Brankář Táborska Matej Slávik: Nuly na mém kontě jsou výsledkem práce celého týmu

Mohl byste se krátce představit, shrnout svou dosavadní kariéru, rodiště, rodinné poměry.
„Narodil jsem se 5. srpna 1994 v Ilavě. Mám dva sourozence, bratra Lukáše a sestru Janku. Moje fotbalové začátky se vážou k rodnému městu Dubnica nad Váhom. Tam jsem prošel všechny mládežnické kategorie a dostal jsem se až do A týmu, kde jsem jako 18letý debutoval ve druhé slovenské lize. Po určitém čase stráveném v Dubnici jsem přestoupil do DAC Dunajská Streda. Tam jsem jako 22letý debutoval v nejvyšší slovenské lize. Bylo to v zápase s Trnavou, který jsme sice prohráli 1:0, ale po tom zápase jsme měli dlouhou sérii 17 zápasů bez prohry. Po zranění kolena a zotavení se ze zranění jsem odešel na půlroční hostování do druholigového Komárna, které se po půl roce změnilo v trvalý přestup. V Komárně jsem strávil rok a půl. Po roce a půl jsem podstoupil operaci levého kolena.“

Jaké jsou vaše tělesné parametry, výška, váha, jak byste charakterizoval svůj brankářský styl?
„Měřím 193 centimetrů a vážím 86 kilogramů. Můj brankářský styl bych ani neuměl charakterizovat. Snažím se vnímat od každého brankáře, kterého vidím, jeho silné, ale i slabší stránky, abych se následně mohl učit novým věcem. V současné době je u brankáře velmi důležitá hra nohou. Právě na těchto věcech se snažím pracovat asi nejvíce.“

Měl jste nebo máte brankářský vzor, koho a proč?
„Když jsem byl malý, tak se mi velmi líbil brankářský styl Ikera Casillase z Realu Madrid. Momentálně to jsou však spíše němečtí brankáři, jako Manuel Neuer či Marc André Ter Stegen, kteří perfektně ovládají hru nohama a situace jeden na jednoho.“

Jak vzniklo spojení vašeho jména s FC MAS Táborsko, kdo koho kontaktoval, jak vše proběhlo?
„Moje první spojení s Táborskem proběhlo prostřednictvím hlavního trenéra Brožka, se kterým jsem se poznal, když jsem byl u něho ve Vlašimi na týdenním tréninkovém kempu. Domluvili jsme se, abych přišel na dva zápasy Letní ligy, a potom jsme se dohodli i na dalším pokračování v klubu.“

Jak to máte s bydlením? Dojíždíte z Prahy, nebo žijete přímo v Táboře?
„Bydlení mám vyřešené asi 10 kilometrů od města Tábor. Jsou tu výborné podmínky pro další rozvoj a regeneraci.“

Co říkáte na město Tábor, zázemí FC MAS Táborsko? Mimochodem víte, že v minulosti hrála za Táborsko spousta slovenských fotbalistů (mj. Mráz, Ciferský, Smrek, Lalik)?
„Město Tábor se mi od začátku velmi zalíbilo. Je to město s bohatou historií, mnohými kulturními památkami a krásným náměstím. Zázemí máme v FC MAS Táborsko výborné. K dispozici máme pět různých hřišť, na kterých trénujeme, a jsou v perfektním stavu. Klub funguje na profesionální úrovni a mně osobně tu nic nechybí. O slovenských fotbalistech se dozvídám postupně při rozhovorech s lidmi z města a fanoušky klubu. Jsou tu velmi milí lidé, vždy ochotní pomoci.“

V posledních kolech jste se vypracoval na post jedničky, jinými slovy chytáte teď nejčastěji vy. Co říkáte na konkurenci (Šimon Pecháček, Adam Zadražil)? Jak spolu vycházíte?
„Nemám moc rád, když se říká, ten je jednička a ten dvojka. Já jsem osobně velmi rád za to, že momentálně chytám, vynasnažím se v bráně udržet co nejdéle, jak to půjde. Zároveň svými výkony chci pomoci týmu k výsledkům, které tak všichni chceme. Chlapci jsou oba o šest roků mladší a na svůj věk velmi talentovaní. Máme spolu velmi dobré vztahy a snažíme se navzájem podporovat jeden druhého, ať už v trénincích nebo v zápasech.“

Po pauze jste v Blansku a v Praze s Vyšehradem vychytal nulu. Jak to šlo a které utkání bylo pro vás těžší?
„Ano, podařilo se nám udržet čisté konto v obou zápasech, za což jsem jako brankář velmi rád. Byla to však práce celého týmu. Hráli jsme kompaktně, výborně do defenzívy a proměnili jsme šance, které se nám naskytli. Pokud mám vybrat těžší zápas, tak je to určitě ten v Blansku, které na nás čekalo po velmi dlouhé době bez zápasu. Jsem rád, že jsme oba tyto zápasy zvládli.“

Před týmem je domácí zápas se sousedem v tabulce Varnsdorfem. Co bude podle vašeho názoru důležité na hřišti zvládnout, udělat? Co vám o soupeři říkají trenéři?
„Čeká na nás velmi nepříjemný soupeř, který bude chtít u nás bodovat. Osobně si myslím, že zápas bude vyrovnaný, ale máme kvalitu na to, abychom ho zvládli a navázali na naši šňůru výher, resp. zápasů bez prohry. Trenér nás připravuje jako na každý jiný ligový zápas.“

Jak náročná je podle vás druhá fotbalová liga v Česku?
„Mám možnost porovnat ji se slovenskou druhou ligou. Je to úplně něco jiného. Druhá liga v Česku je podle mě o hodně náročnější v každém ohledu. Ať už fyzicky nebo technicky. Tím nechci nijak shazovat kvalitu slovenské druhé ligy. Týmy se tu snaží hrát kombinačně víc než u nás. A myslím si, že i mediální prezentace celé soutěže je na vyšší úrovni.“

Jak vnímáte současnou dobu: epidemie koronaviru, pauzy, testování, zápasy bez diváků?
„Celou tuto pandemii vnímám jako něco, co omezuje každého z nás. Byli jsme zvyklí žít svoje životy bez omezení, volně se pohybovat, nic neřešit. Avšak přišlo něco, s čím se budeme muset naučit žít - jak my, fotbalisté, tak i ostatní. Můj velký respekt patří hlavně všem zdravotníkům, kteří v první linii nasazují svoje životy a zdraví. Pro nás fotbalisty je to velmi specifické období. Musíme být připraveni skutečně na všechno. Hlavně umět pružně reagovat na různé pauzy a nečekané situace. Podle nových nařízení musíme být testovaní před každým zápasem, což též není příjemné, ale jsme vděční za to, že můžeme hrát a dělat to, co nás baví. Určitě nám velmi chybí na tribunách diváci a jejich podpora, ale těší nás i podpora na dálku a jsme za každou pozitivní zprávu velmi vděční. Doufáme, že se brzy opět všichni potkáme na stadionech a budeme si moci spolu vychutnat to, co nás všechny baví a naplňuje.“