Brankář Martin Janáček: Druhý gól mě mrzí, protože jsem věřil, že to vytáhnu
Tábor – Velmi dobrý výkon i přes prohru ve Vlašimi (1:2) podal v dresu druholigového FC Táborsko brankář Martin Janáček, který je v husitském městě na hostování z Dynama ČB. Vytáhlý gólman s fotbalem začínal v Cehnicích (10 km od Strakonic), kde i vyrůstal. Postupně prošel Pískem, Prachaticemi, Dynamem, odkud přestoupil v 17 letech do Sparty. Má za sebou také půlroční hostování v Motorletu, pak zamířil zpět do Dynama. „Teď jsem moc rád za šanci být v Táborsku,“ řekl druholigový 21letý debutant, který se ohlíží za vlašimským duelem.
Ve Vlašimi FC Táborsko prohrál 2:1. Jak byste zhodnotil první jarní mistrák?
Musím ho hodnotit negativně, protože jsme nedokázali bodovat. Pozitivum je, že ve druhé půli jsme začali jezdit a dostali jsme se už trochu do hry, ale stále si myslím, že máme na víc.
Dalo by se říct, že mužstvo Táborska bylo v prvním poločase nervózní, jakoby nesehrané?
Nevím, jestli jsme byli nervózní, to má asi každý jinak, ale nedokázali jsme si poradit s tlakem, který na nás Vlašim spustila. Nebyli jsme vůbec na balonu a potom je to hodně obtížné hrát proti týmu, který je silný na míči. Ale věřím, že už další zápas to napravíme!
V utkání jste dvakrát inkasoval. Jak jste obě branky viděl? Nemrzí vás druhý gól po střele z dálky?
Je to tak, bohužel. První gól jsme dostali po brejku, kdy jsme měli házet aut, ale rozhodčí to dal Vlašimi. Hráč pak šel na mě sám skoro z půlky a předložil to před prázdnou bránu. Druhý gól mě mrzí, protože jsem věřil, že to vytáhnu. Nejdřív jsem neviděl balon. Když vyletěl z chumlu hráčů, snažil jsem se tam dostat co nejrychleji, i jsem ho měl možná na ruce a pak nevím, co se stalo, ještě jsem to neviděl na videu. Kluci říkali, že to skočilo na drnu a ruku mi to přeskočilo. Ale na to se nechci vymlouvat, v tomhle případě jsem klukům nepomohl, a to mě mrzí.
V zápase jste si dost zachytal, ne? Zlikvidoval jste minimálně čtyři další šance domácích, např. hned v první minutě duelu. Nebyl jste v permanenci až moc?
To je pravda, bylo toho dost. Ta situace hned na začátku zápasu mi hodně pomohla, protože jsem se tím ihned dostal do zápasu. Možná máte pravdu, že toho bylo až moc. Tolik střel v jednom zápase jsem dlouho nezažil (úsměv).
Víte, že vás aplikace Livesport vyhlásila mužem zápasu? Co na to říkáte?
Ano, hned po zápase mi to poslal brácha a pak mi to říkali kluci. Samozřejmě si toho vážím, ještě když to byl můj první zápas ve druhé lize. Ale radši bych to vyměnil za tři body nebo alespoň za remízu.
Co podle vašeho názoru chybělo, aby Táborsko ve Vlašimi alespoň vyrovnalo?
Těžko říct, Vlašim dobře držela balon a potom se hra ve druhé půli dost kouskovala. Hodně jsme faulovali a oni pak logicky zdržovali, ale takový je fotbal. Věřím, že příště budeme šťastnější my.
Začal jste jako jednička v bráně, ale to jistě neznamená, že máte tuto pozici „předplacenu“, ne?
Ne, to vůbec neznamená, že by to takhle mělo být pořád. Se Zadrym (Adamem Zadražilem, pozn. autora) se posouváme navzájem a tlačíme na sebe, abychom byli lepší. Pak už je to vždy na trenérech na koho ukážou, ale oba budeme vždy připraveni.
Přišel jste v zimě na hostování z Dynama, máte nové spoluhráče. Jak rychle jste si zvykl, naučil se jména kluků?
Myslím, že jsem si zvykl rychle. Hodně kluků jsem znal ještě z mládeže, takže v tom nebyl moc problém.
Co od svého půlročního angažmá u Jordánu očekáváte?
Očekávám od toho, že nasbírám zkušenosti z druhé ligy a posunu se dopředu jak po fotbalové, tak i po lidské stránce.
V neděli 13. března hrajete v Táboře s Vyškovem. Jak kvalitní výkon bude třeba podat, aby body zůstaly doma?
Musíme do zápasu hlavně dobře vstoupit a bojovat podobně a ještě víc jako ve druhé půli proti Vlašimi. Pak nemám strach, že bychom neuspěli!
