Retro: VTJ Tábor válela ve Vietnamu
Otázka zní takto - kdo z našich fotbalistů měl možnost zahrát si soutěžní utkání ve Vietnamu, a to před zraky pětatřiceti tisícovek diváků? Tuhle šanci dostali v prosinci 1984 hráči tehdejší VTJ Tábor. Ti totiž byli pověřeni reprezentací Československa na mistrovství spřátelených armád, které se konalo v daleké exotické asijské zemi.
Pro táborské vojáky to byla čest – armáda tehdy mohla poslat do Vietnamu prvoligovou Duklu Praha, nebo také prvoligovou Duklu Banská Bystrica, obě tato mužstva patřila do horní poloviny naší nejvyšší soutěže. Ale příležitost dostali druholigoví mladíci od Jordánu. To pro výborné výkony ve druhé lize.
Kádr plný budoucích ligistů
Podívejme se na kádr mužstva, které odletělo do Vietnamu, aniž by tušilo, co ho čeká a jakou kvalitu budou mít soupeřící týmy. Jak potvrdí pamětníci - velká většina z táborských vojáků pak po návratu do civilu hrála v různých civilních klubech v Čechách, na Moravě i na Slovensku první ligu. Brankář Jan Musil a v poli Alexander Comisso, Petr Čuhel, Ján Harbulák, Radim a Bohuš Kelerové, Tibor Szaban, Petr Vrabec, Petr Podaný, Pavel Dlouhý, Miroslav Fabian či Václav Smoček.
Je potřeba dodat, že Dukla Praha dodala do Tábora, ovšem jen pro vietnamský zájezd, dva mladé fotbalisty, kteří na Julisce vykonávali povinnou vojenskou službu – Milana Luhového a Bohuše Vígera. A také zkušeného maséra Jana Borovana.
Trenérem mužstva VTJ byl podplukovník Jaroslav Kozačka, pozdější šéf Dukly Praha, technickým vedoucím podplukovník Jindřich Nejezchleba.
Uhonili je sprinteři a vytrvalci
Zmíněný podplukovník (později plukovník) Jindřich Nejezchleba, dnes už bohužel zesnulý, autorovi tohoto textu před časem poskytl několik svých postřehů.
„První zápas jsme sehráli v Haiphongu, do hlediště přišlo třicet tisíc diváků a naším soupeřem byl výběr Mosambiku. Měli jsme od první minuty pocit, že proti nám stojí nejen obstojní fotbalisti, ale především atleti. Sprinteři a také vytrvalci. Doslova naše kluky uhonili, prohráli jsme dost nečekaně na úvod turnaje 0:1,“ vzpomínal Jindřich Nejezchleba.
Před televizními kamerami
V Hanoji bylo na náš zápas s výběrem tehdejší NDR zvědavo dokonce pětatřicet tisíc fanoušků fotbalu. „A co víc, ten zápas přenášela i vietnamská televize a kluci před jejími kamerami východní Němce smetli poměrem 5:2. Hned nato jsme vyhráli nad Laosem 3:1,“ upřesnil Nejezchleba.
Pak ovšem přišla druhá porážka, s výběrem Sovětského svazu, poměrem 0:3. „Ten reprezentoval prvoligový SKA Karpaty Lvov a byl lepší. Vyhrál zaslouženě. Bohužel, v dalším kole jsme podlehli Maďarům 0:1 a bylo po nadějích na medailové umístění,“ dodal k tomu tehdejší technický vedoucí VTJ Tábor.
Sedm kulí na závěr
Zbýval už jen jeden turnajový mač, s Kubou. Soupeře z Karibiku vojáci z českého jihu smetli 7:0 a skončili v pořadí mezi třinácti mužstvy šestí. K tomu Nejezchleba: „Vlastně už o nic nešlo, a přece do hlediště stadionu přišlo zase třicet tisíc natěšených fandů fotbalu… Neskutečné!“
Dva přemožitelé našeho mužstva – Sověti a Maďaři – se utkali ve finále. Mistrovství vyhrál výběr maďarské armády, po remíze 1:1 se prodlužovalo a nakonec se kopaly penalty. Ty zvládli borci od Dunaje poměrem 4:3.
Vzpomínky na celý život
A opět Jindřich Nejezchleba: „Turnaj skončil, ale nás čekala ještě série přátelských utkání. Kluci si to užili, všechno vyhráli. Podívali jsme se – kromě už zmíněných měst – taky do Vinhu, Thai Binhu i Saigonu, tedy Ho Či Minova města. Celkově jsme v letadlech nalétali 31 900 kilometrů a v autobusech najezdili 2 158 kilometrů. Na to se nedá zapomenout…“
Moravští vrabci s nožičkami a zobáčky
Závěrem úsměvná historka. Bylo to opravdu tak? Tohle se po návratu výpravy v Táboře vyprávělo… Místní průvodce našich fotbalistů ve Vietnamu mluvil dobře rusky. Před odletem VTJ do vlasti vyřídil vzkaz od organizátorů zájezdu – co by si Čechoslováci přáli na rozloučenou k obědu? A kdosi pravil jen tak na půl úst: „Pořád samá rýže… Takhle moravští vrabci, a pořádně vypečení!“
Vrabec se rusky řekne „voroběj“… A překladatel přeložil. Ráno, k úžasu našich fotbalistů i realizačního týmu, nastoupila četa vietnamských vojáků s bambusovými holemi a sítěmi. V parku pak urputně a bez ustání bušila do kmenů stromů. Vysílení vrabci padali do sítí.
Na talířích pak byli, i se zobáčky a nožičkami, opravdu pořádně vypečení. Prý podle přání. Ochutnal však údajně jen jediný z Čechoslováků, nejmenovaná budoucí opora jednoho slovenského ligového klubu. Ostatní zdvořile odmítli. K údivu hostitelů. Proč? Vždyť si přece přátelé ze střední Evropy výslovně přáli „voroběje“, a pořádně vypečené…
