Jakub Říský: Tak rychlý obrat po přestávce jsem nečekal

Zdá se, že týnská Olympie je vaším oblíbeným soupeřem. Vloni jste jí nasázel hattrick a nyní jste jí dal dva góly, přičemž oba poslední duely Osek vyhrál...
Už to tak vypadá. S Týnem jsme kvůli koronaviru stihli odehrát pouhé dva zápasy, od té doby co postoupil do krajského přeboru, a mně se podařilo dát mu v nich dohromady pět branek. Takže se mi proti němu asi opravdu daří.

V poločase jste o gól prohrávali, co jste si řekli v kabině, že jste do druhé půle tak vlétli a vám osobně se podařilo obrátit zápas během úvodních deseti minut?
Týn v první půli dobře bránil a spoléhal na brejkové situace. Gól nám dal ze standardky. My jsme moc šancí neměli, kromě jedné, kdy brácha trefil spojnici břevna a tyče. O přestávce jsme si řekli, že budeme muset začít víc běhat, protože samo to nepůjde. Nečekal jsem však, že se nám to podaří obrátit už tak brzy po přestávce. Ale povedlo se a za tři body jsme rádi.

Už v druhém utkání po sobě vám chyběl trenér Mráz. Z jakého důvodu?
Trenér Mráz je kvůli covidu v karanténě, takže ho zastupoval asistent Roman Malý.

Dle výsledků ankety Deníku jste se stal nejpopulárnějším fotbalistou na Strakonicku. Čím jste si takovou popularitu vysloužil?
Poslední sezona, byť neúplná, se mi docela povedla, v kraji jsem byl nejlepším střelcem a fanoušci to ocenili.

Jenom kvůli tomu, že jste dával góly?
Nevím, čím ještě by to mohlo být (smích). Je fakt, že do hlasování se zapojilo hodně lidí. Hlasy mi dala určitě rodina, potom taky kamarádi a zřejmě i spoluhráči. Když se to sečetlo, tak jsem jich měl nejvíc. Potěšilo mě to.

Trénujete stále přes týden malé děti ve Spartě?
Je to taková sparťanská školička. Jedná se o děti od tří do šesti let a trénujeme jednou týdně v hale. Talentované děti se dostanou do akademie Sparty, kde si je vybírají trenéři přípravek.

Říkáte, že se jim věnujete jednou týdně. To tedy zřejmě není vaše zaměstnání...
To ne, já jsem jinak učitelem na základní škole v Modřanech a učím převážně tělocvik. Trénování dětí mám navíc.

V krajském přeboru vás čeká ještě jedno kolo, mohl byste už nyní zhodnotit podzim?
Začátek nám nevyšel, především pak úvodní duel s Prachaticemi. V letní přípravě se nám dařilo, všechny zápasy jsme vyhráli, ale v soutěži bylo všechno jinak a Prachatice na nás byly dobře připravené. Postupně jsme se ale zvedli a zaznamenali šňůru sedmi utkání bez porážky. Zvládli jsme duely s Táborskem, které proti nám nastoupilo s pěti hráči z áčka, a se silným Olešníkem. Díky tomu jsme se vyhoupli do popředí tabulky. Pokud zůstaneme po posledním utkání tam kde jsme, budeme spokojení.

Hrajete na půdě předposledního Sezimova Ústí, které má na kontě jen tři body. Předpokládám, že nic jiného než výhru neberete...
To bychom byli rádi, jenže poslední dva zápasy se nám tam vůbec nepovedly a oba jsme u nich prohráli. Proto musíme k utkání přistoupit s pokorou a s vědomím, že soupeř se sám neporazí. Musíme předvést daleko lepší výkon než před týdnem v Třeboni. Snad to zlomíme a uděláme si dobrou náladu před dokopnou.

Na začátku rozhovoru jste zmínil vašeho bratra Davida. Hrajete spolu v jednom týmu už od dětství?
My jsme oba odchovanci blatenského fotbalu. V dorosteneckém věku jsem odešel do Strakonic a brácha do Bělčic. Oba jsme pak vystřídali několik klubů a potkali se až v Oseku. Mně oslovil před pěti lety trenér Voříšek a David přišel do Oseku před dvěma roky. Předtím jsme si spolu krátce zahráli krajský přebor ještě v Sedlici.