Poctivě jsme bránili a po standardce dali vítězný gól, říká hrdina zápasu Antonín Rampa

V jihočeském krajském přeboru jste novou tváří. Můžete se v kostce představit jihočeským fanouškům?
S fotbalem jsem začal v šesti letech v Sokole Narysov, odkud jsem se ve třinácti přesunul do tehdejší Marily Příbram, současného 1. FK Příbram. Tam jsem byl deset roků. Poté jsem přestoupil do FK Hořovicko, kde jsem strávil šest let, a pak jsem působil ještě dva roky ve Spartaku Příbram.

Na jakém postu jste nejčastěji nastupoval?
Kromě brankáře jsem vyzkoušel snad všechny posty, nejčastěji jsem ale hrál středního záložníka nebo stopera.

Se současným spoluhráčem Jiřím Hrbáčem jste se prý potkal již během vašeho působení v Hořovicích, kde vás trénoval Jan Berger. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Jirka Hrbáč ještě společně s Romanem Pivoňkou přišli do Hořovic z Písku ve stejné době jako já a prakticky okamžitě jsme si lidsky sedli. Myslím, že i na hřišti nám to dobře fungovalo. Tenkrát se nám hodně dařilo, mám pocit, že za polovinu sezony jsme prohráli snad jen jeden zápas a povedlo se nám divizi v Hořovicích zachránit. A z pana Bergera jsem měl velký respekt, musím říct. Ukázal se ale jako skvělý chlap, moc rád na to období vzpomínám. Tehdejší parta byla asi ta nejlepší, jakou jsem ve fotbale zažil. Ještě teď se s kamarády z Hořovic minimálně jednou za rok scházíme na pivo.

Co vás přilákalo právě na Rudolfov?
To je jasné, Jirka Hrbáč.

Pokud vím, pocházíte z Příbrami. Dojíždíte, nebo jste se do jižních Čech přestěhoval?
Manželka je z Budějovic a momentálně tu bydlíme.

Takže skloubit tréninky, zápasy, zaměstnání a rodinu není až tak složité?
Zase tak jednoduché to není, protože za prací dojíždím do Prahy. Žena je ale naštěstí tolerantní, takže mě na fotbal pouští. I tak ale z pracovních důvodů hodně tréninků i zápasů vynechám. Na Rudolfově už s tím počítají, že nebudu chodit úplně pravidelně.

Jaké máte prozatím dojmy z rudolfovského angažmá?
Zatím výborné, na nic si nemůžu stěžovat.

Českokrumlovský David Růžička v jednom z předchozích rozhovorů tušil, že právě v Rudolfově může Slavoj čekat velmi těžké utkání, které může dopadnout jakkoliv. Jeho obavy se naplnily. Přitom do té doby byl Krumlov suverénní.  Proč myslíte, že zrovna z Rudolfova měl takový respekt?
Možná kvůli některým dobrým výsledkům, které jsme uhráli na začátku soutěže. Ale hlavně měl asi obavy z našeho menšího hřiště, které prý u soupeřů není moc oblíbené.

Čím jste Český Krumlov přehráli?
Nevím, jestli se dá říct, že jsme ho přehráli, protože Slavoj byl skoro celý zápas lepší. Ke konci nás už vyloženě mačkal. My jsme však poctivě bránili a po standardce se nám podařilo dát gól. Měli jsme samozřejmě i trochu štěstí. Krumlov má opravdu dobrý tým.

Jste prvními přemožiteli krumlovského lídra v této sezoně. Byla náležitá oslava?
Bohužel jsem musel v neděli do služby, takže jsem si dal jen jedno pivko a šel jsem domů. Ale co jsem slyšel, tak někteří to oslavili opravdu kvalitně.

Jaká je vaše role v týmu Rudolfova?
Vzhledem k tomu, že jsem kvůli zranění dva roky prakticky nic nedělal a před začátkem sezony absolvoval pouze jeden trénink, počítal jsem s tím, že budu nastupovat vždy jen na pár minut. Situace se ale po třech kolech vyvinula tak, že nám chybělo hodně hráčů a hrál tedy každý, kdo přišel na zápas. Moje fyzička je bohužel po dvouletém nicnedělání tragická. Prvních deset minut ještě po hřišti aspoň pobíhám, ale zbytek zápasu je to z mé strany spíš takové ťapkání.

Kam to chcete s mužstvem v této sezoně dotáhnout?
Budeme se samozřejmě snažit pohybovat v tabulce co nejvýš, ale spokojení budeme i s klidným středem. Hlavně, abychom neměli starosti se záchranou.