Vladan Vršecký: V Ottawě jsem velice spokojený

Při dnešní situaci se Vás nemůžu nezeptat jaká je v Kanadě situace ohledně Covid-19?
Musím říct, že kdybych nečetl noviny, tak to nijak nepociťuji. Na ulicích je pořád stejně rušno, v centru chodí lidé na procházky a užívají posledních teplých dní. A co se týče našeho klubu, tak mi přijde, že máme více hráčů než obvykle.

Jaký je život v Ottawě, hlavním městě Kanady.
Já jsem v Kanadě a speciálně v Ottawě velice spokojený. Našel jsem krásné místo pro život. Kolem města je spousta přírody, kam můžete vyrazit na výlet, a v centru spousta příležitostí. Ve městě žije milion lidí, ale je rozlehlé na velkém prostoru, takže je zde minimum dopravních zácp. Být v koloně celý den jako v Torontu bych nemohl. Navíc je tu vysoká životní úroveň, protože lidé v Ottawě většinou pracují ve státní sféře, což znamená velice solidní finanční ohodnocení.

V Kanadě budete už téměř sedm let, jak jste na tom s jazyky.
Musím říct, že anglicky mluvím poměrně dobře. Všichni, co vyjeli pracovat za hranice, ví, jak jsou začátky složité, ale na druhou stranu ten jazyk slyšíte na každém kroku, a to všechno hodně urychlí. Další zvláštnost je, že Ottawa je na hranici dvou provincií. Quebec a Ontario. V praxi to znamená, že 95 procent lidí mluví dvěma jazyky. Anglicky a francouzsky. Já jsem samozřejmě v té pěti procentní menšině, ale musím se pochlubit, že už i moje francouzština se lepší. Vždycky mě rozesměje, když slyším kolem sebe lidi, co si povídají a jeden člověk mluví anglicky a druhý mu francouzsky odpovídá. To si myslím, že je světová rarita.

Znají v Kanadě Českou republiku a naše sportovce?
U nás v klubu znají Českou republiku velice dobře (smích). Náš klub, dá se říct, je na půl český. Já a náš generální ředitel jsme Češi. Loni jsme navíc do svých řad vzali dalšího skvělého trenéra Michala Krtka. Naši hráči znají i spoustu českých slovíček, takže když Michal přišel na trénink, byl překvapený, když na něj spustili česky. Jinak samozřejmě znají české hokejisty a i některé fotbalisty. Hlavně ty, co hrají v zahraničí.

Také zřejmě pomůže, že jezdíte do Čech na vyhlášený turnaj Magic Cup Šumava.
Je to tak. Kanaďanům se tento turnaj moc libí a vždy se na něj naši hráči moc těší, i když jsme tam zatím výsledkově moc díru do světa neudali. I tak věřím, že to se brzy změní a budeme hrát o vyšší pozice.

Jaká je vaše pozice v klubu?
Oficiálně jsem technický ředitel klubu. V praxi bych to spíše nazval šéftrenérem. Mám na starosti všechno kolem hřiště. Trenéry v klubu a jejich vyhledávání. Dále pak nastavovaní koncepce a nových trendů ve fotbale. Jsem také hlavním trenérem chlapeckých týmů U13, U14, U15 a U17. V neposlední řadě mám na starosti komunikaci s ostatními týmy a vytváření programu pro ně. Navíc již dva roky spolupracujeme s MLS klubem Toronto FC, kam posíláme naše nejtalentovanější hráče, kteří mají potenciál hrát za tento klub. Mám tedy ve spolupráci s naším generálním ředitelem Pavlem Čančurou komunikaci mezi kluby.

