Jistebnice bude na jaře bojovat i za postiženou Petrušku

Podzim vedete s náskokem čtyř bodů. Toužíte po postupu?
Ano, netajíme se tím a je to náš cíl. Celý tým, včetně realizačního, pro to dělá maximum. Víme co chceme. Jsme si samozřejmě vědomi, že nám nikdo ze soupeřů nedá nic zadarmo a musíme se na to připravit. Tým je zdravě sebevědomý, do všeho jdeme s nadšením i pokorou. Bude to ještě velmi náročné, to víme.

Kdo bude vaším největším konkurentem v zápolení o místenku v A třídě?
Určitě Mladá Vožice, tlačí se na nás ale i další týmy, jako je Sepekov, ambiciózní Hradiště, ale samozřejmě i Milevsko. Své poslední slovo jistě neřekly jak Chotoviny, tak ani Planá nad Lužnicí.

Máte nejlepší útok i obranu. Jinak tedy panuje v Jistebnici spokojenost?
No relativně. V trénincích se snažíme od doby, kdy zde trénuji, připravit na vyšší soutěž, a to jak zátěží, přístupem, systémem či stylem hry. Nebylo vždy vše růžové, třeba zrovna utkání ve Vožici. To se nám vůbec nepovedlo. Pozitivní je ale obrovský náboj, chuť, poctivost a pracovitost celého týmu. To jsou velmi dobré předpoklady do budoucna.

O koho se mužstvo opírá? Ještě nedávno tu válel nestor Michal Sokolt.
Celý tým si myslím je dobře poskládaný. Od dravého mládí až po zkušené pardály, včetně Michala samozřejmě. Oboje dává týmu ten správný směr a nadšeni. Jeden tým, jedna duše.

Dlouho jste trénoval mládež v Táborsku. Odchod po dlouholetých službách prý nebyl zrovna důstojný?
Já se moc omlouvám, ale už se k tomu nechci vůbec vracet. Nebyl důstojný, byl takový nijaký, ale vzpomínky na všechny ty hráče, kolegy, zápasy a dobrý pocit mi nikdo vzít nemůže. Jsem vždy loajální a na nikoho se nezlobim. Jsem rád, že jsem před léty tu šanci dostal a nelituji jediného dne. Nyní jsem opět šťastný, mám opět kolem sebe báječné, charakterní a pracovité lidi, máme vizi a nemáme problém si cokoliv otevřeně říci. Vše je naprosto zdravé, čisté, euforické. Fotbal je obrovská zábava.

Časově jste vytížený, zároveň trénujete Mezno v okresním přeboru. Jak to všechno stíháte a kdo má přednost, když se zápasy kryjí?
Byl jsem zvyklý nějakých sedmnáct let trénovat denně včetně víkendů. Nyní mám dokonce dva dny ze sedmi volné, byť se to zdá neuvěřitelné (smích). Kluci z Mezna mne oslovili a já jim rád vyšel vstříc. I v Mezně je velké nadšení pro fotbal a vše nás hodně baví. Fotbal je opravdu velká zábava. Dle dohody klubů má přednost Jistebnice a je to i logické. Mám naštěstí velmi tolerantní domácí rodinné zázemí, jinak by to opravdu nešlo dělat naplno. Já jsem za to vděčný a moc za to děkuji.

Jaký program jste připravil Jistebnici přes zimu?
Naprostá klasika. Nedávno někde psal kontroverzní a svérázný pan Csaplár, že jeho tým v zimní přípravě neuběhne více jak padesát metrů v kuse. Jsem léta tvrdošíjným zastáncem toho, že se kondice dá dělat dobře a kvalitně s míčem u nohy. Něco máme již samozřejmě naběhané, zahájili jsme přípravu 10. ledna a kombinujeme halu, kopce kolem Jistebnice a umělku. Někdy to holt trochu bolí, tedy hlavně na začátku přípravy. Všichni ví, jak dlouho se ze zimy těží. Čekají nás přípravná utkání s týmy z vyšších soutěží a už se těšíme na začátek sezóny.

Co dalšího v klubu chystáte?
Strašně moc děkuji za tuto otázku a já toho s dovolením využiji, pokud to nevadí. V klubu 1. FC Jistebnice je velmi zdravé jádro a všem dělá radost dělat radost nejen na hřišti. Zorganizovala se proto pomoc pro jednu místní malou holčičku, která to od narození nemá vůbec jednoduché, byť je to obrovská bojovnice. Jak jsem měl i já možnost osobně tuto báječnou rodinu poznat, tak bylo všem jasné, že se jí pomůže. S velkým zaujetím se do toho všichni pustili a výsledkem je v úterý 25. ledna spuštěná “sbírka pro Petrušku” a já se s dovolením touto cestou přimlouvám a požádám velkou fotbalovou skupinu, kterým není lhostejný zdravotní boj malé holčičky, o jakoukoliv finanční pomoc. Vše o ní je popsané ve vydaném bulletinu. Na konci soutěže, po posledním domácím utkání by jsme jí rádi předali, respektive rodičům, výsledek společné pomoci za účasti všech zainteresovaných. Pomůže ji každá koruna. Ty náklady, co neuhradí pojišťovna, jsou opravdu veliké, až nadlidské. Moc za ní děkuji.

Budete do jara shánět posily?
Jdeme v plné palbě místních kluků. Je nás devatenáct a dle mého má tým na vyšší soutěž i bez posil. Samozřejmě víme, že budeme muset do budoucna malinko tým doplnit, ale není to asi nyní na stole. Posila by mimo jiné musela sednout kabině, tomu se pak samozřejmě nebráníme. Každý má dveře otevřené, nejsme žádní fouňové a primadony. Naopak.

Takže jaro by mělo vyústit v postupové oslavy?
Jak jsem říkal, jdeme všichni za tím a děláme všichni pro to dost měsíců maximum. Žije tím spousta lidí, od vedení města, vedení klubu, přes skvělé sponzory, samozřejmě fanoušci, až po obsluhu na hřišti v občerstvení. Hraje se ještě o obrovskou porci bodů, čeká nás náročný čas po všech stránkách. Jak fyzicky, tak mentálně, abychom ustáli ten tlak, který jsme si sami na sebe připravili. Budeme připraveni a těšíme se.

Jakou úroveň má samotná soutěž? Určitě si všímáte rozdílů mezi týmy, které poctivě trénují a naopak.
Rozdíl mezi prvním a sedmým místem je pouze dvanáct bodů, to je vizitka vyrovnanosti skupiny. Dokáží být hodně nepříjemné i týmy ze spodní části tabulky a není nouze o překvapení. Samozřejmě je někdy vidět, když se nějaký tým potýká s menším počtem hráčů, ti to pak mají s tím čelem tabulky trochu těžší. Každé utkání začíná na nulách.