Reprezentant Alex Král vzpomíná na Chotoviny a jeho táta chválí občerstvení

Alexi, díky za tvůj čas. Tak jak, vzpomeneš si ještě na turnaje u nás v Chotovinách?
Vzhledem k tomu, že když jsem byl v přípravce, později v žácích a potom v dorostu, můžu říct, že jsem absolvoval turnajů desítky a možná i více. Vzpomínám si, že každý víkend jsme byli někde. Na podzim a na jaře se hrála liga a v zimě a létě jsme jezdili na turnaje. Spoustu z nich jsme si dokonce zařizovali sami, přesněji rodiče, včetně mého táty. Pro nás to byly skvělé zážitky a máme opravdu spoustu medailí, ocenění a vzpomínek! Začínal jsem s fotbalem v Moravské Slavii Brno, potom jsem byl ve Zbrojovce Brno a později ve Slavii Praha, takže jsem projel s fotbalem opravdu celou republiku a víkendy strávil po turnajích. Stejně tak si i docela dobře pamatuji na turnaj v Chotovinách.

Bylo to pro vás zpestření vyrazit někam mimo Prahu?
V té době člověk neměl skoro žádné povinnosti, nemusel na nic myslet a měl spoustu energie a chuti. Nikdy jsem nebyl ten typ, co by zůstal o víkendu doma a koukal na televizi, takže jsem byl strašně rád za to, že jsme opravdu každý víkend byli někde a nezáleželo kde. Spousty těch turnajů se nám podařilo vyhrát a o to větší chuť jsme vždy měli jet na další!

Byli jste u nás spokojení? Překvapilo Slavii něco?
Turnaj v Chotovinách se pořádal v létě, kdy bylo hezké počasí a o to příjemnější to bylo. Jako malý jsem ale nic jiného než fotbal nevnímal, a proto je těžké říct něco k organizaci a ke hřištím. Ale nepamatuji si, že by bylo něco v nepořádku a i co se týče hřiště, bylo kvalitní a nachystané. Dokonce i můj táta, který si vždy rád na turnaji dal klobásku nebo kousek masa, catering v Chotovinách moc chválil (smích).

První léto přijelo Dynamo ČB, pak Táborsko. Ve finále jste ale vždy hráli se Spartou. Pamatuješ ještě ta derby?
Každý zápas proti Spartě je speciální. I přesto, že jsme byli mladí, tak rivalita na hřišti byla. Už tehdy jsme v tom měli emoce, v dobrém slova smyslu, a každý zápas proti Spartě měl speciální náboj. Zvlášť když jsme se potkali na nějakém turnaji a ještě k tomu ve finále.

Teď válíš v Rusku. Jsi tam spokojený?
Momentálně jsem ve Spartaku Moskva a po roce můžu říct, že to byl extrémně důležitý a správný krok v mé kariéře. Posunul jsem se z Česka do lepší ligy a i přesto, že hned po mém příchodu skončil trenér, který si mě tam přivedl, ustál jsem to a pokud budu pokračovat v těch výkonech jako do teď, budu si svoji pozici pořád víc a víc upevňovat. I co se týká reprezentace, tak se nám podařilo postoupit na EURO, podařilo se nám i přes všechny komplikace s koronavirem postoupit do Áčkové skupiny Ligy Národů mezi elitu a ve všech důležitých zápasech jsem měl maximální vytížení. Takže co se týče fotbalu jsem maximálně spokojený se vším. A jsem rád, že jsem v klubu, ve kterém můžu růst a i sám vidět určitý progres a zároveň i spoustu věcí, na kterých je potřeba dál pracovat! Co se týče osobního života, tak je pro mě nejhezčí, že si můžu plnit svoje sny a také plnit sny svým nejbližším! A zároveň dělat co mě baví a naplňuje.

Co ruština a další věci kolem?
Co se týče ruštiny, tak ovládám základy, dokážu se bavit i se spoluhráči, kteří mluví jenom rusky. Hodně mi pomohlo i to, že jsem dobře zapadl do kabiny a pokaždé když byla možnost někam s nimi jít, tak jsem šel a za pochodu jsem se naučil to co potřebuji.
Minulý rok byl hodně fyzicky náročný. I když se liga přerušila, tak se člověk musel pořád udržovat. Já jsem navíc tu pauzu měsíc a půl, kdy byla ruská liga přerušená, využil maximálně. Jel jsem se svými trenéry a agentem tady v Česku v režimu dvoufázových tréninků posilovna/hřiště a hrozně mi to pomohlo. V létě potom skončila sezóna a hned za týden začala nová, takže jsem byl úplně bez dovolené, a proto se těším, že si teď v pauze pořádně odpočinu.