Řeknete nám tedy více o vašem klubu.
Náš klub má zhruba 2500 hráčů od nejmenších až po týmy starších pánů a žen. My se staráme o organizaci všech hráčů a programů. Na hřišti pak pracujeme hlavně s hráči od 4 do 18 let. Za celou dobu, co tady jsem a sleduji vývoj klubu, tak se udělal neuvěřitelný pokrok díky lidem, kteří pro náš klub pracují. Pamatuji si, jak jsme jezdili na trénink do místního parku, kde byla louka. Rozestavěli jsme tam mety a začali trénovat. Dneska máme tréninkové centrum, kde je 10 travnatých hřišť a jedno s umělou travou. Není to ještě v místních podmínkách ideální, ale brzy se má přistavit ještě nafukovací hala, a to bychom byli už hodně spokojení. Trenéři zde neměli žádnou licenci a byli to většinou rodiče. Dneska i trenéři malých dětí mají vysokou licenci. Vše jde tady raketově vzhůru a je skvělé být toho součástí.

Jak tedy funguje systém s 2500 hráči?
Myslím, že to je něco, co by bylo zajímavé vidět pro každého trenéra. Často slyším, jak trenéři jedou do Chelsea a Juventusu na stáž. Samozřejmě to je důležité sledovat vývoj v těchto klubech, ale i zde by se trenéři naučili spousta dalším věcem. Osvědčilo se nám rozdělit trenéry tak, aby byli zainteresovaní v jiných kategoriích. Hodně trenérů pak zná hráče napříč celým klubem a více jim na klubu záleží. To je pro nás velice důležité.  Například asistent trenéra u prvního týmu je hlavní trenér u B týmu. Naše B týmy mají nastaven stanicový systém, kde se týmy rotují. Tím pádem tento trenér vidí další dvě až tři kategorie navíc. Hlavni trenéři mladších žáků a přípravek jsou součástí starších elitních tréninků, aby měli zpětnou vazbu, na čem musíme zapracovat s hráči už od prvních fotbalových krůčků, a navíc mají šanci se učit od zkušenějších trenérů, kteří mají více zažité klubové principy a hodnoty. Takto vytváříme klubovou kulturu, kde jsou všichni pyšní být naším hráčem, trenérem nebo i rozhodčím.

Pracujete také s moderními technologiemi?
Bez toho už to v dnešním fotbale nejde. Samozřejmě si nahráváme zápasy i tréninky. Díky tomu mají hráči zpětnou vazbu hned po zápase nebo tréninku, jak pracovali na klubových principech. Navíc již přes rok využíváme technologii Playermaker. Tento software ukáže všechny hodnoty, co ukážou vesty s cipy, ale navíc i další technické dovednosti. Například kolik doteků s balonem hráč měl, kolik dal správných přihrávek a kolik špatných anebo jak často použil levou a jak často pravou nohu.

Jaký je dívčí fotbal v Kanadě?
Dívčí fotbal je velice populární. Všechny kluby mají mládežnickou strukturu rovnoměrně rozdělenou mezi ženský a mužský fotbal. Počet hráčů je podobný, i když v poslední době se to začíná obracet spíše na klučičí stranu. Cítím, že konkurence u kluků začíná být mnohem větší. Zde je výhoda v nastavení univerzitního systému, který podporuje sport. Pokud jakýkoli sportovec je talentovaný a dobře nastavený, tak má obrovskou šanci dostat univerzitní stipendium.

A univerzita v Severní Americe není levná záležitost.
To je naprostá pravda. Sport v Americe jako takový je hodně drahý. Rodiče platí programy, jakmile jejich děti dělají první krůčky. To je podle mého názoru jeden s největších rozdílů. Kluby nedostávají dotace, ani sponzoři se zde moc nenosí. Rodiče platí hodně peněz, ale oni to berou jako investici, neboť se jim vše může vrátit v podobě stipendia. Pokud hráč projde klubem, jako jsme my, tak jejich šance, že dostane stipendium, je poměrně vysoká. V loňské sezoně všichni naši hráči ročníku 2002 se dostali na univerzitu nebo collage. Navíc pohyb jako takový je v dnešní době hrozně důležitý a rodiče se snaží ochránit své děti proti obezitě, která je tu vzhledem k místním stravovacím návykům častá.

