hřiště většinou až v závěrech utkání a těch maximálně dvacet minut mi bohatě stačí (úsměv).

Získal jste cenné zkušenosti a musíte být určitě plný zážitků...
Když jsem dělal pro aerolinky, naše letecká společnost byla partnerem klubu Manchester City. Jednou jsem se v letadle potkal se Sergiem Agüerem. Potřásli jsme si rukou a udělali si společnou fotku.