Chotovinský kanonýr Bondarev si jel zahrát fotbal na Ukrajinu
Chotoviny - Nejlepším střelcem Sokola Chotoviny (I. B třída) je několik sezon Volodymyr Bondarev. Amatérské soutěže se ale nehrají a kanonýr bez míče trpí. Když tedy nedávno dostal pozvání od kamaráda z rodné Ukrajiny, neváhal ani minutu a na otočku si odjel zahrát proti tamnímu prvoligovému týmu FK Lvov.
Jak se to stalo, že jsi odjel k přípravě na Ukrajinu?
Zavolal mi jeden starý kamarád, že mají super přátelák proti týmu první ukrajinské ligy a jestli si nechci přijet zahrát. Neváhal jsem ani minutu, fotbal miluju a čas ani peníze u fotbalu neřeším. Sedl jsem do auta a jel 900 kilometrů. Zahrál jsem si, navštívil mamku a příbuzné, přespal a ráno zase 900 kilometrů domů. Měl jsem dokument s negativním testem, ale ani ho vidět nechtěli, projel jsem Slovensko i Ukrajinu bez problémů.
Za koho a proti komu jsi to vlastně hrál?
Hrál jsem za FC Ternovo, to je tým asi na úrovni I. A třídy, kde jsem taky kdysi něco odkopal. Na Zakarpatsku měli zrovna týdenní soustředění fotbalisté FK Lvov a hledali soupeře. Tak oslovili i kluky z Ternova, pro které to byla historická událost. Asi jako kdyby Chotoviny hrály proti nějakému klubu z první ligy. Před námi dostaly jiné týmy 7 a 11 gólů, tak jsme měli taky obavy, ale prohráli jsme jen 1:5. Lvov byl někde jinde, běhali jsme spíš jako pejsci za kuličkou, ale zážitek super. Lvov se s námi pak vyfotil a hned po zápase odletěl na další soustředění do Turecka.
Jak jsi si zahrál a na jakém postu?
Hrálo se na umělce, trenér měl postavil doprostřed zálohy hned za útočníky, něco jako v Chotovinách. Ale bylo nás hodně a každý si chtěl proti zvučnému soupeři zahrát. Takže jsem byl na hřišti asi 40 minut. Ale i tak paráda. Snažil jsem se něco vymyslet, měl jsem tam dvě tři pěkné kolmice na útočníky, pak super kličku, kdy jsem obelstil dva hráče.
Zápas a tréninky určitě chybí nejen tobě. Jak se udržuješ?
Hodně se snažím běhat doma na páse, ale chystám se začít běhat i venku. Pak cvičím v posilovně a taky honím míč, ale hlavně s malým synem. Doma si kopeme skoro každý večer. Málem už jsme rozbili lustr.
A jak to synkovi jde? Bude po tobě?
Má obrovskou chuť a míč ho baví, což je skvělé. Furt si doma kope a chce si hrát i se mnou, minule přišel dokonce o půlnoci, že nemůže usnout a musíme jít kopat. Tak jsme na chvíli šli (smích). Ještě je brzy, ale vidím, že má cit na míč, tak uvidíme. Pokud mu to půjde, určitě ho budu podporovat, aby to někam dotáhl, hlavně dál než táta (smích).