Alfonso Davies vyhrál Ligu mistrů. Zvedl se proto zájem o fotbal?
To byl pro místní fotbal důležitý moment. Navíc letos v létě přestoupil ottawský odchovanec Jonathan David z Gentu do Lille.  Musí to být motivace pro všechny kanadské fotbalisty! Místní populace je hodně míšená, což je obrovskou výhoda oproti jiným státům. Každý tým je tvořen z hráčů z několika zemí a kultur. Občas si připadám, že trénuji v klubu světové úrovně v tomto ohledu. Je to obrovská životní škola, protože musíte pracovat s hráči, kteří mají jinou mentalitu a jiné zvyky. Jediné, co mi od dětí chybí, je větší motivace a odhodlání ve fotbale něco dokázat! Za těch sedm let jsem viděl spoustu velice zajímavých fotbalistů, ale hodně z nich končí s fotbalem příliš brzy.

Sledujete stále český fotbal? Dynamo, Písek.
Přiznám se, že český fotbal nesleduji, ale přímo z něj vysávám nápady a novinky (smích). Velmi rád konzultuji a porovnávám všechny trenérské metody se svými českými kolegy a zapracovávám ihned do místních podmínek. Samozřejmě také sleduji českou ligu a všechny kluby, ve kterých jsem v minulosti hrál. Jsem velmi rád, že Dynamo mělo skvělou loňskou sezonu, a i dalším jihočeským klubům se dařilo. Tak jak je to momentálně Jihočeském kraji dané, Dynamo v první lize, Táborsko ve druhé a Písek ve třetí je skvělé pro jihočeský fotbal a pro všechny talentované děti, neboť můžou jít postupným vývojem a zviditelnit se v těchto klubech a postupně se dostat do velkého fotbalu. Mám také radost, že strakonický fotbal patří tam, kde si ho pamatuji a lidi kolem klubu dělají vše pro to, aby vychovali další fotbalové osobnosti jako například Zdeněk Křížek, Honza Zušťák, Tomáš Kostka a další.

Na kterého trenéra vzpomínáte nejvíce?
Odpovím politicky, ale i pravdivě. Rád vzpomínám na každého trenéra, který mě v mé kariéře vedl. Každý trenér má něco, co se od něj můžete naučit. V Čechách máme spoustu dobrých trenérů a každému z nich bych doporučil vyrazit do zahraničí, kde nasbírají nové zkušenosti. Mně osobně to strašně otevřelo oči. Zaprvé jsem zjistil, že lidé v České republice se mají opravdu dobře. Za druhé, máme opravdu dobré trenéry, o které by byl ve světě zájem, ale chybí jim lepší jazyková vybavenost.  

Chodíte na jiné sportovní akce v Kanadě?
Sport je můj život. Pokud mi můj rozvrh dovolí nebo se naskytne nějaká příležitost, tak se jdu moc rád podívat na jakýkoli sport. Viděl jsem NHL, MBL a kanadskou ligu amerického fotbalu. Co bych ještě rád viděl, je NBA. Ale věřím, že jakmile budou lidi moci zase chodit na sport, tak to rychle napravím. V Torontu jsem poměrně často a můžu tam vidět místní Raptors. 

Niagarské vodopády jsou kousek, zajedete se tam občas podívat?
Tak jak jsem už řekl na začátku. Kanada je krásná země, a navíc z Ottawy do USA to taky není daleko. Na Floridě jste za tři hodiny letadlem, New York a Boston okolo sedmi autem. Já navíc moc rád cestuji, takže se snažím každý rok někam vyrazit a poznat kus tohoto kontinentu. Když jsem byl mladý, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že budu pracovat v Severní Americe. Ani jsem nebyl velký fanoušek USA a o Kanadě jsem to moc nevěděl. Teď ale musím říct, že jsem si to tu zamiloval a velmi rád vyrážím poznávat další místa. Kanada není jen o niagarských vodopádech, i když se musím přiznat, že jsou krásné a byl jsem tam asi už čtyřikrát.

Neláká vás návrat domů?
Uvidíme, kam mě další kroky povedou. Já mám Česko rád a moc rád se tam vracím. Teď momentálně pracuji zde a jsem tu moc spokojený. Ale kdo ví, možná přijde jednou další výzva a já skončím úplně někde jinde.