Opustil nás bývalý mezinárodní rozhodčí Robert Matušík. V Itálii se setkal s Pelém

V 80. letech minulého století patřil mezi nejlepší fotbalové rozhodčí tehdejšího Československa. Jižní Čechy, byť se tu tehdy nejvyšší soutěž nehrála do roku 1985 dlouhých 37 let, měli mezi elitou tři arbitry – táborského Roberta Matušíka, Jiřího Stieglera ze Strakonic a Františka Dibitanzla z Vyššího Brodu. „Končil jsem v roce 1990 spolu s Jirkou Stieglerem a Ivanem Grégrem. Bylo mi devětačtyřicet a všichni jsme o rok překročili stanovenou věkovou hranici. To považuji za velké ocenění mojí práce,“ vzpomínal při našem setkání u Vajgaru v době jeho kulatých šedesátin.

Přesnou statistiku odřízených zápasů vedl Matušíkovi známý televizní komentátor Karol Polák. „Podle něho jich bylo 124 v první lize a 64 mezinárodních,“ pamatoval si přesně. „Byl to vrchol mé sportovní kariéry. První ligu jsem pískal třináct let. Řídil jsem spoustu těžkých utkání,“ bilancoval kariéru v rozhodcovském trikotu. V lize začal jako nováček na podzim 1978, na listinu FIFA se dostal o pět let později. Po ukončení dráhy rozhodčího působil jako delegát svazu.

Zúčastnil se mistrovství světa U20 v Moskvě v roce 1985. Rozhodoval kvalifikační duely na mistrovství Evropy či světa. „Hodně zápasů jsem pískal mezi zeměmi východního bloku. UEFA delegovala zvláště rozhodčí ze socialistických států, protože lépe znali místní poměry. Hrálo se většinou tvrdě, utkání měla jinou atmosféru než na západě a neměla tak dobou úroveň,“ hodnotil zápasy ve „východním“ bloku.

Nerad vzpomínal na finále Českého poháru 1987 v Písku, kde se na Spartakiádním stadionu, který byl beznadějně dlouho dopředu vyprodán, utkaly v pražském derby Sparta se Slavií. „Měl jsem pískat s větším nadhledem. Utkání skončilo v základní hrací době 1:1. Před koncem jsem vyloučil slávistického hráče, v prodloužení dalšího, ale i přesto už gól nepadl. Na penalty Sparta vyhrála 4:3,“ popsal průběh dramatického finále, které i přes přímý přenos Čs. televize sledovalo 13 tisíc fanoušků.

Na mezinárodní scéně se Robert Matušík potkal s celou řadou fotbalových hvězd. Mezi nimi nechyběl ani bájný Brazilec Pelé. „Při finále Středoevropského poháru v Bari jsem pískal utkání FC Janov Debrecen. Na novém stadionu se hrálo první utkání a hostem byl samotný Pelé. Působil velmi přátelsky, prohodili jsme spolu pár vět,“ připomněl setkání s trojnásobným mistrem světa. Z dalších es viděl zblízka Platiniho, Gullita, van Bastena, začínajícího Giggse, Němce Klinsmanna, Rumenigeho nebo Beckenbauera.

Fotbal hrál až do 33 let. Nejprve za Baník Sokolov, později desetiletí za Spartak Rotava. Na pískání se dal vlastně náhodou. Jako hráč Rotavy byl věčným kritikem rozhodčích. Na disciplinárce mu řekli, ať si to jde zkusit sám. V naštvanosti přihlášku podepsal… V roce 1974 debutoval v roli rozhodčího v Chodově u Karlových Varů. Po přechodu na jih Čech řídil první utkání mezi Deštnou a Veselím v I. B třídě. „Moje kariéra šla strmě vzhůru a čtyři roky nato jsem už pískal první ligu,“ zmínil, jak se stal „kozel zahradníkem“.

V letech 1981 až 1990 byl předsedou komise rozhodčích na jihočeském svazu, kde navázal na práci vimperského Martina Horbase, který po přechodu do Prahy šéfoval republikové komisi rozhodčích. „Velice si cením skutečnosti, že se nám do vyšších soutěží podařilo dostat přes třicet rozhodčích. Něco podobného Jihočeši do té doby nepamatovali. Když jsem s předsedováním končil, měli jihočeští rozhodčí nejsilnější zastoupení z celé republiky,“ ohlédl se za svou prací v komisi.   

Pocházel ze Štítné nad Vláří u Brumova. Na 21 let se usadil v Táboře. V roce 1995 se přestěhoval do Jindřichova Hradce. „Cítím se být Jihočechem, hlavně Táborákem,“ hlásal s oblibou, že mu u Jordánu říkávali modropupkáč.