Karel Hora: Fotbal děláme především pro radost
České Budějovice - Známý fotbalový rozhodčí Karel Hora slaví v těchto dnech sedmdesáté šesté narozeniny. Fotbal se stal jeho celoživotní vášní. Během své kariéry pískal krajský přebor, divizi a dnes se angažuje v okresním fotbale na Českobudějovicku. Zkušený sudí je rovněž členem výkonného výboru okresního fotbalového svazu a v rozhovoru nechal nás nahlédnout pod pokličku rozhodcovského řemesla. V dalším volebním období již Karel Hora na funkce kandidovat nebude. „Je na čase přenechat to mladším,“ říká šéf minulé Komise rozhodčích. Fotbalem se však hodlá bavit nadále.
Můžete přiblížit vaši aktivní fotbalovou kariéru?
Po vojně jsem hrál za Nemanice. Vydržel jsem tam patnáct let až do svých pětatřiceti. Hráli jsme I. A třídu.
Kdy jste se vydal na rozhodcovskou dráhu?
Pískat jsem začal hned po té, co jsem skončil s aktivním fotbalem. To bylo v roce 1976. V tomto roce jsem se dostal také do komise rozhodčích a jsem v ní až dodnes.
Jaké soutěže jste během vaší kariéry pískal?
Pískal jsem jako hlavní rozhodčí krajský přebor a ještě jsem chodil na lajnu do divize. V kraji jsem dělal rozhodčího do svých dvaašedesáti let a pak jsem šel pískat do okresních soutěží.
Velice aktivní jste i mimo zelený trávník. Na okresním svazu prý trávíte téměř každý den...
V minulém volebním období jsem byl stoprocentním počtem hlasů zvolen do výkonného výboru. V soutěžním období studujeme zápisy z utkání a zabýváme se chybami rozhodčích. Je pravda, že této práci se věnuji skoro denně.
Věnujete se rovněž náboru a výchově nových rozhodčích?
V současné době pracujeme s pětadvaceti rozhodčími. Obsazujeme každý týden devatenáct dospělých a devatenáct mládežnických utkání a k tomu je ještě posíláme do I. B třídy. Každý týden se to týká čtyř sudích. Všichni rozhodčí jsou tedy plně vytížení.
Obecně je problém přitáhnout mladé lidi k fotbalu a ke sportování vůbec. Platí to i o rozhodčích?
Bohužel ano. Noví rozhodčí začínají u žáků, často jim to ale znechutí rodiče. Po dvou odpískaných zápasech skončí s tím, že nemají potřebu, aby jim někdo nadával. Nebo se ptají, za jak dlouho budou pískat první ligu. Když jim ukážete tu tlustou bichli s pravidly, kterou musí nastudovat, hodně z těch začátečníků rovněž ztratí zájem (směje se). Akce s názvem Pískej fotbal nám teď ale přinesla dvacet nových adeptů. To by mohl být dostatečný počet, kvůli covidu jsme však museli odložit jejich školení, které se koná dvakrát do roka. Musíme počkat na příhodnější dobu.
Co nové adepty může motivovat?
Především je to musí bavit, protože kvůli penězům to neděláme. Každopádně však dostanou proplacený cesťák a pak dostávají paušál, jehož výše je odvislá od soutěže. Žákovské soutěže nejsou pro rozhodčího zrovna atraktivní. Dostanou sto padesát korun a navíc se zápasy hrají většinou ve všední den. To je ale celorepublikový problém, to se netýká pouze našeho okresu.
Časté téma pro získání nových tváří mezi sudími také je fakt, jak jsou rozhodčí vnímáni hráči, funkcionáři či fanoušci, je to tak?
Samozřejmě je to někdy komplikované. Jako rozhodčí jsme na hřištích kolikrát i lidsky dehonestováni a za každou chybou je viděn úmysl či nějaký záměr. Každý by si měl uvědomit, že i rozhodčí, stejně jako hráč, může udělat chybu. Ale je i spousta objektivních hráčů a funkcionářů, kteří i chybu pochopí a rozhodčího naopak podpoří. Podle mého názoru by neměl být na všechny rozhodčí vyvíjen jen tlak a nasazován cejch zla. Takto do fotbalového hnutí noví zájemci těžko přijdou. Také jsem slyšel, že by někdo chtěl zavést jakési známkování rozhodčích ze strany klubů. To mi přijde naprosto absurdní. Na základě čeho by byl rozhodčí mužstvem hodnocen, na základě výhry či prohry, nebo vzájemných sympatií? Bez znalosti fotbalových pravidel? Spíš by to mohl být další důvod, aby současní rozhodčí raději ukončili činnost, což mi i někteří naznačili. Nelze rozhodčí na okresní úrovni pouze pranýřovat, ale měli bychom jim pomáhat vytvořit přátelské prostředí, ve kterém se budou dobře cítit.
Za okny se probouzí jaro, soutěže se ale nehrají. Jak to doléhá na vás?
Fotbal mi chybí tak jako každému. Rozhodčí mi často volají a jsou také nedočkaví. Je potěšitelné, že se snaží sami udržovat v dobré fyzické kondici, kterou budou potřebovat.
To je další věc, fyzická kondice. Umožňuje vám stále chodit na hřiště a pískat zápasy?
To víte, na hřiště chodím pískat stále. Náročné to je, ale je to můj koníček. Pořád chci být mezi mladými.
Je nějaké utkání, na které nezapomenete?
Bylo jich dost. Zejména taková ta místní derby. Třeba duely mezi Nemanicemi a Hrdějovicemi byly vždy ostře sledované. Bylo to skoro jak pražské derby mezi Spartou a Slavií (úsměv). Moc jsem neměl rád, když jsme pak seděli po zápase u piva a někteří starší fanoušci vykládali, jak oni to dělali lépe a že ta současná generace už to neumí tak jako ta dřívější. Vždycky jsem doufal, že nebudu taky takový, poněvadž si myslím, že každý se to snaží dělat jak nejlépe umí. Podle mě to platí v každé době.
Máte nějaké osobní přání ke svým narozeninám?
Osobní přání nemám, snad jen to zdraví aby trošku sloužilo. Fotbalu, jako takovému, bych přál, aby opadly všechny ty negativní emoce okolo a fotbalem jsme se zase začali především bavit. Děláme to přece pro radost.
